4. V této části si řekneme jakých jmen užívá Bible o Bohu a co se míní přestoupení třetího přikázání Desatera.
Dalším Božím Jménem je Jah ( Jah ) Ex. 15,2; Žalm 118,14; 68,5. V Kralické a Ekumenické Bibli je přeloženo jako Hospodin, Dr. Heger nepřesně překládá jako "Jahve"; správně je převedeno pouze v Bibli Jeruzalémské a Překladu Nového světa svatých písem. Jedná se o zkrácenou variantu (a tudíž i vyslovitelnou) Božího Jména, která je součástí známého zvolání "Halelu-Jah" = Chvalte Boha Izraele a součástí mnohých hebrejských jmen.
El El Gn. 16,13; 33,20; 35,1.7; 46,3; 2Sam. 22,33; 23,5 atd.
V Hebrejštině toto podstatné jméno el znamená vládu, nadvládu, ale též předložku k, na, při, s ohledem. V Kralické Bibli je povětšině představováno jako Bůh silný. Pochází pravděpodobně ze sumerského el = svítiti, ozařovat, být jasný. Odtud výraz přešel do semitských jazyků, kde znamená jasný, zářící, svítící. Bible užívá pro Boha výrazu "El" tam, kde chce zvýraznit Jeho starostlivost o svůj lid, pečlivost a kdy vystupuje jako strážce lidí. V Tenachu se vyskytuje celkem 217 (Pípal).
Eloah ( Eloah ) - singulární podoba, výskyt v Tenachu celkem 2750 krát.
Elohím ( Elohim ) - plurálová forma = Bůh, bohové. (2550 krát)
Proč se užívá pro Boha Izraele množného čísla uvádějí slovníky naprosto si odporující vysvětlení. Pípalův hebrejsko-český slovník uvádí pod heslem Elohím, že El se stalo vlastním jménem božstva, proto Bůh se označuje výrazem Elohím. Novotný uvádí, že jde plurál majestátní (nějak na způsob "My Karel IV. císař římský a král český) resp. o tzv. pluralis amplitudinis (amplitudo = zvětšovat, rozmnožovat, obohacovat). Xavier Leon-Dufour tuto variantu zase popírá a uvádí: "Elohím je plurál, nikoliv plurál majestátu, který hebrejština nezná, ani nějaký pozůstatek polyteismu, velmi nepravděpodobný v izraelské mentalitě, mimořádně citlivé právě v tomto bodě. Pravděpodobně je to stopa po Semitům společné představě, božstva jakožto mnohosti sil." str. 43.
Prof. ThDr. Miloš Bič se domnívá, že na začátku pozdní bronzoviny nastalo splývání jednotlivých božstev: "totéž božstvo je uctíváno na různých místech, odlišeno mnohdy jen přívlastkem. V důsledku toho nastupuje leckdy množné číslo místo jednotného. Může se říci vedle Anát i Anatót, vedle Aštarta též i Aštarot apod.., což prostě znamenalo "souhrn jejich vystoupení". Jest to něco podobného jako dnešní katolík má Pannu Marii svatohorskou, czenstochovskou a.j. Odtud si též vysvětlíme, proč ve Sz tak často se pro "Bůh" užívá plurálního tvaru Elohím." Palestina od pravěku ke křesťanství sv. č.2 str. 196.
My se pokusíme naznačit jiný směr tohoto problému. V Tenachu není užito množného čísla jen v podobě elohím, ale i záhadně ve tvaru slovesa - 1. osoby mn. č. "učiňme člověka k obrazu našemu" G. 1,26; "v tom jsem uslyšel hlas Panovníka: koho pošlu a kdo nám půjde?" Iz.6,8. Toto množné číslo se objevuje v okamžiku, kdy se vytváří zvláštní obecenství mezi člověkem a Bohem. V prvním případě jde o stvoření člověka k obrazu Božímu, ve druhém případě jde o vyslání posla, ohlašujícího začátek Hospodinova díla spasení.(Srovnej ČEP s výkladem sv. 11 str.59).
