Boční pohled na Herodův chrám.
Truhla smlouvy.
Dva sloupy BOAZ a JACHIN
Ezechielova vize chrámu.
Boční pohled na Herodův chrám.
Celkový pohled na Herodův chrám.
Kadidlový oltář.
kaditelnice
Půdorys Šalamounova chrámu.
pohled do svatyně
   Posvátný obvod,jak jsem řekl, byl postaven na mocném pahorku. Na počátku sotva stačila
jeho náhorní plošina pro chrám a pro oltář. Byl totiž kol dokola strmý a srázný. Král Šalomoun, který byl i zakladatelem chrámu, dal východní stranu zpevnit zdí a na násypu bylo vybudováno jediné sloupořadí. Z ostatních stran byl chrám otevřený. V pozdějších dobách lidé vrch stále přisýpáním trochu zvětšovali a pahorek se vyrovnával a rozšiřoval. Také severní hradbu potom prorazili a získali tak tolik místa, kolik později zaujímala celá plocha chrámového okrsku. Obehnali pahorek od úpatí zdí ze tří stran kolem dokola a vytvořili dílo větší, než se nadali; vynaložili na ně dlouhé věky a všechny posvátné poklady, nashromážděné z náboženských daní, posílaných bohu z celého světa. Tak si vybudovali jak vnitřní (hořejší) ohrazení, tak i spodní část chrámového obvodu. Nejnižší část chrámového obvodu zpevnili zdí tři sta loket vysokou, na některých místech i vyšší. Nebylo ovšem vidět celou hloubku základů, protože údolí byla do značné míry zasypána, neboť chtěli vyrovnat ulice města. Stavělo se z kamenů o velikosti čtyřiceti loket. Hojnost peněz a horlivá péče lidu působily, že plány byly větší, než se dá slovy vylíčit, a tak to, o čem se nedoufalo, že bude dokončeno, vytrvalostí a časem se stalo skutkem.
   Tak mohutných základů byly hodný i stavby, ramena o délce dvaceti loket. První brána
chrámu, vysoká sedmdesát loket a široká pětadvacet, neměla vrata. Představovala rozlehlost a
otevřenost nebes. Celé její průčelí bylo pozlaceno a bylo skrze ni vidět vnitřek celé přední
síně chrámové, která byla největší. Diváky zaujalo také okolí chrámové brány, které celé
zářilo zlatem. Chrám byl uvnitř rozdělen na dvě podlaží a jen první síň bylo možno zpředu
vidět, a to v celé její výšce, která dosahovala téměř devadesáti loket. Dlouhá byla asi padesát
a široká skoro dvacet loket. Jak jsem řekl, byla pozlacena celá brána k této síni a celá stěna
okolo ní. Nad ní bylo zlaté révoví, ze kterého visely hrozny velikosti člověka. Protože byl
chrám rozdělen na dvě podlaží, byl pohled zevnitř méně mohutný než zvenčí. Chrám měl
zlatá vrata, vysoká pětapadesát loket a široká šestnáct. Před nimi byla zavěšena jako opona ve
stejné velikosti babylónská látka, pestře utkaná z hya-kinthu, lnu, nachu a šarlatu,
obdivuhodně vypracovaná. Spojení materiálů nebylo neuvážené, nýbrž představovalo jakýsi
obraz vesmíru. Zdálo se totiž, že šarlat naznačuje oheň, kment zemi, hyakinth vzduch a nach
moře, a to proto, že se jim podobají barvou, len pak a nach podle původu, protože jeden
vydává země a druhý moře. Na oponě byl vyobrazen pohled na celá nebesa včetně znamení
zvěrokruhu.
   Kdo vstoupil dovnitř, byl v přízemní části chrámu. Tato část byla vysoká šedesát loket,
dlouhá stejně tak a široká dvacet loket. Šedesátiloketní část opět byla rozdělena. První
oddělení asi o délce čtyřiceti loket obsahovalo tři velmi podivuhodné a široko všem lidem
známé předměty, svícen, stůl a kadidelnici. Sedm svítilen znázorňovalo planety (neboť právě
tolik ramen svícen měl), dvanáct chlebů na stole znázorňovalo zvěrokruh a rok, kadidelnice
svým třinácterým kadidlem, jímž byla naplněna z moře, z pouště a z obydlené země,
