Zánikem chrámu Šalomounova přestala i bohoslužba a v pohanském okolí hrozilo víře
zajatých Izraelitů veliké nebezpečí. Aby se v náboženství utvrdili, scházívali se v sobotu neb
o svátcích u proroka neb jiného zbožného muže a naslouchali jeho výkladům o zákoně
Mojžíšově. Myšlenka se velice líbila.
Když soukromé příbytky nestačily, stavěli vhodné budovy; nazývali je domem shromážděním
řecky synagogou, sobotní siní, nebo modlitebnou
Pokud možno, stavěli synagogy na místech vyšších, často nablízku vody, aby se usnadnila
náboženská povinnost očisty. Náklady hradily většinou obce, tu a tam bohatší jednotlivci,
někdy i pohané . Při stavbě napodobovali chrám jeruzalémský. Vchod býval obyčejně od
východu, nebo jihu (Megilla 4,22).
V prvním případě se řídili polohou chrámu, ve druhém rozhodoval předpis, aby se při
modlitbě obraceli tváří k Jeruzalému. Vcházelo se třemi branami, větší bývala uprostřed, obě
menší po stranách.Vchod býval zdobený,bohatší synagogy mívaly v průčelí kryté sloupořadí,
vystupovalo se k němu po schodech. U vchodu bývalo umyvadlo, kde si čistili ruce. Interiér
synagogy býval většinou jednoduchý, nebo se podobal basilice mnohdy bylo několik
sloupořadí, která dělila prostor na lodi V lodích bývala četná sedadla, mužové byli od žen
odděleni dřevěnou přepážkou, někdy umělecky zdobenou.. Bývala tak vysoká, že na sebe
neviděli. V některých synagogách stavěli pro ženy galerie, odkud mohly pobožnost nerušeně
sledovati. Vpředu bývala polokruhovitá řada sedadel pro přední členy náboženské obce;
seděli tak., že tváří byli obráceni k posluchačům. Bylo-li možno, dláždili synagogu
mramorem, střecha byla plochá. Stěny zdobívali malbami, náměty brali z Tenachu.
Synagogy byly jakousi náhradou za vzdálený chrám. Kde býval v Chrámu oltář, byl v
synagoze dřevěný výstupek a na něm pult (Megilla 26b);
tam kladli posvátnou knihu, z které se mělo právě čísti. Když se knih neužívalo, byly uloženy
ve výklenku za čtenářem. Jednotlivé knihy byly zavinuty lněným plátnem a složeny v
dřevěné truhlici, kterou nazývali skříní později
archou. Výklenek býval zastřen oponou, před ním hořela lampa. Po stranách stávaly
sedmiramenné svícny, se stropu a po stěnách viselo mnoho lamp. Hořely proto, že
bohoslužba se konávala obyčejně k večeru, jindy dodávaly slavnostem lesku. Část před
oponou se zvala synagogou, prostor za oponou svatyní.

a) Obyčejné se nazýval dúkán nebo bímá, sr. Antiqu. 4, 8, 12 a Něh. 8, 4.
b) Bylo přesně stanoveno, jak mají býti posvátné knihy psány a jak ukládány. Psalo se na
pergamenu a pouze na jedné straně, ve sloupcích (Megilla 9a). Jednotlivé pergameny se
ovinovaly kolem dřevěné tyče, zdobené pěknou hlavičkou. Ve schránce měly býti dole
posvátné svitky, na nich knihy prorocké, nejvýše Mojžíšův Pentateuch (Tosefta Megilla
4, 20).


ORGANIZACE SYNAGOGY

V čele synagogy stál náčelník (roš hakkeneset, archisynagogus); řídil shromáždění,
rozděloval jednotlivé úlohy a staral se o pořádek. Pomáhalo mu několik starších a váženějších
mužů. Sedávali na předních sedadlech a spolu s náčelníkem rozsuzovali menší rozepře. Mohli
také provinilce ze synagogy vyloučiti na čas nebo i trvale (Moed katan 17a ). Jménem celého
shromáždění říkal modlitby šeliach; (od slovesa šálách, poslati) ho pomocníkem byl chazan,
otvíral dveře, připravoval rukopisy, posluhoval šeliachovi při modlitbách a vykonával
stanovené tresty (Makkot 3, 12). Předčitatel četl úryvek Bible, targumista překládal hebrejský
text do aramejštiny. Protože při každé pobožnosti mělo býti aspoň deset věřících, tzv.,
minján, vydržovaly si obce deset mužů, kteří zastupovali obec;
nazývali se batlaním, doslova zahaleči.
Obětovati se v synagogách nesmělo, chrám , jejich hlavním úkolem bylo učiti lid zákonu
Mojžíšovu . Časem se ustálil jakýsi pořad, který při bohoslužbách zachovávali. Scházeli se
třikrát za týden: v pondělí, ve čtvrtek a v sobotu. Pobožnost začínala modlitbami, které
odříkával šeliach před schránkou posvátných knih; nejčasněji se říkalo Šema Jisrael nebo
Šemone esre (Berakot 5, 3), lid odpovídal Amen. Hned potom vzal chazan svitek, z kterého
se mělo čísti a podal jej prvnímu předčitateli. Ten odešel v průvodu šeliacha na výstupek a
stoje přečetl jeden verš, který targumista přeložil hned do aramejštiny. To se opakovalo, až
byl celý odstavec přečten a přeložen. Po čteni vyzval náčelník předčitatele nebo někoho z
přítomných, aby k lidu promluvil a biblická slova vyložil.




Gustav Sicher: Dům shromáždění


 

Zpět na obsah encyklopedie