Jaký je význam tohoto Božího Jména Eloah nebo Elohim. Již na první pohled je zřejmé, že jde o jiný slovní základ jako u slova El. Tento základ je trojkonsonantní ( pismo1.5.jpg(546 b) ) a znamená především klatbu. Musíme si nejprve uvědomit, že v orientálním myšlení je hranice mezi požehnáním a prokletím prakticky neexistující. Například základní hebrejský výraz pro požehnání b-r-k ( b-r-k ) může za jistých okolností znamenat i zlořečení viz. Job 1,5; 1,11 a 2,9. Bůh nepůsobí jen dobré, ale i zlé. Základ slova elohím ( Elohim ) však znamená přísežné ujištění. A to nám Boha představuje jako toho, kdo se svým lidem uzavírá smlouvu a především je tou stranou, která smlouvu za všech okolností dodržuje. Povězme si něco o dalších Božích jménech. Známe již JHVH = Věčný; Adonaj = můj Panovník; El = Bůh silný; Eloah (-ím) = Bůh smlouvy, žehnající, dále pak Ha-Šem = Jméno; Adošem = Pán Jména; Kedoš Jisrael = Svatý Bůh Izraele; Melech ha-olam = Král všehomíra; Ha-Makom = Všudypřítomný; Eljon = Nejvyšší (srovnej Judaismus od A do Z str. 69-70). Nyní se musíme zabývat připomínkou, kterou uvádí literatura Svědků Jehovových, že jediné Boží Jméno je JHVH, ostatní jsou pouhé tituly. Obáváme se, že nemají pravdu. Titul znamená především funkci (profesor = učitel, který "vyznává" určitou nauku; docent od docere = učiti, stejně tak doktor). I v našich kulturních podmínkách je titul jasně odlišen od vlastního jména. Ale i jméno by mohlo znamenat titul, kdyby si to někdo takto přál vysvětlit. Tak například Adéla znamená urozená, Oldřich je vládce. Boží tituly (pokud vůbec můžeme o nějakých hovořit), jsou dány božími vlastnostmi (Milostivý, Milosrdný; Skála, nebo jiný výraz oslavující Boží majestát.
Jména Boží především vypovídají o povaze Boha Izraele. "Na rozdíl od islámského Allaha je Hospodin Bohem řádu, spravedlnosti i slitovné odpouštějící lásky. Trpělivě a dlouho varuje, pak trestá neposlušnost a přivádí až do mezné situace, v níž člověk musí poznat svůj konec, kdy se Bůh odmlčí a přeruší s člověkem spojení. Ani modlitby už nevyslyší. A přece Hospodin se nezjevil lidem proto, aby se ukázal a pak zase záhadně zmizel. Zjevil se proto, aby oznámil svou spravedlnost a pravdu, i svůj hněv nad lidskou hříšností a přivedl člověka k poznání, že sám nemůže navázat spojení s Bohem. Pak se znovu litovává, dává možnost modliteb, slyší, je připraveni vyslyšet, dává naději a vysvobozuje z pádu, hříchu a smrti. Tak Hospodin vede k smrti "starého člověka, aby vzkřísil nového" ČEP s výkladem sv. č. 12 str, 351.
V Božím Jméně nám Bůh zjevuje svoji vůli, která je shrnuta ve svědectvích, ustanoveních, nařízeních, přikázáních, soudech, slovech a řečech. V Božích Jménech Bůh zjevuje, že je Pravdivý, Spravedlivý a Věrný. (Srovnej ČEP s výkladem sv. č. 9 str. 457.)
Co je tedy přestoupení třetího přikázání Desatera? Nejprve si řekněme, jak toto přikázání přesně zní: "Neponeseš Jméno JHVH, svého Boha k zániku. Protože neočistí JHVH toho, kdo nese Jeho Jméno k zániku. " Předně se v tomto přikázání mluví o jediném Jméně = JHVH. Toto Jméno nesmí přijít k zániku (zde je užit i laické veřejnosti známý výraz šoa). Za jakých okolností může člověk vyslovit Jméno, aby došlo k jeho zániku? A co znamená "nést Boží Jméno?" nesení Božího Jména je tedy neuvážené vyslovení, či neuvážené napsání. Uvážené vyslovení Jména připadá pouze v těch situacích, kde je to nezbytně nutné a nelze nahradit jiným jménem. Vyslovením Božího Jména člověk přestupuje nejen přikázání třetí, ale i přikázání druhé, neboť si Boha zobrazil jeho zvukovou podobou. V žádném případě není přestoupením Božího přikázání o nevyslovitelnosti Jeho Jména, vyslovení různých citoslovcí (pane bože). Kdyby toto bylo považováno za přestoupení Desatera, pak by muselo být považováno za braní Božího jména nadarmo i vyslovování některých osobních jmen jako např. Bohumír, Bohumil, Bohdan; ale i různá substantiva etymologicky odvozená od Boha například "bohatství".
 
 předchozí stránka