naznačovala, že všechno od boha pochází a bohu náleží. Nejvnitrnější část byla dlouhá dvacet
loket a rovněž byla od vnějšku oddělena oponou. Nebylo v ní docela nic, byla úplně
nepřístupná, neposkvrněná a nikdo ji nesměl spatřit. Nazývala se nejsvětější svatyní. Po
stranách dolní části chrámu bylo vedle sebe mnoho příbytků o třech poschodích. Vcházelo se
do nich po obou stranách od brány. U hořejší části chrámu nebyly již takové příbytky, a proto
byla také užší, vysoká asi čtyřicet loket a prostší nežli dolejší část. Celá výška takto měla
dohromady sto loket včetně šedesáti loket přízemní části.
   Vnějšímu průčelí chrámu nechybělo nic, co uvádělo ducha i oči v úžas. Byl na všech
stranách pokryt mohutnými zlatými deskami, takže za časného východu slunce z něj tryskala
mocná ohnivá záře a jako by slunečními paprsky odvracel oči těch, kteří jej chtěli spatřit.
Cizincům zdálky přicházejícím se jevil jako zasněžená hora, protože tam, kde nebyl pozlacen,
byl bělostný.
   Na vrchu měl ostré zlaté hroty, aby nebyl znečišťován, kdyby naň usedl nějaký pták. Některé
z kamenů, z nichž byl vybudován, byly dlouhé pětačtyřicet loket, vysoké pět a široké šest
loket.
   Oltář před chrámem byl vysoký patnáct loket, šířku a délku měl stejnou, po padesáti
loktech. Byl vybudován do čtverce s úhly vyčnívajícími v podobě rohů. Povlovně stoupající
příchod k němu byl ze strany jižní. Byl postaven bez železných nástrojů a železo se ho nikdy
nedotýkalo. Okolo chrámu a oltáře bylo postaveno jakési rozkošné zábradlíčko z pěkného
kamene, vysoké asi na loket, které oddělovalo lid na vnější straně od knězi. Těm, kdo trpěli
semenotokem, a malomocným byl zakázán přístup do města vůbec, do posvátného obvodu
pak byl zakázán přístup ženám v době měsíčků. A i když byly čisté, nesměly překročit mez, o
níž jsme vpředu mluvili. Muži, pokud nebyli úplně očištěni, nesměli do vnitřního dvora;
rovněž tak tam nesměli knězi, nebyli-li čistí.
   Ti z rodu kněžského, kteří pro tělesnou vadu nekonali bohoslužbu, byli přítomni uvnitř
zábradlí spolu s těmi, kdo byli těla neporušeného, a dostávali podíly po právu svého rodu.
Oděni byli ovšem v šat obyčejný. Posvátné roucho oblékal jen ten, kdo konal bohoslužbu. K
oltáři pro vonné zápalné oběti a do chrámu vstupovali jen ti z knězi, kteří byli' bez poskvrny,
oděni kmentovým rouchem. V bázni z náboženského předpisu se zdržovali pití nesmíšeného
vína, aby v ničem bohoslužbu neporušili.
   Velekněz vcházel s nimi, ne však vždy, nýbrž o dnech sobotních a o novoluní a tehdy, kdy
byl nějaký starodávný svátek nebo všeobecné slavnostní shromáždění během roku.
Bohoslužbu konal v rouchu, které mu krylo stehna až po ohanbí, pod ním měl lněné spodní
roucho, přes něž měl oděv dlouhý až na paty, barvy hyakinthové, obroubený, s bohatým
třepením. Na třásních visely střídavě zlaté zvonečky a granátová jablka. Zvonečky
představovaly hřímání a granátová jablka blesky. Páska, kterou byl oděv ke hrudi připoután,
byla pestře utkána v pěti pruzích ze zlata, z nachu a šarlatu a dále ze lnu a z hyakinthu, z látek
to, o nichž jsme řekli, že z nich byly utkány také chrámové opony. Také nárameník měl
zhotoven z těchto látek, bylo však v něm více zlata. Podobal se oblečenému brnění.
Přidržovaly jej na ramenou dvě zlaté pukly, v nichž byly zasazeny nádherné a veliké
sardonyxy a na nich byla vyryta jména praotců kmenů židovského národa. Z druhé strany
bylo přivěšeno jiných dvanáct drahokamů po třech ve čtyřech řadách:

