Vážení přátelé!

Zveřejňujeme dopis starostovi města Holešova Pavlu Svobodovi (ODS) jako reakci na článek v měsíčníku Holešovsko.
To vydává Městský úřad Holešov. Je tam obšírně referováno o 14.ročníku holešovského židovského festivalu, který se navíc konal pod záštitou výše jmenovaného pana starosty.
Vzhledem k tomu, že se nedostalo ze strany pana starosty žádné odpovědi jak na mailovou, tak i na klasickou formu níže uvedeného dopisu, rozhodli jsme se proto tento dopis zveřejnit jako otevřený.
Jiří Richter, předseda OLAM- společnost Judaica

Vážený pane starosto,

Omlouvám se, že obtěžuji dopisem. Dostal se mi však do ruky výtisk Holešovska (č. 8, ze dne 20. 8. 2014) s referátem o letošním festivalu židovské kultury a pokládám za nutné reagovat na akci samu i na zprávu o ní.
Některé podstatné údaje totiž v článku chybí, jiné jsou zkresleny:
Podle článku dodali noví organizátoři (z MKS Holešov) program "nabitý novinkami".
Letošní festival je nicméně uváděn jako čtrnáctý ročník; nynější organizátoři se tedy evidentně hlásí k předchozím třinácti ročníkům, připraveným a realizovaným občanským sdružením Olam-Společnost judaica.
Co přinesl letošní program nového?

Samotná myšlenka podobné akce vzešla z Olamu a ten také vykonal nejtěžší, zakladatelskou práci - dal myšlence pevný tvar a dovedl ji k realizaci, zakotvil ji v povědomí veřejnosti, otočil počáteční nedůvěru městských představitelů k větší vstřícnosti, založil spolupráci s židovskými obcemi, tj. vybudoval tradici a nastavil příznivé podmínky realizace.

To, čím se chlubí letošní ročník - záštita izraelského velvyslance, podpora Židovské obce Brno, stabilní generální sponzor, mezinárodní workcamp - to vše je převzato od Olamu, jak lze zjistit srovnáním tištěných programů minulých ročníků s letošním.
Stejný zůstal i organizační model festivalu: denně přednáška, koncert, film, v pátek večer koncert při svíčkách, na závěr festivalu taneční vystoupení a velké kapely.
Z minulých let byl přejat i nápad sjednat s místní restaurací nabídku typických židovských pokrmů. Jedinou skutečnou novinkou letošního ročníku byl zájezd do Třebíče.

Letošní akce tedy využila toho, co bylo vybudováno v minulých letech několika nadšenými dobrovolníky, sdruženými kolem osoby J.Richtera, s jeho seriózními znalostmi judaismu.

Není nic špatného převzít od předchůdců to, co je dobré. Ale slušností je přiznat to. O určující roli Olamu však autoři článku (šifry JZ, KB) neztratili ani slova, zásluhy přičetli pouze současným organizátorům.

Je opravdu nutné zvyšovat jejich zásluhy zamlčováním či snižováním kvalitní práce někoho jiného? Pan Richter za svou činnost obdržel nejvyšší ocenění, jaké může udělit ŽO Brno.
Ani o tom nebylo v článku zmínky - přesto, že činnost p.Richtera (v podobě webu a fb-profilu příznivě hodnocená i za hranicemi ČR) dosti výrazně přispívá také k posílení prestiže města.
Autoři článku tak projevili pramalou úctu k ŽO Brno, jež se zachovala vůči městu velmi vstřícně a která vlastně dává festivalu punc věrohodnosti.

Není také pravda, že "se dlouho čekalo na rozhodnutí Olamu", zda festival letos bude pořádat.
Předseda Olamu sdělil - jak je i mně známo ještě z loňska - MKS bezprostředně po skončení 13.ročníku rozhodnutí nadále se na akci nepodílet.

Pokud jde o "recyklování programu v minulých letech", podle tištěných programů se v l. 2010-2013 již na akci částečně podílelo i MKS a jistě mělo možnost do programu zasáhnout.

Letošní festival dostal nové jméno, vysvětlené v článku jako "místo setkávání".

Výraz Ha-makom (místo), je v biblických textech vždy provázen souslovím "jež vybral Hospodin" a míní se jím nikoli místo k pouhému setkávání lidí, ale místo ke komunikaci s B-hem = kde se člověk duchovně povznáší a tříbí.

Proto talmudičtí učenci užívali výrazu Ha-makom jako zástupného k označení B-ha.
V tomto kontextu pak působí poněkud tristně, jestliže během festivalu takto nazvaného mj. zpívají v synagoze zpěváci Ave Maria, odění přitom do stylizovaného řeholního šatu, s křížem na prsou.
Křesťanství sice má kořen v judaismu, ale oba duchovní systémy existují samostatně a svébytně; směšovat je takto dohromady nesvědčí právě o pochopení ani o vkusu.
Nabízí se otázka, zda by nebylo lépe vyhnout se do budoucna podobným věcem tak, že organizátoři zvolí pro festival střízlivější (české?) pojmenování, které bude i více souznít s obsahem akce.

Neboť zásadní odlišnost letošního ročníku je v tom, že těžiště festivalu (a tím i ráz programu) se přesunulo z informativnosti směrem k uspokojení běžného konzumenta kultury.
Dokladem je zcela odlišné složení publika - minimum poučených návštěvníků-zájemců o judaismus, a naopak většina těch, kteří se prostě "zúčastňují kulturních akcí" a o specifičnost židovské kultury se nezajímají.
Na jedné straně se tak festival otvírá nejširší veřejnosti, na druhé straně přestává sloužit k přiblížení židovské kultury a slouží jen k připomínce židovské historie města, k památce "zmizelých sousedů" či k prezentaci Šachovy synagogy.
I to má jistě svou cenu. Pak je ale název Ha-makom zavádějící a spíše na překážku.

Představitelům města nepochybně patří velký dík za podporu akce zaměřené na židovskou tradici a je dobře, že taková akce v Holešově zakotvila.
Svůj účel však splní jedině tehdy, budou-li organizátoři i referující redaktoři přistupovat k věci opravdu profesionálně: s citem, potřebnou pokorou, bez snahy využít jí pouze k sebe-prezentaci.
Znamená to dělat vše s vědomím, že židovství je živý organismus, není to mrtvý folklór, s nímž lze nakládat po libosti.
A patří k tomu i schopnost neupírat zásluhy nikomu, kdo prokazatelně zásluhy má - i když nám ten člověk není právě blízký.

S přáním všeho dobrého Dr. Miriam Havelková Členka židovské obce