Přednáška pronesaná Jiřím Richterem v Městském informačním centru dne 22. března v Holešově

Bude-li člověk znalý Tanachu, hebrejských svatých písem, nebo-li tzv. Sz. dotázán, co je jejich ústředním tématem, z valné části bych uslyšel odpověď, že je to zvěst o příchodu mesiáše. Pominu-li poněkud kontroverzní biblický verš o Hadu a jeho semeni a ženě a jejím semeni z Gn. 3,15; můžeme konstatovat, že zvěst o mesiáši patří až k těm pozdějším vrstvám. Typickým představitelem tohoto literárního žánru je tzv. apokalyptika. Náběhy k tomuto literárnímu žánru jsou již v prvním Izajášovi 24 - 27. kapitola. vrcholu nabývá v době intertestamentární a rozvíjí se v různých knihách, které dnes řadíme k pseudografům.
Kdybychom si nejprve vzali knihu "Počátku" Berešit, tak zde je ústředním dějem povolání Abrahama, jeho rozhodnutí v pokročilém věku opustit svoji vlast, přerušit rodinné svazky, což v té době se rovnalo téměř sebevraždě.Děje předcházející před Abrahamem, jsou jen prologem Abrahamovým, děje následující zase epilogem.
Z beder praotce Abraháma vychází nepatrný národ. který postupem času nabývá na síle. Božím vedením se dostává do Egypta. Proč zrovna do Egypta? Nikoliv jen proto, že to byla v té době bohatá velmoc s vyspělým zemědělstvím, která byla schopna dáti obživu mnoha lidem, ale proto, že je zde skryt hluboký teologický význam.
Egypt se svým kultem mrtvých, balzamováním mrtvol, budováním nákladných hrobek a pohřebišť, ba dokonce celých nekropolí, s kultem záhrobního božstva a kněžstva, musel zákonitě vyznavačům Hospodinovým připadat jako říše mrtvých - šeol. Nikoliv náhodou se pro vejití do Egypta používá slovesa "sestupovat", stejně tak, jako se sestupovalo do šeolu tj. říše nicoty a nebytí.
Zde jest důležitá paralela s životní praxí všech dob a to sice, že říše zahynutí dá potřebný chléb pozemský, ale nikoliv duchovní. navíc tato říše člověka zcela zotročí a toto otrocké jho neustále stupňuje. Zde již není možné sloužit Hospodinu. Hospodinu mohou sloužit jen svobodní lidé a ne lidé zotročeni (zde se záměrně vyhýbám pojmu ebed). Egypt neznal Hospodina, neznal Hospodinovy zákony, neznal Boží den odpočinku.
Člověk, který zamýšlí svůj život zasvětit Bohu musí vyjít z této říše smrti, aby poznal Hospodina, přijal jho Tory a jho Božího království. Jen mimo Egypt (onu imaginární, ale nebezpečnou)je možné mít užitek a prospěch z Božího dne odpočinutí.
Nyní se obloukem vracíme k úvodní otázce a sice, co je ústředním tématem hebrejské Bible. Je to zvěst o osvobodivém díle Božím, o vysvobození člověka z otroctví, o ustanovení Božího lidu, dání Tory (nějakého systému, chcete-li pravidla hry), zjevení Božího jména a uvedení do zaslíbené země. Nikoliv náhodou je v Desateru přikázání sobota různě zdůvodněna:

Tedy stvoření světa je kladeno na stejnou úroveň jako vyvedení z Egypta. Izrael v Egyptě neasimiloval. Egypt ani o tuto asimilaci nestál, poněvadž viděl v Izraeli stálé a reálné nebezpečí. Neustále se cítil syny Jákobovými ohrožován.
Rány, které postihly Egypt jsou ranami na lidské smysly. Právě naše smysly činí život člověka v říši bez Boha velmi příjemným.
  • Zrak - tma, devátá rána
  • Sluch - hromobití, sedmá rána
  • Chuť - žízeň, nedostatek vody (proměněna v krev), první rána
  • Čich - zápach z rozkládajících se mršin, druhá rána
  • Hmat - vředy a štípající hmyz, šestá rána.
  • Poslední a konečná rána je atak na dosud nedefinovatelný šestý smysl, jehož součástí je pud sebezáchovy, projevujícím se snahou o zachování svých genů v potomcích.

