Luach - židovský kalendář


Již na počátku lidské civilizace existovaly dva druhy národů: zemědělské a pastevecké, jak o tom svědčí i Tora:
Genesis 4:2 Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem.
Rolník obdělávající půdu toužil a dodnes touží po slunci.
Zcela jinak tomu bylo u kočovných kmenů. V poušti, kde téměř po celý rok neprší, bývá jeden pramen vody od druhého vzdálen několik hodin ba dokonce i několik dní cesty. Slunce tak praží, že i kamení sálá žárem, za svitu slunce je zde jako po vymření:
Genesis 18:1 I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu.
Ale sotva slunce zapadne, vyjde bledá Luna, tu nastává život. Vzduch se ochladí, padá hojná rosa, která oživí vyprahlé byliny, coby poslední a jedinou pastvu pro stáda. Za svitu Měsíce se vyjíždí k napajedlům, za svitu Luny se podnikají cesty širou pouští, nebo se přesunovaly válečné výpravy. Sotva však nastane východ slunce, vše se ubírá k odpočinku. Východem Měsíce nastává pro kočovného pastýře život, proto pro beduíny začíná den od východu Měsíce, respektive od západu slunce. Má tedy den měsíční. A stejně tak jako dnešní obyvatel pouště, tak i na počátku civilizace si všímal přírodních jevů. Doba od východu do východu Měsíce mu byla základní jednotkou: dnem. Když pozorovali Lunu, poznali, že po dobu 14 dní toto těleso nabývá na velikosti, v noci patnácté jako by se Měsíc neměnil a po dalších 14 dní zase ubývá. Později si oněch 14 dní ještě rozdělil na polovinu a dostal sedmidenní cyklus - sedmidenní týden.
Tento pastevecký - lunární rok měl základní jednotku lunaci = 29 a půl dne, lunární rok, který trval 354 dny tj. 12 lunárních měsíců, týden sedmidenní a jelikož to byli pastevci a dobytek měl mláďata na jaře, začínali tento lunární rok vždy o jarní rovnodennosti.Den začíná západem slunce
Dělení dne na hodiny jest v poušti věc neznámá. Není to nikterak spjato se zaměstnáním prostého člověka. Dělení dne na hodiny má svůj počátek v osadách a ve městech, ale to již se dostáváme k druhému typu obyvatel - zemědělcům.
Rok dělil na tři části: na dobu prvních dešťů, kdy se oře a seje, na dobu dešťů, které zavlažují rostoucí úrodu a napájejí prameny, a konečně na pozdní deště, které obilí nalévají.
Při pozorování slunce zjistili, že vykonává denně na obloze velký kruh. Když porovnávali velikost slunečního kotouče s obloukem, který slunce denně vykoná, zjistili, že tato dráha je 720krát větší, než vlastní sluneční kotouč. Rozdělili tuto sluneční dráhu, denně sluncem opisovanou na 720 dílů, z nichž přesně polovina tj. 360 je viditelná, druhá polovina je skryta.
Když vzali dva takové dílce za základní jednotku, nazvanou později minuta, dostali číslo 60 a s ním vytvořili veškeré ostatní časové jednotky: 60 minut = jedna hodina, 720:60 dá 12 dvouhodin jednoho slunečního dne. Když později vypozorovali, že slunce po uplynutí 365 dní vychází v témže souhvězdí zvěrokruhu, přizpůsobili i tento počet své soustavě šedesátinné. Místo 365 dní vzali za základ jen 360 dní, které nazvali slunečním rokem. Rok rozdělili na 6 měsíců po 60 dnech (360:60). Každý měsíc se dělil na týdny o 10 dnech (=60:6). Později bylo provedeno rozdělení slunečního roku na 12 měsíců (nezávislých na fázi Měsíce) po 30 dnech (=360:30) a každý měsíc se pak dělil na 6 týdnů po 5 dnech.
Můžeme tedy konstatovat, že tento solární rok měl celkem 365 dní, dvanáct měsíců po 30 dnech + 5 dní svátků, týden byl desetidenní (později 5 denní). Vzhledem k tomu, že pro zemědělce je začátkem roku doba podzimních osiv, tak tento solární rok začínal v době podzimní rovnodennosti. Den začínal východem slunce.
Rozdíl mezi solárním a lunárním rokem byl 11 dní. Stopu máme i v biblické zprávě o potopě:
Genesis 7:11 V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.
Genesis 8:13 Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá.
14 Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá.

