ŠABTAJ BEN MEIR
HA KOHEN A JEHO DOBA

Šabtaj ben Meir ha Kohen

Šabtaj ben Meir ha Kohen se narodil v roce 1621 v Amstivově nedaleko Vilkaviskis, kde jeho otec rabi Meir vykonával svůj úřad.
Rabi Meir byl zase synem rabiho Moše Katze Aškenaziho, který působil dlouhá léta ve Franfurktu nad Mohanem .
Z matčiny strany pocházel rabi Šabtaj z rodiny rabiho Nathana Šapiro, autora díla Megale Amukot, předsedy Bejt bejt din v Krakově.
Rabi Šabtaj ben Meir ha Kohen je spíše znám jako "Šach", což je zkratka jeho prvního a zároveň nejvýznamnějšího díla "Siftej Kohen" (Rty kněze).
Jsou komentáře k Šulchan aruchu.
Je též znám jako "Baal Siftej Kohen" - nebo-li "autor rtů kněze".
Ve svém dětství se učil u svého otce.
Ve 12 letech odchází do Tykocinu, aby studoval na ješivě u rabiho Jošuy Hoeleschla ben Josefa, autora díla Maginej Šlomo.
Ten byl později povolán na krakovskou ješivu a tak Šach odchází za svým učitelem.
Z Krakova pak odchází na ješivu do Lublinu, kde dokončuje rabínská studia.
Záhy uzavírá sňatek s dcerou zámožného Samsona Wolfa, vnuka významného učence Mošeho Isserla, který byl potomek největšího biblického a talmudického komentátora Rašiho (1040 - 1105).
Raši byl zase považován za potomka samotného biblického krále Davida.
Po roce 1646 se stává Šach přísedícím v bejt din ve Vilnu. Jeho věhlas neustále rostl.

Šacha zařazujeme mezi "poskim", což můžeme vyložit jako kodifikátoři, nebo zákonodárci.
Po dokončení Talmudu, docházely tehdejším učencům různé otázky (šelot) a ti na tyto otázky odpovídali (tešuvot).
Časem vznikla nutnost tyto materiály shromáždit a utřídit.
Jedním z těchto kodifikátorů byl i Josef Karo (1488 - 1575) jenž vydal proslulý Šulchan aruch (Prostřený stůl).
Ten se skládá ze čtyř objemných svazků.
1. Orech chajim (Způsob života), pojednávající o zákonech pro každodenní život doma a v synagoze, jimž se řídí požehnání, modlitba, šabat a svátky.
2. Jore dea (cesta poznání) je vyučovací způsob zabývající se negativními a pozitivními přikázáními, zákony kašrutu , tohorou (rituální čistotou) apod.
3. Even ezer (kámen pomoci) se zabývá záležitostmi týkající se žen, manželským právem, rozvodem a vůbec rodinným životem.
4. Chošen mišpat (náprsník soudu) pojednává o občanském a trestním právu.

Šulchan aruch kodifikoval zvyky sefardských židů; aškenáskými učenci byl přijímán s nedůvěrou, ba některými byl dokonce odmítán.
Význam Šachova díla spočívá v tom, že svými komentáři k tomuto dílu dokázal pružně reagovat na jednotlivé části a přizpůsobit je aškenáským podmínkám.
Svými myšlenkami byl předchůdcem východoevropských Chasidů.
Právě Šachovo stěžejní dílo Siftej kohen (1646) jsou komentáře k Jore Dea, druhého oddílu Karova Šulchan aruchu.
Toto dílo vydává ve svých 25 letech a záhy se stává uznávaným komentářem mezi rabínskými autoritami.
Dosáhlo takového věhlasu, že po roce 1675 se stává součástí většiny vydání Jore dea.
Šach dokázal reagovat na všechny kritiky Karova díla.
Jeden z Šachových diskusních partnerů byl David ben Samuel ha Levi.