    Páteří pesachových slavností jsou dvě sederové večeře (v Erec Jisral pouze jedna) Smyslem a náplní účastníků sederu je zpřítomnění na osvobodivém díle Božím, jinými slovy řečeno, jako by každý účastník této večeře se aktivně podílel spolu se svými předky na této ústřední události hebrejské bible. Příběh Exodu je tak stále aktuální a neustále prožíván. Jedině vyjitím ze země věčné smrti, poznání Božího Jména, přijetím Tory, můžeme vejít do země zaslíbené, Olam haba.
  • Průběh sederu:
    Svátek Pesach (hebr. Překročení), neboť, když hubící anděl procházel Egyptem, překračoval domy označené krví beránka.
    Když Izraelité vycházeli z Egypta, měli tak napilno, že jim nestačilo nakynout těsto. Proto napekli chléb nekvašený. Na památku této události v předvečer 14. nisanu s obzvláštní pečlivostí prohlídají svůj příbytek, aby odstranili veškerý kvas. Ten musí být spálen nejpozději 14. nisanu do 10 hodiny dopolední.
    Večer 15. nisanu po večerní modlitbě se sejde rodina k nejdůležitějšímu večeru - sederu (seder=uspořádání). Pijí se celkem čtyři číše košer pesachového vína, která vyřkl Bůh, když vyvedl Izraele z Egypta vyvedu...vysvobodím...vykoupím...vezmu... viz Ex. 6,6-7.
    Nad pesachovým sederem slavnostně kraluje mystérium čtyřky, posvátného čísla židovstva. V křesťanství toto číslo vytlačila trojka jako symbol "nejsvětější trojice". Čtyřka jako svaté číslo nachází své místo ve čtyř-písmenném Božím Jméně JHVH, nazývaným také jako Tetragramaton (čtyři písmena). Ezechiel vidí božský vůz - opět čtyřka: čtyři andělé mají čtyři tváře - člověka, lva, býka a orla.
    Sám Pesach má čtyři názvy:
  • Pesach - svátek překročení
  • Chag macuot - Svátek macesů - nekvašených chlebů
  • Chag haariv - svátek jara
  • Zeman cherutejnu - čas našeho vysvobození

    Vyprávění o sederové noci je zahájeno čtyřmi otázkami, které kladli nejmladší členové u stolu. Midráš hovoří o čtyřech synech hagady; o vědoucím, o zlém, o upřímném a o tom ,který se neumí ještě ptát.

    Na sederovou tabuli je nutno připravit:
  • Nekvašené chleby zvané též macesy
  • Košer víno pro Pesach, pijí se celkem čtyři poháry vína.
  • Zelenina zvaná karpas, která se namáčí do slané vody. U nás se k tomu používá petržel, celer, ředkvička, nebo mohou být i vařené brambory.
  • Hořké byliny zvané maror, jsou připomínkou egyptského otroctví. V našich zeměpisných podmínkách se používá křen, hlávkový salát, řeřicha apod.
  • Hustá omáčka z pomletých jablk, ořechů, mandlí, fíků , datlí, skořice a s příměsí košer vína pro Pesach. Je připomínkou jílovité hlíny, kterou museli předkové národa Izraelského zpracovávat v Egyptě.
  • Pečené maso z košer zvířete. Je připomínkou na beránka, který se jídával v Jeruzalémě v době existence Chrámu. Oběť beránka v předvečer pesachu byla obětí jež mohli vykonávat pouze kněží a pouze v Chrámě. Ten kdo chtěl jíst tohoto velikonočního beránka, musel na Pesach přicestovat do Jeruzaléma, kde bylo v době tohoto svátku až dva miliony poutníků (podle Josefa Flavia). Ten, kdo se z jakéhokoliv důvodu nemohl zúčastnit sederu v Jeruzalémě, mohl i mimo toto Svaté mésto uspořádat seder, který byl totožný s tím v Jeruzalémě až na to, že při této náhradní večeři chyběl právě onen velikonoční beránek. Po churbanu (zničení Chrámu) se již koná seder bez beránka. Připomíná ho pouze beránčí kost na rozprostřeném sederovém stole.
  • Pečené, popřípadě vařené vejce ve skořápce, zvané beca je připomínkou sváteční oběti, která byla v předvečer Pesachu obětována v Chrámě