Lze tedy říci, že židovský kalendář je luni-solární, tj. základem je kalendář lunární (měsíc začíná novoluním) a je korigován kalendářem solárním. Podobných kalendářů se používalo u národů sumersko-babylonských od druhého tisíciletí př.o. letopočtem.
Židovský kalendář je však ojedinělý tím, že má celkem 14 odlišných typů roků, lišících se počtem měsíců nebo počtem svých dní, a mimoto týdenním dnem, jímž tato léta začínají. O tom však později. Tento kalendář je především kalendářem náboženským, jehož měsíce jak jsem již uvedl jsou lunární, jelikož Tora přikazuje slavení každého novoluní:
Numeri 10:10 Na trubky budete troubit v den své radosti, o slavnostech, při novoluní, při svých zápalných obětech nebo svých hodech oběti pokojné, aby vás připomínaly vašemu Bohu. Já jsem Hospodin, váš Bůh."
Numeri 28:14 Příslušná úlitba bude polovina hínu vína na býčka, třetina hínu na berana a čtvrtina hínu na beránka. To bude zápalná oběť o novoluní, po všechny měsíce v roce.
1 Paralipomenon 23:31 aby před Hospodinem ustavičně přisluhovali při obětování zápalných obětí Hospodinu ve dnech odpočinku, o novoluních a v určených časech, a to v tom počtu, jak určuje jejich řád.
Původně neměl židovský kalendář nikterak pevných pravidel. Předseda jeruzalémského shromáždění (gemara k traktátu Roš Hašana) ohlásil začátek měsíce, jakmile mu očití svědkové oznámili, že spatřili nový srpek Měsíce. Tito tzv. "měsíční svědkové" museli podrobně zodpovědět na otázky, jako např. v jakou dobu se novoměsíc objevil, na jeho tvar, a na kterém místě oblohy jej spatřili. Po prozkoumání výpovědí předseda sanhedrinu vyhlásil novoluní.
Židovský kalendář je zvláštní a ojedinělý i tím, že má dva začátky roku: občanský rok začínající prvním měsícem nisanem a náboženský rok začínající sedmým měsícem Tišri, je všeobecně uznávaný začátek roku, kdy se mění i letopočet. Opět je zde rarita, kdy rok začíná až sedmým měsícem.
Aby se předešlo rušivým jevům mezi svátky a některými všedními dny mohl předseda sáhnout k vyřazení nebo připojení jednoho dne k určitým měsíců.
Ohlašování novoluní obyvatelstvu Izraele se dělo prostřednictvím ohňů, které byly zapalovány na návrších. Od tohoto způsobu bylo nutno po čase ustoupit, když Samaritáni se pokusili mást obyvatelstvo zapalováním ohňů v rozporu s výše uvedenými pravidly. Od té doby novoluní oznamovali zvláštní poslové Sanhedrinu. Jelikož se stávalo, že židé bydlící v odlehlých krajinách diaspory se nedověděli začátek novoluní včas, setrval zvyk slavit některé svátky po dva dny mimo Erec Jisrael. Tak se dodnes slaví první a druhý den Roš hašana, slaví se dvě sederové večeře apod.