Koncem čtyřicátých a v první polovině padesátých let sedmnáctého století na litevské židovstvo dolehlo povstání Bohdana Chmelnického (1596-1657).
Kozáci tohoto atamana způsobili přímo genocidu Židů na území dnešní Litvy, Ukrajiny a Polska.
O nepředstavitelných ukrutnostech se zmiňuje paní Ruth Davisová v příspěvku "Myšlenka komunity ve světě plném násilí - 311 ustanovení" ve sborníku Židé a Morava VII na str.26.
Za datum Šachova odchodu z Vilna můžeme považovat čtvrtek 24.tamuzu 5415 židovského kalendáře, což odpovídá 24.červenci 1655 občanského letopočtu.
Šach prchá spolu gaonem Moše Rivkešem, autorem díla Beer hagadola, Jakovem Zakem otcem Chachama Cvi a spoustou dalších.
Ještě téhož dne bylo město obsazeno povstalci.
Bilance je opět hrůzostrašná: v jediném dni bylo pobito 25 tisíc lidí a město bylo v plamenech.
Požár trvající 14 dnů změnil město v hromadu sutin.
Většina uprchlíků zamířila na jih a spolu s nimi také Šach. Po dlouhém putování dorazil do Lublinu, ale i toto město bylo dobyto na první den sukot roku 5416 - tj. 16.říjen 1655.
Opouští rodnou zemi, aby se již nikdy nevrátil. Překračuje hranice Moravy a usídlí se ve Strážnici.
V tu dobu bohatá a významná židovská obec v Holešově, projevila přání mít za rabína tohoto věhlasného učence.
Zemský rabín Menachem Mendel ben Abraham Krochmal této žádosti vyhověl a tak od roku 1657 až do své smrti 8.února 1663 zastává Šach rabínský post v Holešově.
Obec přislíbila Šachovi lepší podmínky než měl ve Strážnici, krytí všech jeho osobních výdajů a co je důležité i zajištění provozu ješivy.
Šach byl podle všeho člověkem velmi laskavým a vstřícným.
Nezakládal si na svých vědomostech a nesporné autoritě.
Jeho výrok : Své knihy jsem napsal jedině kvůli Nebesům, veden snahou objasnit pravdu. Student jako já si nemůže troufat rozhodovat mezi dvěma velikány, gaonim, jako učitelem Josefem Karem a učitelem Mošem Isserlem, mým dědečkem, budiž jeho památka požehnána! A ostatní by se neměli opírat o má rozhodnutí a soudy. Pokud se někdo bude cítit natolik silný, aby se mnou nesouhlasil, ať to udělá! Vždyť přece jen pouhá pravda určuje mou cestu."
Pozoruhodné je i Šachovo přátelství s křesťanským profesorem univerzity v Lipsku Valentino widrichem. S tímto vědcem se spřátelil v době, kdy zastával svůj úřad v Holešově.
V knihovně akademie v Lipsku je rukopisný dokument hebrejského dopisu datovaný 3. února 1660, ve kterém Šabbatai psal: "Jemu, kterého miluji jako sebe, filozofu magistru Valentino Wiedreichovi."
Šabtai mu oznamuje, že mu posílá knihu Eliáše Bachura a žádá ho, aby s ním byl v kontaktu.