    Vlastní seder má tento průběh:
  • Kadeš tj. kiduš - požehnání nad vínem
  • Urchac - mytí rukou
  • Karpas - jezení zeleniny
  • Jachac - rozlomení středního macesu
  • Magid - čtení pesachové hagady.
  • Rachca - umytí rukou před požehnáním
  • Mocí - požehnání nad chlebem
  • Maca - pojedení macesu
  • Maror - pojedení maroru
  • Korech - pojedení macesu a maroru současně
  • Šulchan orech - sváteční večeře
  • Cafun - zákusek, odložená polovina středního macesu
  • Barech - požehnání po jídle (birkat ha mazon)
  • Halel - pesachový chvalozpěv
  • Nirca - tradiční sederové písně

    Datum křesťanských a židovských velikonoc
    Řídí se lunárním kalendářem a velikonoce vždy připadají na 15. dne měsíce nisanu.

    Nyní si řekněme něco o mesiášské úloze Izraelského národa. Trpícím Služebníkem není jedinec, ale celý národ: ty jsi můj služebník Izrael

    CEP Isaiah 49:3 Řekl mi: "Ty jsi můj služebník, Izrael, v tobě se oslavím."
    Pašijový týden v křesťanství trval jen sedm dní, zatímco u Židů trvá již více jak dva a půl tisíce let. Jestliže posláním křesťanské zvěsti je: "Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného."( 1Korintským 2:2), tedy jinými slovy je to hlásání o utrpení a umučení Ježíše, je i naší povinností zvěstovat mesiášské utrpení Božího lidu Izraele.
    Velikonoční období bylo zcela ideální pro různé pogromy Praha 1389.Tehdy na boží hod velikonoční dne 18. dubna 1389 (bylo to na bílou sobotu) procházel Židovským městem křesťanský kněz se svátostí oltářní k zaopatření umírajícího. Mezi knězem a kolemjdoucími židy došlo k ostré výměně názorů a jeden chlapec hodil kamenem a zasáhl posvěcenou hostii. Kněz, aniž by došel k jakémukoliv poranění to kvalifikoval jako hanobení živého Krista, přítomného v hostii. Městští drábové zatkli několik podezřelých židů a uvrhli je do šatlavy v prostorách Staroměstské radnice.Den na to referovali v kázáních pražští kněží o incidentu, v patřičných barvách a tím poštvali lid proti židům.Dav se srotil na Staroměstském náměstí a na počest oslavy Ježíšova vzkříšení vtrhl do židovského ghetta. Židé po krátkém boji podlehli přesile a dav vyvraždil prakticky vše, co se mu dostalo pod ruku ,od kojenců až po starce a ženy. Ti co se schovali do prostorů Staronové synagogy si tím život nezachránili. Dav vtrhl i tam a vraždící Nemesis pokračoval. ještě po několika desetiletích byly na stěnách synagogy patrné krvavé skvrny obětí. Bilance - 3000 mrtvých židů. - postoj Mgr.Jana z Husince "říkali si o to, tak to mají". železné pravidlo bumerangu požehnání a prokletí se později na něm naplnilo.
    "Falešný křesťanský mesiáš nepřinesl Židům žádné vykoupení, nýbrž nepravdivá obvinění a násilí, tvrdý útisk, pálení našich svatých knih, záhubu a zmar. Křesťanství o sobě prohlašuje, že vnáší do nemocného světa lásku a soucit, ve skutečnosti ale
    jedná v pravém protikladu k těmto vznešeným slovům. Krev milionů našich bratrů na nás ze země volá: křesťanství není náboženstvím lásky,ale náboženstvím bezmezné nenávisti! Veškeré dějiny jsou trvalým důkazem naprostého a všestranného úpadku tohoto
    náboženství."
    (Šimon Valbaha, jeden z předních ortodoxních rabínů v Izraeli.)

