nadpis.jpg(4 kb)


"Boží svět je veliký a svatý. Nejposvátnější zemí světa je Erec Jisrael. Nejposvátnějším městem v Erec Jisrael je Jeruzalém. Nejposvátnějším místem v Jeruzalémě je svatý Chrám, a v tomto svatém Chrámu se nalézá Svatyně svatých.
Na světě je 70 národů. Nejposvátnější mezi nimi je národ izraelský, V izraelském národě je nejposvátnější pokolení Levi. V Leviho pokolení jsou nejposvátnější koheni - potomci Aronovi. Mezi koheny je nejposvátnější velekněz.
Rok má 354 dní (lunární,nepřestupný). Z těchto dní jsou nejposvátnější svátky, ale ještě posvátnější je sobota. Posvátnější než sobota je Velký den smíření, nazývaný též Sobota sobot. Existuje 70 jazyků. Nejposvátnější z nich je hebrejština. V tomto jazyku je napsána Tora. V Toře je nejposvátnější Desatero přikázání. V deseti přikázáních je nejposvátnější Jméno Boží.
Jednou za rok se všechny tyto největší svátosti setkaly. Bylo to na Velký den smíření, kdy velekněz vstoupil do svatyně svatých a vyslovil Jméno Boží."
Jaroslav Franek: Judaizmus str. 59


Úvod: Bůh je nekonečně svatý. Tato svatost se projevuje ve všech formách Božího jednání a Božích projevů. Vše živé, co by se jen přiblížilo do Boží bezprostřední blízkosti by zahynulo. Svatý je Jeho lid; svaté je Jeho Slovo. Tuto absolutní svatost si uvědomoval a dosud uvědomuje pouze národ izraelský. Když putovali izraelité do babylonského zajetí, mnohdy s sebou vzali ten nejcennější majetek, který měli. Byly to posvátné svitky Tory, proroků a spisů.. Tato bezmezná úcta k Božímu slovu přetrvávala v židovství až do současnosti. Dodnes se v synagogální liturgii užívá zásadně pergamenových svitků, což je v dnešní době již poslední a svým způsobem ojedinělé praktické použití této starověké knižní formy. Pro zhotovení těchto pergamenových svitků ukládá Talmud přísná pravidla:
"Pro synagogální svitek se musí používat kůže z čistých zvířat, které zpracoval žid pro tento účel. Kůže musí sešívány šlachami čistých zvířat. Každá kůže musí vykázat určitý počet sloupců, který musí být stejný pro celý kodex. Délka každého sloupce nesmí být méně než 48 a ne více než 60 řad, šířka 30 písmen. Celý písemný materiál musí být nejprve nalinkován. Najdou-li se tři slova bez linky, je celý opis bezcenný. Inkoust má být černý a ne červený, zelený, nebo jinobarevný, a musí být vyroben podle určitého předpisu. Předloha musí být ověřena a písař se od ní nesmí ani v nejmenším odchýlit. Ani slovo, ani písmeno, ani čárka nesmí být psáno zpaměti. Mezi souhláskami musí být mezera o šířce vlasu nebo nitě, mezi jednotlivými slovy šířka úzké souhlásky. Mezi odstavci musí zůstat šířka devíti souhlásek a mezi jednotlivými knihami 3 řádky. Pátá kniha Mojžíšova musí končit přesně jedním řádkem; u ostatních knih Pentateuchu to není třeba. Kromě toho musí být opisovač oblečen do úplného židovského obleku a jeho tělo musí být omyté. Jméno Boží se nesmí psát perem, které právě namočil do inkoustu, a kdyby ho měl v tomto okamžiku oslovit třeba král, nesmí si ho všímat. Svitky, při jejichž vytváření se nedbá těchto příkazů, jsou odsouzené k zakopání či spálení, nebo se musí vypudit do škol, kde budou používány jen jako čítanky." Převzato z publikace "Třikrát o Bibli" str. 41.
Je zakázáno se svitků dotýkat rukama, jako vodítko při čtení se používá ukazovátko, vyrobené z barevného kovu, nebo ze dřeva a nazývá se jad = ruka. Není bez zajímavosti, že toto ukazovátko se nesmí vyrábět z kovů, ze kterých se vyrábějí zbraně. Vyjmutí a uložení svitků Tory ze schrány je v synagogách slavnostním okamžikem. V jakém protikladu je vztah k Bibli, jakožto k Božímu slovu u křesťanů. Jestliže u židů mohl vadný rukopis sloužit nanejvýš jako studijní pomůcka, u křesťanů získávají stále větší obliby různé kapesní formy Bible - pro snadnější přenášení, různá sešitová vydání vybraných částí Bible. Aby čtenář nebyl příliš nápadný při čtení z Božího slova třeba ve veřejném dopravním prostředku, nabývají obaly těchto přenosných fragmentů Bible roztodivných designů. Stejně tak jako je různý postoj k Božímu slovu mezi křesťany a židy, tak je i různý postoj k Božímu Jménu.


1. Boží Jméno před Mojžíšem. "Zjevil jsem se Abrahamovi, Jicchakovi a Jaakobovi jako Bůh Všemohoucí, avšak svým Jménem JHVH jsem se jim nezjevil." Ex. 6,2-3 Tento verš nás vybízí hned k několika otázkám na které se budeme v této stati snažit naleznout uspokojivou odpověď. Když tedy Bůh zjevil své Jméno až Mojžíšovi, jak je potom možné, že je toto Jméno uváděno v příbězích, které se odehrávaly před narozením Mojžíšovým, například ve zprávě o stvoření. Za Enose bylo dokonce Boží Jméno vzýváno viz. Gn. 4,26.
Předně si musíme uvědomit, že Boží Jméno nepředstavuje jen jeho zvukovou podobu, ale představuje podstatu Boží. Biblický slovník od Adolfa Novotného pod heslem Jméno Hospodinovo uvádí: "Je to výraz, kterým SZ označuje podstatu Boží… Znáti samu podstatu Boží = znáti Jeho Jméno (Žalm 9,11; 91,14; Iz.52,6; 1Král. 8,42). Jménu Hospodinovu vystavěl Šalomoun chrám (1Král. 3,2; 8,17.20.29). když se Bůh usadil v chrámě, praví se, že tam položil své Jméno (Dt. 12,5.21; 14,24; 1Král. 8,29; 9,3; 11,36; 2Král. 21,7; 23,27) aby tam přebývalo Jméno Jeho. Viz. Dt. 12,11; 14, 23; 16,2.6.11; 26,2. Lid putuje do Jeruzaléma ke Jménu Hospodinovu (Jer.3,17), skládá naději ve Jméno Hospodinovo (Žalm 33,21). Totožnost Jména a podstaty je taková, že Jménu je připisována schopnost jednání. Jméno Hospodinovo podpírá krále (Žalm 20,2), přichází z daleka (Iz. 30,27) a jedná s Izraelem (Joel 2,26)" str. 299-300.
 

 zpět na obsah