karneol, topas, smaragd;
rubín, jaspis, safír;
achát, ametyst, jantar;
onyx, beryl, chrysolit.


Z nich na každém opět bylo vyryto jméno jednoho z praotců pokolení. Hlavu kryla kmentová tiára, ověnčená hyakinthem. Okolo tiáry měl jiný zlatý věnec, na němž byla vytepána posvátná písmena Jsou to čtyři hlásky. Takový oděv nenosil velekněz v jiný čas a prostěji se odíval; nosil jej, jen když vstupoval do vele-svatyně. Vcházel tam jednou za rok samojediný; v ten den bylo obyčejem, že se všichni ke cti boží postili.
    Co se týká města a chrámu, obyčejů a zákonů, které o nich platily, vyložíme dále podrobněji,
neboť zbývá o tom ještě mnoho povědět. Antonia byla postavena u rohu dvou sloupořadí
první části posvátného obvodu, u západního a severního. Byla vybudována na skále vysoké
padesát loket a ze všech stran strmé. Bylo to dílo krále Heroda, ve kterém nejvíce projevil
svou velkorysost Skála byla nejprve od úpatí pokryta hladkými kamennými deskami, jednak
pro ozdobu, jednak proto, aby sklouzl každý, kdo by se pokusil na ni zaútočit nebo ji zlézti.
Hradba před věžovitou budovou hradu byla vysoká tři lokte, uvnitř této hradby celková výše
Antonie dosahovala čtyřiceti loket. Vnitřek měl rozlohu a uspořádání jako královský palác,
neboť byl rozdělen na místnosti nejrůznější podoby a potřeby, na sloupové síně a lázně a na
široká nádvoří pro táboření vojáků, takže tím, že měl všechno potřebné, se podobal městu,
nádherou však královskému paláci. Celkovým tvarem se Antonia podobala věži; v rozích byla
ozdobena čtyřmi jinými věžemi. Tři z nich byly vysoké padesát loket, ta pak, která stála v
jihovýchodním. rohu, sedmdesát loket, takže bylo možno z ní přehlédnout celý chrámový
obvod. Na té straně, na které Antonia souvisela se sloupořadím posvátného obvodu,
měla na obě strany sestupy, jimiž procházely hlídky, stále tam totiž byla posádkou římská
legie a okolo sloupořadí rozestaveny ve zbrani střežily o svátcích lid, aby nechystal nějaký
převrat. Chrámový okrsek byl totiž hradem pro město a Antonia byla hradem pro chrámový
okrsek. Na Antonii byli strážci těch tří míst. Horní město pak mělo vlastní hrad, palác
Herodův. Vrch Bezetha, jak jsem řekl, byl od Antonie oddělen. Byl ze všech nejvyšší, zčásti
zabrán novým městem a jediný zakrýval posvátný obvod od severu. Protože mám v úmyslu v
pozdější době promluvit přesněji o všech podrobnostech města a hradeb se týkajících, řekl
jsem pro přítomnou potřebu dosti.

(podle Josefa Flavia kniha 5,kap.5 vydalo nakladatelství Svoboda 1992)


Historie chrámů


1. Stánek úmluvy (ohel moed) asi do roku 900 př.o.l
2. Šalomounův chrám - zničen 9. Avu roku 586 př. o. l.
3. Zerobábelův chrám asi od roku 515 př. o.l do honosné přestavby Chrámu započaté Heredem Velikým roku 14 př. o l.
4. Herodův chrám - zničený v "Židovské válce" 9. Avu roku 70 o. l.
5. Ezechielova vize chrámu

 
Model Herodova chrámu.
Celkový pohled na Šalomounův chrám.
obětní oltář
obětní oltář
Stánek úmluvy
Stánek úmluvy
Stánek úmluvy
Půdorys Herodova chrámu.
pohled do svatyně
pojízdné umyvadlo


 

 chrámové oběti