O Šachovi se dochovala celá řada legend, mnohé z nich ho líčí více jako zázračného rabína, než jako učence světového formátu.
Dochovaly se legendy, které Šacha představují jako bystrého jinocha, který dokáže proniknout do tajů výkladu Tory a poučuje svého otce, dále pak rabína, který měl zázračnou moc uzdravovat nemocné.
Jedna z legend vypráví, že Šach během svého pobytu v Holešově zakázal po dobu jednoho roku komukoliv vstoupit do jeho studovny.
Našel se však jeden opovážlivec, který tento zákaz porušil a po překročení prahu jeho pracovny se skácel na zem mrtev.
Šach právě začínal psát novou stránku jedné ze svých knih.
Nejpozoruhodnější a nejznámější je legenda o Šachově tajuplném sousedovi ležícím vedle jeho tumby na hřbitově v Holešově.
Několik hodin před svou smrtí si dal Šach povolat gabaim - představené - chevra kadiši a řekl jim: "Je mým posledním přáním a mou poslední prosbou k vám, pánové, aby se do knihy chevry pro pozdější doby vepsalo, že má být po dobu jednoho sta let po pravé straně mého hrobu necháno volné místo, dokud nepřijde ten, jenž si toto místo vyžádá a jemuž nechť je také vyhrazeno, protože si je bude zasluhovat."
Což mu gabaim samozřejmě přislíbili a dali též vepsat na paměť pozdějších dob do knihy chevry.
Přesně sto roků po Šachově úmrtním dni (14.únor 1763 = roš chodeš adar 5523) se objevil v Holešově mladý teprve 28 - letý Polák, který se domáhal místa pro svůj hrob vedle Šacha. Okolí Šachova hrobu však bylo beznadějně obsazeno. Mladík druhého dne, ač zcela zdráv, náhle umírá. Hrobníci se pustili do kopání, ale byl tu jeden hrob těsně vedle druhého, takže už myslili, že všechna jejich snaha je marná. Náhle zpozorovali malý sloupec ohně, vystupující z Šachova hrobu, podivuhodným způsobem zachovaná rakev, se sama posouvala o kus dále, až tu konečně bylo tolik volna, že mohli uložit tělesné ostatky podivuhodného Poláka. Legenda končí slovy, jenž byly vytesány na náhrobním kameni tohoto polského žida:
Zde odpočívá David Coref, jenž podle kabaly dovedl sestavit písmena, jimiž byl stvořen svět. "
Bádání po jádru této legendy se může ubírat dvojím směrem.
1. Můžeme pátrat po osobě Davida Corefa, což není vůbec jednoduché. Zde by snad připadal v úvahu rabi Hešl Coref (1623-1700), který byl významným znalcem a praktikantem kabaly. Byl členem kabalistického společenství "Nistarim" (skrytí). Ten však umírá 37 roků po Šachově úmrtí a ve zralém věku 77let.
2. Legenda však neklade důraz na jméno onoho záhadného mladíka, ale na to, že se jednalo o mladého muže, plného síly a energie; a že se tato událost stala přesně sto roků po Šachově úmrtí.
Závěr legendy nás odkazuje na nejvýznamnější kabalistickou knihu Sefer Jecira.
Dále je zdůrazněno, že se jedná o žida z oblasti Polska. Doba, kterou legenda popisuje nás přivádí do zlatého věku východoevropského chasidismu, krátce po smrti jeho zakladatele Jisraela Baal Šem Tova (1700 - 1760).
Tato legenda chce svým čtenářům naznačit, že tento židovský směr má svůj myšlenkový základ právě u Šacha, který i v místě svého posledního odpočinku uvolňuje místo reprezentantovi tohoto směru.
Zachovalá Šachova rakev představuje aktuálnost jeho myšlenek a jejich neustále uvádění v život.

V této části příspěvku se budeme zabývat záhadným nápisem na čelní mecavě Šachovy tumby:

čelní maceva Šachovy tumby
(Zeleně je označeno zvýrazněné místo na náhrobku, červeně znaky označené "čupčikem" = chronogram)
Od devátého řádku po jedenáctý je psáno: "…vyšla jeho duše prvního Adaru Rišon a ve dni pátém (=čtvrtek), druhého [dne] byl pohřben a uložen roku onoho dne kdy přišel Mesiáš k vykoupení lidu, který neosiřel.
Jiná možnost překladu tohoto 11. řádku je následující: …pohřben a uložen roku. Onoho dne přijde Mesiáš, aby vykoupil lid, který neosiřel.
Tato druhá verze je však málo pravděpodobná, protože jako chronogram jsou označena písmena ve středu 11.řádku - přišel Mesiáš k vykoupení a dávající sumu 423, což je rok Šachova skonu.
Jedná se tedy o motto - klíčový Pasuk Šabatiniánů poskládaný z těchto biblických veršů:

1. onen den - nás odkazuje na

Dt.4,39

Deuteronomium 4:39 Proto poznej dnes a vezmi si k srdci, že Hospodin je Bůh nahoře na nebesích i dole na zemi; žádný jiný není.

2.K vykoupení - nás odkazuje na biblickou knihu Rut.

Rut 4,4
Rút 4:4 Řekl jsem si, že ti to dám na vědomí a vybídnu tě, abys jej koupil v přítomnosti těch, kteří tu zasedají, před staršími mého lidu. Chceš-li použít svého práva k vykoupení, tedy jej vykup, nechceš-li, oznam mi to. Vím, že kromě tebe není bližšího zastánce. Já jsem po tobě." On odpověděl: "Vykoupím jej."