Jak jsme si již uvedli lunární kalendář mající jen 354 dny se opozdí oproti kalendáři solárnímu za rok o 11 dní. Za 19 let již tato retardace činí 210 dní. Tuto skutečnost neberou na vědomí muslimové, kteří mají kalendář čistě lunární s pohybujícím se začátkem roku, kdy jednotlivé měsíce nepřipadají na stejné roční období.
Židovský kalendář během oněch 19 let přidává celkem 7 měsíců, kdy každý 3. 6. 8. 11. 14. 17.a 19.rok jsou přestupné mající 13 měsíců. Tento třináctý měsíc se zařazuje za poslední měsíc občanského roku Adar a nazývá se Adar šení (tj. druhý Adar). Dle jiných pramenů se tento doplňkový měsíc vsouvá vždy před Adar, dostává sice jeho jméno,ale "pravý" Adar zůstává posledním měsícem roku a má název veadar.
Je zde ještě jedno úskalí a sice, že Nový rok - Roš hašana nesmí připadnout na neděli, středu a pátek (tzv. pravidlo Roš adulo = ne 1. 4.a 6-tý den) a to i kdyby se ten den připadlo astronomické novoluní. Toto pravidlo má zabránit tomu, aby nebyly vedle sebe dvě soboty, poněvadž Velký den smíření je Tórou nazván jako sobota sobot: Lev.16.31 - šabat šabaton
Leviticus 16:31 Sobota odpočinutí bude vám, a ponižovati budete duší svých ustanovením věčným.
Jestliže 1. Tišri by připadlo na středu nebo pátek, pak by Jom kippur připadl na pátek, nebo neděli.
Taktéž bylo nutné, aby mezi Roš hašana a Jom Kipur připadla pouze jedna sobota - tzv. šabat šúva.
Předpokládáme-li, že den začíná v 18 hodin, pak se dělí na 24 hodin a každá hodina má 1080 cheleků (proč, to si vysvětlíme později).
Lunace má 29 dní, 12 hodin a 876 cheleků.
Moladem měsíce nebo roku se nazývá zbytek sedmé části souhrnu dní, hodin a cheleků obsažených v měsíci, roce, nebo cyklu.
Máme tedy léta obyčejná o 12 měsících, které mohou mít 353, 354, nebo 355 dní; pak léta přestupná o 383, 384 a 385 dnech.
Celkem existuje čtrnáct možných druhů roku. K určení typu let, z kterých se skládá cyklus, slouží dvacetisloupcová tabulka, v jejímž prvním sloupci je molad a v 19 ostatních typ různých typů roku.
K orientaci postačí si stáhnout následující program
Chcete-li znát termíny všech svátků v Izraeli a diaspoře klikněte zde:

Nyní bychom si měli osvětlit pojem slova jom(den) v Bibli.
Náš kalendářní den se skládá ze dvou částí. Na světlou část dne, kdy nás obohacuje slunce svými paprsky a na temnou část, kdy slunce zapadne a měsíc s hvězdami nejsou s to nahradit denní záři slunce.
Obě tyto části pak nazýváme jedním pojmem a to kalendářní den, občanský den, nebo běžně den. Tento kalendářní den je v průměru dvakrát dlouhý, jako přirozený, čili světlý den. Stejně tak i v Bibli musíme vždy zkoumat, jakmile narazíme na pojem ~Ay, zda se jedná o přirozený nebo kalendářní den.
Biblický den se však od toho našeho liší dělením. Náš občanský den se začíná o půlnoci má 24 hodin a trvá do další půlnoci.
Biblický den nezačíná tedy půlnocí, ale soumrakem a trvá do soumraku, tedy temná a světlá část dne. Zde opět platí, že světlá část dne trvala od východu jitřenky do východu hvězd, jak dosvědčuje následující biblická zmínka: vyznačeno: šachar=jitřenka, kochavím=hvězdy
Nehemjáš 4:15 A pokračovali jsme v díle; polovina mužů držela kopí od svítání až do soumraku. (přesněji od vyjití jitřenky až do východu hvězd).
Biblickým ekvivalentem pojmu jom je erev = večer a boker = jitro tj. večer a jitro erev-boker = večer-jitro
Genesis 1:5 Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.
Časové dělení světlé části dne u kulturních národů bylo asi následující: ráno - dopoledne - poledne - odpoledne a večer. V Bibli se ovšem pod pojmem jitro rozumělo celé období trvající od východu jitřenky až do poledne. Pod pojmem večer se chápalo údobí od poledne až do východu hvězd.
Vrchol dne - poledne se v bibli nazývá cohorajim = poledne - je to pomnožný (přesněji snad duální) tvar od c-h-r = světlý.
Stejně i noc měla své, části, kterým se říkalo ašmurot od ašmura tj. noční hlídka etymologicky odvozená od infinitivního tvaru slovesa š-m-r tj. střežit.
Noc se dělila na tři hlídky: první se jmenovala roš ašmurot (= počáteční hlídka, přibližně od naši 18.hodiny do 22), druhá ašmora hatichona (prostřední hlídka, přibližně od naši 22.do 2.hodiny po půlnoci) a poslední ašmora haboker (jitřní hlídka přibližně od naši 2.hodiny do 6.hodiny ranní).
Tímto rozdělením kalendářního dne jsme dospěli k šesti šestinám dne.
Doklad tohoto rozdělení máme i v knize Soudců a u Samuele: ašmurot hatichona
Soudců 7:19 Gedeón se sto muži, kteří byli s ním, přišli na okraj tábora na počátku prostřední noční hlídky, právě když střídali stráže. Zatroubili na polnice a rozbili džbány, které měli v rukou. ašmurot haboker
1 Samuel 11:11 Nazítří Saul rozestavil lid do tří oddílů a za jitřní hlídky vtrhli doprostřed ležení a pobíjeli Amóna až do denního žáru; ti, kteří zůstali, se rozprchli, ani dva z nich nezůstali pospolu.
V pozdějších dobách se po římském vzoru dělila noc na čtyři hlídky
Den se dělil na dvanáct hodin. Hodinu v našem slova smyslu však Izraelci neznali, tento pojem byl zaveden až v době poexilní. Zmínku máme v aramejské části Danielovy knihy: šaa = hodina
Daniel 4:16 Tu Daniel, který měl jméno Beltšasar, zůstal skoro hodinu strnulý a jeho myšlenky ho plnily hrůzou. Král mu řekl: "Beltšasare, snu ani výkladu se nehroz." Beltšasar odpověděl: "Můj pane, kéž by sen platil tvým nepřátelům a jeho výklad tvým protivníkům."
Výchozí hodinou byla doba ranního rozbřesku, hodina šestá byla doba oběda a dvanáctou hodinou den končil. Rozdělení noci jsme si již uvedli v souvislosti s nočními hlídkami.
Nyní se pokusíme vysvětlit, co v Bibli znamená pojem "mezi dvěma večery": lev.23.5.jpg(7 kb)
Leviticus 23:5 Čtrnáctého dne prvního měsíce navečer bude Hospodinův hod beránka.
Přesněji přeloženo: V měsíci prvním čtrnáctého (toho) měsíce mezi dvěma večery je Pesach Adonaj.
Podle talmudu a Josefa Flavia se jedná o střední dobu mezi polednem a západem slunce, kdy se přinášela v chrámě večerní oběť.tj. hodina devátá ( = přibližně naše hodina 15.), dle jiných názorů je to doba mezi západem slunce a východem hvězd.
Již jsme si uvedli, že židé dělili hodinu na 1080 cheleků (1 chelek = 3,333 vteřiny, 1 minuta má 18 cheleků). Jak došli k této jednotce? Sluneční rok má zaokrouhleně 360 dní. Rok byl chápán jako větší protějšek dne:
Ezechiel 4:6 Až skončí tyto dny, lehneš si podruhé, a to na pravý bok, a poneseš nepravost domu judského po čtyřicet dní; ukládám ti za každý rok jeden den.
Jelikož den měl tři základní části: jitro, večer a noc, na které se dělil, tak i rok rozdělili na tři části - 360 x 3 = 1080. Když se tedy rok dělil na 1080 částí, musela se takto rozdělit i hodina.

