Xavier Leon-Dufour ve Slovníku biblické teologie na str. 163 dodává: "Mluvit o Jménu Božím místo přímo o Bohu je jedním z prostředků, jak zdůraznit nepřístupnost Boha, Jeho transcendenci. Místem, kde přebývá Boží Jméno a kde se tedy lze setkat s Bohem, je chrám, který nese Jeho Jméno." Vzývat Jméno Hospodinovo = apelovat na Jeho osobu, přednésti Mu těžkosti přímo (Novotný). Praotcům byl tedy Hospodin znám jako Bůh Všemohoucí hebr. El Šadaj. Sade však znamená pole, polní a El Šadaj boha polí, stepí a hor. Znamená to, že by prapředkové izraelského národa uctívali boha povýtce pohanského? Stejnou otázku by mohl někdo položit i nám slovanským ctitelům Hospodinovým. Mluvíme-li o Bohu (Bogu) ani si neuvědomujeme, že toto jméno se k nám dostalo přes staroslověnštinu ze staroindického bhaga = dávající výživu, bohatství; odtud i staroperské baga = bůh. Zdomácnělo například v názvu irácké metropole Bag-dad tj. bohem dané.
Stejně jako nikdo z českých křesťanů nemůže býti podezírán, že je ctitelem staroindického božstva, tak i patriarchové nebyli ctiteli místních pohanských božstev. Jméno šadaj může býti etymologicky odvozeno od šad ( šad ) a znamená prs, prsa. Představuje tedy mateřskou péči o člověka. Toto jméno může být i zkratkou šomer delet jisrael tj. strážce dveří izraelských. Snad právě proto se na mezuzu, upevněnou na veřejích domu synů Izraele, píše písmeno šin tj. Šadaj.
2. Nyní se dostáváme k další otázce, a sice jakým způsobem se Hospodin zjevoval předchůdcům Mojžíšovým. Hospodin se představoval dle dílčích úseků svých spasitelných plánů, nikoliv dle zvukové podoby svého pravého Jména. Například se Hospodin představil:


1.Adamovi jako Stvořitel
2.Kainovi jako Milosrdný a Zhovívající
3.Noemu jako Zachovatel života
4.Abramovi jako Bůh Nejvyšší a Živý
5.Hagaře jako Bůh vidoucí
6.Mojžíšovi jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jakobův
7.Prorokům jako Bůh Inspirující atd


Snad souhrnem těchto vlastností je El Šadaj, Bůh Všemohoucí, dávající obživu a zachovávající při životě.
Když biblický pisatel (Mojžíš) psal biblické dějiny, použil Božího Jména Elohim vždy tam ,kde je kladen důraz na Boží stvořitelské dílo, Božího Jména JHVH vždy tam, kde je kladen důraz na Boží záchranné a pečovatelské dílo.


3. Zjevení Božího Jména. "I řekl Mojžíš Bohu: hle přijdu k synům Jisraelským a řeknu jim: Bůh otců vašich posůlal mne k vám, a řeknou mně. Které jest jeho jméno? Co jim mám říct? Tu pravil Bůh Mojžíšovi: budu te, který budu věčný). I pravil. Takto řekneš synům Jisraelským: Ehje (Věčný Bůh) poslal mne k vám" Ex. 3,13,14
Povšimněme si za jakých okolností k tomuto Zjevení došlo. Toto Zjevení předchází takové události jako je vysvobození vyvoleného lidu z egyptského otroctví. Předchází ustanovení Božího lidu a Zjevení Tory na Sinaji. V Desateru pak toto Jméno nalézá i patřičnou ochranu. Na jméno Boha se ptal již Jakob (Gn. 32,29), nebylo mu však vyhověno. Položme si zcela racionální otázku, zda ve výše uvedené odpovědi Bůh své Jméno Mojžíšovi zjevuje, jak se všeobecně předpokládá, nebo zjevení Božího Jména Mojžíšovi odmítá?


4. Význam slov "Ehjeh ašer ehjeh"
Pro lepší pochopení učiňme menší exkurs do hebrejské gramatiky. Hebrejština zná u sloves pouze dva časy, lépe řečeno dva stavy:
A/ perfektum tj. děj dokonaný v minulosti nebo přítomnosti a
B/ imperfektum tj. děj dosud nedokonaný
Imperfektum má několik významů:
1. může vyjadřovat budoucí čas (…nebude již potopy viz. Gn. 9,11)
2. může vyjadřovat přítomnost (…proč stojíš venku? G. 24,31)
3. může vyjadřovat minulost (…tak činíval Job po všechny ty dny. Job. 1,5)
"Ehjeh" je ztedy sloveso odvozené od kořene h-j-h, kde bylo předřazeno alef (tzv. praeformativní konjugace) a vznikl tak tvar 1. osoby j.č. ve tvaru imperfekta a může znamenat Jsem i "Budu", ale i "Byl jsem". Bůh dle svého vlastního výkladu daného Mojžíšovi, s Mojžíšem "Bude", protože "Je ten, který Byl a Bude".
Tím ovšem není problém ani zdaleka vyřešen. Bůh tedy o sobě tvrdí, že "Je" slovy "Jsem" (1. Osoba j.č. a tvar Ehjeh z kořene h-j-h. Kdybychom o Bohu mluvili my, museli bychom říci "ON JE" (3.osoba j.č. od kořene h-j-h.). Boží Jméno je však složeno ze čtyř souhlásek JHVH. Je zde předražen jod tzn. 3.os.j.č.,ale i z jiného kořene h-v-h. Když Bůh mluví o sobě použije silně frekventovaného slovesa h-j-h (Jsem), zatímco nám odkazuje již archaické sloveso h-v-h (On Je). Z toho plyne, že sám Svatý Bůh zabraňuje profanaci Svého Jména.
Jak tedy toto Boží Jméno vůbec znělo? Jaká byla jeho skutečná fonetická podoba?
Hebrejský text je souhláskový. V biblických dobách se samohlásky přiřazovaly zcela automaticky. V pozdější době, kdy převládala především aramejština, a hebrejština se stávala čím dál více jazykem liturgickým, vyvstávala potřeba zachovat výslovnost biblického textu pro příští generace. Tak vznikla vokalizace hebrejského písma, jinými slovy řečeno, byly ke standardnímu textu souhláskovému přiřazovány samohlásky a to v podobě čárek a teček. V hebrejském textu je k božímu Jménu JHVH přiřazeny tyto samohlásky: šva mobile (tj. znělá pahláska) cholam (tj. o) a konečně qamec (samohláska a)Podle tohoto vodítka bychom Boží Jméno mohli vyslovit jako JeHoVa. Tak jednoduché to zase není. Každý žid věděl, že toto Jméno je nevyslovitelné (proč, to si řekneme později). Když v textu při četbě narazil na JHVH, samohlásky přiřazené ho upozornily, že nemá číst Jehova, ale Adonaj, tedy výraz, kterým židé Jméno nahrazovali. V době přelomu letopočtů bylo Jméno vysloveno pouze veleknězem o Velkém dni smíření. Jelikož užívání Jména vymizelo z běžné praxe, není již dnes známo, jak se toto Jméno správně vyslovovalo. Pokus o rekonstrukci učiníme v souvislosti se Septuagintními rukopisy


 

 předchozí stránka