3.neosiřel - nás odkazuje na proroka Jeremiáše:

Jer. 51,5


Jeremjáš 51:5 Izrael a Juda nebudou však opuštěni jako vdova od svého Boha, od Hospodina zástupů, přestože se jejich země tolik provinila proti Svatému Izraele.

Smysl věty na náhrobním kameni je asi následující:
Šach své pozemské putování ukončil v době, kdy přichází mesiáš, aby se ujal lidu Izraele.
Jakého mesiáše měl autor náhrobního nápisu na mysli?
Je jím bezpochyby Šabataj Cvi.
Narodil se v sobotu 9.dne měsíce avu roku 5386 (1.srpen 1626), kdy si židé připomínají tragické události jako zničení obou chrámů (586 př.o.l. a roku 70 o.l. vyhnání Židů ze Španělska v roce 1492 a jiné).
Dle tradice se měl tohoto dne narodit mesiáš.
Rodištěm Šabtaje Cvi byl Izmir, dnešní Smyrna.
Prošel rabínskou výukou, od osmnácti let začal usilovně studovat kabalu.
Svým suverénním vystupováním a jistotou si získal značné množství příznivců.
Jeho věhlas dosáhl vrcholu v polovině šedesátých let sedmnáctého století.
31.května 1665 byl v Gaze slavnostně prohlášen za mesiáše.
Zároveň určil datum vykoupení na 18.června 1666.
Po celou tuto dobu prožíval celý židovský svět mesiášskou horečku.
Přicházeli poslové do celého světa, aby oznamovali všem židům, že se přiblížilo vykoupení.
Šabtaj Cvi byl přestavován jako divotvůrce, který jezdí na ochočeném lvu, ryby v moři za ním připlouvají.
Byla měněna židovská liturgie, byly změněny významy židovských svátků.
Mnoho židů opouštělo svůj rodný kraj, aby vyšli v ústrety svému mesiáši.
Tak byly opuštěny mnohá židovská ghetta a vesnice.
Více jak devadesát procent židů uznalo Šabtaje Cvi jako mesiáše.
Dokonce i takový bezvěrec a "odpadlík" jakým byl Baruch Spinoza.
Nebyla sklizena úroda na polích, krovy domů byly strhány a použity jako palivo ve víře, že na Vysoké svátky budou oblakem přeneseni do Svaté země.
Kariéra tohoto pseudomesiáše byla ukončena 15.září roku 1666 kdy po krátké době zajetí konvertoval na islám na přijal jméno Aziz Mehmed Effendi.
K tomuto počinu ho snad nevedl ani strach ze smrti, ale obava z možných pogromů, které by jeho případná smrt přivodila.
Drtivá většina židů vystřízlivěla, i když zakusila hořké zklamání.
Jen nepatrný zlomek zůstal věrný svému "mesiáši".

Nás zajímá jaký byl postoj Šabtaje Ben Meir ha Kohena k Šabtaji Cvimu.
Jak je vidno Šach zemřel více jak dva roky před tím, než se Šabtaj Cvi prohlásil za mesiáše.
Šabatiniánský nápis na čelní mecavě jeho tumby je tedy dílem někoho, kdo byl myšlenkami Šabtaje Cvi uchvácen.

Na závěr zbývá jen dodat, že Šach nežil dlouho.
Mnoho strastí provázejících jeho život podlomily jeho křehké zdraví.
Vyčerpán neustálým studiem a psaním knih umírá na roš chodeš adaru rišon roku 5423.
Bylo mu necelých 42 let.

Použitá literatura:
Elektronická média: Encyclopaedia Judaica - CD-ROM Edition © Judaica Multimedia (Israel) Ltd.
BibleWorks 4
Theopihilos 4
Klasická média: Aviezer Burstin: The Shach - Rabbenu Shabtai Cohen, Hillel press, Jerusalem 1979
H. Gold: Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart, Brünn 1929
Ad. Frankl-Grün: Geschichte der Juden in Kramsier, I-III. Theil, Breslau 1896
Židovská ročenka 5718
Aryeh Kaplan: Meditace a kabala, Volvox Globator 1998
Gershom Scholem: Kabala a její symbolika. Volvox Globator 1999
Paul Johnson: Dějiny židovského národa, Rozmluvy 1995
Jiří Langer: Erotika kabaly, Horus 1991
Judaismus od A do Z, Sefer 1992