ROČNÍ CYKLUS

podzim

zima

jaro

léto

září

prosinec

březen

červen

Baalův spánek

Baalovo bdění

zimní období

letní období

18.hodina

24.hodina

6.hodina

12.hodina

večer

půlnoc

ráno

poledne

DENNÍ CYKLUS

Lze říci, že rozdělení hodina na 1080 částí je židovskou specialitou, nic podobného nenalezneme u jiných starověkých i novodobých národů. Tento jeden chelek však nebyl nejmenší časovou jednotkou. Chelek se ještě dělil na 76 ragaím, (1 rega = 0,0438596 vteřiny).
Je zde na místě otázka k čemu sloužila tak nepatrná jednotka a jestli ji bylo možné nějak změřit.
Klíčem k pochopení nám bude třicátý žalm: rega = okamžik
Žalmy 30:6 neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život.
Boží hněv tedy trvá jen tak krátký okamžik, že je téměř nepostřehnutelný.
Zamysleme se nad otázkou jaké nástroje na měření času měli starověcí Izraelité k dispozici?
Jediná zmínka je v knihách Královských:
2 Královská 20
1 V oněch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. Přišel k němu prorok Izajáš, syn Amósův, a řekl mu: "Toto praví Hospodin: Udělej pořízení o svém domě, protože zemřeš, nebudeš žít."
2 Chizkijáš se otočil tváří ke zdi a takto se k Hospodinu modlil:
3 "Ach, Hospodine, rozpomeň se prosím, že jsem chodil před tebou opravdově a se srdcem nerozděleným a že jsem činil, co je dobré v tvých očích." A Chizkijáš se dal do velikého pláče.
4 Izajáš ještě nevyšel z vnitřního dvora, když se k němu stalo slovo Hospodinovo:
5 "Vrať se a vyřiď Chizkijášovi, vévodovi mého lidu: Toto praví Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: Vyslyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravím tě. Třetího dne vstoupíš do Hospodinova domu.
6 Přidám k tvým dnům patnáct let. Vytrhnu tebe i toto město ze spárů asyrského krále. Budu štítem tomuto městu kvůli sobě a kvůli Davidovi, svému služebníku."
7 Izajáš poručil: "Vezměte suché fíky." Vzali je a přiložili na vřed a Chizkijáš zůstal naživu.
8 Chizkijáš se otázal Izajáše: "Co bude znamením, že mě Hospodin uzdraví a že třetího dne vstoupím do Hospodinova domu?"
9 Izajáš mu odpověděl: "Toto ti bude znamením od Hospodina, že Hospodin splní slovo, jež promluvil: Má stín postoupit o deset stupňů nebo se má o deset stupňů vrátit?"
10 Chizkijáš řekl: "Snadněji se stín o deset stupňů nachýlí, než aby se vrátil o deset stupňů nazpět."
11 Prorok Izajáš tedy volal k Hospodinu. A on vrátil stín na stupních, po nichž sestoupil, na stupních Achazových, o deset stupňů nazpět.

Stejnou událost máme zachycenu i u Izajáše:
Izajáš 38:1 V oněch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. Přišel k němu prorok Izajáš, syn Amósův, a řekl mu: "Toto praví Hospodin: Udělej pořízení o svém domě, protože zemřeš, nebudeš žít."
2 Chizkijáš se otočil tváří ke zdi a takto se k Hospodinu modlil:
3 "Ach, Hospodine, rozpomeň se prosím, že jsem chodil před tebou opravdově a se srdcem nerozděleným a že jsem činil, co je dobré v tvých očích." A Chizkijáš se dal do velikého pláče.
4 Tu se k Izajášovi stalo slovo Hospodinovo:
5 "Jdi a vyřiď Chizkijášovi: Toto praví Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: »Vyslyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy. Hle, přidám k tvým dnům patnáct let.
6 Vytrhnu tebe i toto město ze spárů asyrského krále. Budu tomuto městu štítem.«
7 Toto ti bude znamením od Hospodina, že Hospodin splní to slovo, jež promluvil:
8 Hle, o deset stupňů nazpět vrátím sluncem vržený stín, který sestoupil po stupních Achazových." A slunce se vrátilo o deset stupňů na stupních, po nichž sestoupilo.