    "Kdyby křesťané jednali jako vzor vykoupeného lidstva, mohli bychom brát jejich tvrzení se vší vážností. Podíváme-li se však do dějin, shledáme, že křesťané potřebují spasení úplně stejně jako zbytek lidstva. Jejich učení o jedinečném vysvobození
    z lidských hříchů a tvrzení o nové inspiraci víry, která přináší lidstvu lásku a pokoj, je diskreditováno jejich chybami v mezilidských vztazích... Dokud neustane hříšnost a nepřevládne blahobyt, Židé vědí, že Mesiáš ještě nepřišel.
    (Prof. Eugen Borowitz)

    Zde je příklad křestního slibu:

    "Na tomto místě se nyní zříkám všech obřadů a pravidel židovského náboženství a ošklivím si jeho nejslavnější ceremonie a zásady, jež jsem v dřívější době ctil a dodržoval. V budoucnu nebudu vykonávat žádný obřad a slavit svátek, který s ním souvisí, ani dodržovat jakýkoliv zvyk ze své mylné minulosti. Slibuji, že ho nebudu ani vyhledávat, ani zachovávat.... Slibuji, že se nikdy nevrátím ke zvratkům židovského modlářství. Nikdy více nepodstoupím kterýkoliv ze židovských obřadů, jichž jsem se účastnil, aniž mi budou drahé. Budu se stranit veškerých styků s ostatními židy a moji přátelé budou jen mezi křesťany. Nebudu se sdružovat s prokletými židy, kteří zůstávají nepokřtěni. Nebudeme konat tělesnou obřízku ani světit sobotu a slavit pesach.. Zříkám se tedy všeho hebrejského uctívání, všeho zákonictví, nekvašených chlebů, obětí beránků, svátku Šavuot, milostivého léta, dne troubení, Velkého dne smíření, svátku stánků a všech dalších židovských svátků. Naprosto se také odříkám všech zvyků a ustanovení židovských zákonů...jedním slovem, zcela se zříkám všeho židovského.
    Spolu s dávnými národy proklínám také nejvyšší rabíny. A věřím a vyznávám, že blahoslavená panna Marie, jenž porodila mesiáše a zůstala pannou je pravou a opravdovou matkou Boží, ctím a uctívám ji vpravdě jako matku Boha přišlého v těle i jako Paní a vládkyni všeho stvoření.
    Jestliže jakkoliv sejdu z přímé cesty a pošpiním svatou víru a pokusím se vykonat jakýkoliv obřad židovské sekty...nechť na mne dopadnou všechna prokletí zákona...Nechť dopadnou na mě, na můj dům i na mé děti všechny rány jež postihly Egypt."

    Závěrem bych si dovolil svým křesťanským kolegům, kteří budou v diskusi pokračovat, položit praktickou otázku: Jestliže krev Ježíše z Nazaretu byla krví očisťující a velikonoce jsou připomínkou této události, tak proč ty potoky prolité židovské krve v období těchto svátků. Jedna z možných odpovědí zní, že křesťané tak na židech nevědomky uskutečňovali jejich mesiášské poslání.