Není v tuto chvíli rozhodující co vlastně byly Achazovy stupně, zda (dle Septuaginty) schodiště na části královského paláce, kterou dal postavit Chizkijášův otec Achaz. Což mohlo být pravděpodobně nekryté schodiště, které vedlo zdola podél západní zdi na plochou střechu. Při východu slunce bylo ve stínu paláce. V poledně paprsky ozářily horní stupně a s přibývajícím časem čím více se schodiště osvětlovalo, tím stínu ubývalo. Toto schodiště, dle nejstaršího biblického překladu, bylo jakýmsi stínoměrem.
Dle novějších bádání šlo o jakýsi hranol - stínoměr, který vrhal stín na kruhové schodiště.
Nás však bude více zajímat proč bylo králi přidáno patnáct let, zatímco se na stín posunul pouze o deset stupňů. Tím by bylo zpochybněno, co jsme si před chvíli zaznačili, že jeden rok odpovídal jednomu dni, tedy jednotka jednotce.
Je více než pravděpodobné, že tyto stupně jsou totožné s časovým dělením Babyloňanů, kteří dělili den na 12 kašbu a kašbu pak na 6 stupňů, čímž dostali 72 šuššu. A právě tolik bylo na slunečních hodinách Achazových. V 90.žalmu čteme: v:10
Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.
Z toho plyne, že žalmista považoval délku lidského života 70 nebo 80 roků, přesto, že se dodnes u židů zachoval zvyk přát si vše dobré až do 120 let! Z toho je jasné, že za ideální délku lidského života považovali 120 let. Ve 120 let umírá Mojžíš, dle tradice se 120 let dožil Hillel, nebo Jochanan ben Zakaj. Nyní se pokusme prozkoumat poměr mezi 120 a 72 a dostaneme poměr 5:3 (obě cifry vydělíme 24). Tedy, když se vržený stín na slunečních hodinách vrátil až o 10 stupňů, můžeme tomu rozumět tak, že pisatel měl na mysli rozpětí, která bylo mezi jednotlivými stopni, tedy že mezi 10 stupni je 9 rozpětí, v poměru 5:3 to znamenalo 15 let lidského věku.
Z výše uvedeného nástinu je tedy zřejmé, že židé znali sluneční hodiny již od doby kralování Achaza tj. 8.století před občanským letopočtem.
Další časovou jednotkou, jež zdomácněla na celém světě je týden. Jak jsme si již uvedli, původně se jednalo o čtvrtinu fáze měsíce, která se však postupem času od lunace zcela osamostatnila.
Dny v týdnu neměly pojmenování nazývaly se "první, druhý.." vyjímku tvořila sobota hebr. šabat (102 krát v hebrejské bibli) odvozeno od š-b-t = přestát, odpočinout.
V některých pramenech se uvádí, že pátek nazýval dnem připravování řecky: prosabaton např. Marek 15,42.
Tento pojem však není znám z talmudických pramenů a tak se pokusme se řecký text
Marek 15,42 převést do hebrejštiny:Marek 15,42 hebrejsky = "v době večerní, když se přibližoval sobotní večer" než standardní překlad z řečtiny: "A když už nastal večer - byl totiž den přípravy, předvečer soboty".
V řecko-římském světě dostaly dny týdne pojmenování podle Slunce (neděle) Měsíce (pondělí) a pěti pouhým okem viditelných planet:Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn. Tyto názvy se však u židů do dnešních časů neujaly.
Z původních názvů měsíců se zachovaly pouze čtyři:
1. Etaním: 1 Královská 8:2 Ke králi Šalomounovi se shromáždili všichni izraelští muži ve svátek v měsíci etanímu, což je sedmý měsíc.
2. Bul: 1 Královská 6:38 V jedenáctém roce v měsíci búlu, což je osmý měsíc, král dům dokončil podle všech svých směrnic a pokynů. Stavěl jej sedm let.
3. Ábíb: Exodus 34:18 Budeš dbát na slavnost nekvašených chlebů. Sedm dní budeš jíst nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, ve stanovený čas v měsíci ábíbu; neboť v měsíci ábíbu jsi vyšel z Egypta.
4. Ziv: 1 Královská 6:1 Čtyři sta osmdesát let po vyjití Izraelců z egyptské země, čtvrtého roku svého kralování nad Izraelem, v měsíci zívu, což je druhý měsíc, začal Šalomoun budovat dům Hospodinu.

Současné názvy měsíců si židé přinesli z babylonského zajetí. Z novějších názvů měsíců je v hebrejské bibli zaznamenán:
1. Nísan: Nehemjáš 2:1 V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova kralování, když před králem bylo víno, vzal jsem víno a podal je králi. Nikdy jsem před ním nebýval ztrápený.
2. Elúl: Nehemjáš 6:15 Hradby byly úplně dostavěny dvacátého pátého dne měsíce elúlu, za dvaapadesát dní.
3. Kislev: Nehemjáš 1:1 Příběhy Nehemjáše, syna Chakaljášova. V měsíci kislevu dvacátého roku, když jsem byl na hradě v Šúšanu,
4. Tebet: Ester 2:16 Tak byla Ester vzata ke králi Achašveróšovi do jeho královského domu desátého měsíce, to je měsíce tebetu, v sedmém roce jeho kralování.
5. Šebat: Zacharjáš 1:7 Dvacátého čtvrtého dne jedenáctého měsíce, to je měsíce šebátu, druhého roku vlády Dareiovy, stalo se slovo Hospodinovo k proroku Zacharjášovi, synu Berekjáše, syna Idova.
6. Adar: Ester 3:7 V prvním měsíci, to je v měsíci nísanu, v dvanáctém roce vlády krále Achašveróše vrhali před Hamanem púr, to znamená los, pro jednotlivé dny a měsíce až po dvanáctý, to je měsíc adar.

Pořadové číslo měsíce

Název měsíců

Původní název měsíce

Počet dnů v měsících

obyčejného roku

Početdnů v měsících

přestupného roku

krátké

normální

plné

krátké

normální

plné

1

Nisan

Abib

30

30

30

30

30

30

2.

Ijar

Ziv

29

29

29

29

29

29

3.

Sivan

 

30

30

30

30

30

30

4.

Tamuz

 

29

29

29

29

29

29

5.

Av

 

30

30

30

30

30

30

6.

Elul

 

29

29

29

29

29

29

7.

Tišri

Etanin

30

30

30

30

30

30

8.

Chešvan

Bul

29

29

30

29

29

30

9.

Kislev

 

29

30

30

29

30

30

10.

Tebet

 

29

29

29

29

29

29

11.

Šebat

 

30

30

30

30

30

30

12.

Adar

 

29

29

29

30

30

30

13.

Adar II.

 

-

-

-

29

29

29

Celkový počet dnů v roce

353

354

355

383

384

385

Léta a letopočty:
V nejstarších dobách se letopočet nepočítal od pevného data, nějaké události, ale od okamžiku, kdy se ujal vlády panovník:
1 Královská 15:1 V osmnáctém roce vlády krále Jarobeáma, syna Nebatova, se stal králem nad Judou Abijám.
1 Královská 15:33 V třetím roce vlády judského krále Ásy se stal králem nad celým Izraelem Baeša, syn Achijášův. Kraloval v Tirse dvacet čtyři roky.
Vše ještě komplikovalo, to, že existovaly dvě metody, jak počítat vládu králů: metoda nástupního roku a metoda bez nástupního roku. Obou systémů se užívalo, jak v Judském, tak severním, Izraelském království.
V dobách pozdějších již vznikaly letopočty, které se počítaly od nějaké významné události, jako byla např. první olympiáda (roku 776 př.o.l), nebo založení Říma (roku 753 př.o.l.).
To vše bylo propočítáváno několik stovek let to těchto událostí se zpětnou platností a tak se nám tyto letopočty jeví jako krajně nespolehlivé.
Autorem židovského letopočtu je Hillel II. (320-365 o.l.), který počítal éru lidstva od stvoření světa. Jako počátek uvedl 1.den měsíce Tišri = 7.říjen 3761 př.o.l. - tj. šestý den stvoření, kdy Bůh stvořil Adama Ríšóna. Proto je dodnes židovské novoročí slaveno jako narozeniny světa.
Chceme-li zjistit jaký je právě židovský letopočet, jednoduše připočteme k občanskému letopočtu cifru 3761 (2002+3761=5763 - tzn.že na podzim roku 2002, 7.září začíná nový židovský rok 5763).
Tento letopočet v současné době slouží k tomu, aby se zjistilo, který rok výše uvedeného devatenáctiletého cyklu právě probíhá. Například když rok 5757 = 1996-1997 vydělíme 19 dostaneme cifru 303, tzn.že se jedená o poslední rok cyklu.
Podobné pokusy vypočítat rok stvoření byly učiněny i křesťanskými učenci. Nejstarší takový letopočet sestrojil Sextus Julius Afrikanus (kolem roku 221) a dospěl k roku 5502 př.o.l.
Autorem dodnes používaného křesťanského letopočtu byl anglikánský biskup James Usher, jenž v roce 1654 předložil "přesný" časový údaj stvoření světa. Svět, podle něj, byl stvořen přesně 26.října roku 4004 př.o.l. v 9 hodin ráno (= první stvořitelský den).
Autorem, křesťanského letopočtu (občanského) je římský opat Dionysius Exiguus, který když v roce 525 o.l. skládal velikonoční tabulky, pokládal za nevhodné, aby v nich byla léta počítána podle let panování císaře Diokleciána, jak to do té doby bylo v alexandrijských tabulkách zvykem a zavedl místo let tohoto panovníka léta od narození Ježíše (anni Domini nostri Jesu Christi). Různými spekulacemi dospěl k názoru, že rok 248 Diokleciánovy éry (= rok 753 od založení Říma) byl 532.rokem od narození Ježíšova. Až později se zjistilo, že Herodes Veliký, o kterém se zmiňují evangelia, jak o pronásledovali malého Ježíška, však zemřel v již roce 749 od založení Říma a tudíž, se Ježíš nemohl narodit čtyři roky po jeho smrti. Tak zde máme paradox, že se "Kristus" narodil čtyři roky před "Kristem".
Všechny výše uvedené letopočty jsou postaveny na biblických rodokmenech. Ty ovšem nesledují linii otec - syn, ale předek - potomek. Z rodokmenů byly zcela vypuštěni např.zcela bezvýznamní jedinci, nebo někteří odpadlíci.
Tak například od Adama do potopy uplynulo dle hebrejské Bible 1656 let, podle Septuaginty 2242 let, podle Josepha Flavia dokonce 2656 let, zatímco podle samaritánského Pentateuchu jen 1307 let.
Ale to je již zcela jiné téma.

Citáty z Bible, psané kurzívou jsou převzaty z Českého ekumenického překladu
hebrejské citáty z BHS
zpracoval J.R.


 

Zpět na obsah encyklopedie