Posvátné místo setkávání



Nejstarším místem, kde se setkávali člověk se svým Stvořitelem byly oltáře. První takovou zmínka nacházíme v příbězích o Noemovi viz, Gn. 8,20. V době patriarchální byl již pevnou součástí jejich bohoslužebného života. Oltáře byly stavěny na místech, kde se jim zjevil Bůh (Gn.26,24-25), obyčejně ve stínu košatých stromů (Gn.12,6), nebo na výšinách (Gn. 12,8). Nejstarší oltáře byly zhotovovány z hlíny (Ex. 20,24), později byl na jejich stavbu používán kámen. Oltáře zasvěcené Bohu Izraele však nesměly být stavěny z neopracovaných kamenů.
Stánek setkávání (ohel moed). Snad vůbec prvním stavitelským činem Izraelitů po vysvobození z Egypta bylo vystavění svatostánku. V jeho prostorách se s Hospodinem setkávali a tázali o radu (Ex. 33,7). Kdykoliv vešel Mojžíš do stánku, sestupoval oblakový sloup ke vchodu a Bůh z něho mluvíval. Jakmile izraelité spatřili tento tajemný symbol, vycházeli ze stanů a klaněli se Hospodinu (Ex. 33, 7-11). Tento přenosný stánek měl tvar obdélníka o délce 100 loktů (52,5m) a šířce 50 loktů (26,25m). Toto vnější nádvoří bylo ohrazeno 60 sloupy ze dřeva akáciového,vysokými 5 loktů (2,62m). Na severní a jižní straně jich bylo po dvaceti, na východní a západní straně po deseti. Jednotlivé sloupy byly od sebe vzdáleny 5 loktů. Jejich pevnost zajišťovaly postříbřené tyče, které sloupy spojovaly. Na těchto tyčích visely bílé opony. Stabilitu dále zajišťovaly provazce, přivázané k měděným kolíkům, který byly pevně usazené v zemi.
Vlastní svatostánek stál uprostřed tohoto nádvoří, blíž k jeho západní straně. Byl 30 loktů (15,75m) dlouhý, 10 loktů (5,25m) široký a stejně tak vysoký. Byl vyhotoven ze 48 desek akáciového dřeva, potažených zlatým plechem. Na východní straně byl vchod, zdobený pěti zlacenými sloupy z akáciového dřeva, jejich hlavice byly zlaté, patky měděné. Na nich visela opona utkaná z modrého a červeného purpuru, šarlatu a kmentu viz. Ex. 26,15-30 a 36,20-38.
Svatostánek se dělil na dvě části:
1. svatyně (kodeš) - byla dlouhá 20 loktů (10,5m), široká 10 loktů (5,25m)
2. velesvatyně {kodeš ha-kadaším) nebo také (devir) odvozené od (d-b-r) = mluvit. Toto nejposvátnější místo mělo tvar krychle (je po kouli nejdokonalejší tvar, s krychlí se ještě setkáme ve studii o Davidově hvězdě) o straně 10 loktů.
Obě části oddělovala opona, utkaná z modrého a červeného purpuru a šarlatu dvakrát barveného a z bílého kmentu. Byla vyzdobena vetkanými obrazy cherubínů.
Inventář první části tohoto svatostánku tvořil stůl na předkládané chleby (šulchan hapanim), byl na severní straně, ze dřeva akáciového a pobit zlatým plechem. Byl dlouhý dva lokty (1,05m) a široký jeden loket (52,5cm), vysoký loket a půl (1,05m). Na stůl se kladlo dvanáct nekvašených chlebů. Pekli je levité. Vyměňovali se každou sobotu.
Dále zde byl zlatý sedmiramenný svícen (menora1), byl dutý, vytepaný z nejčistšího zlata a vážil jednu hřivnu (49,11kg). Byl vysoký tři lokty a dva lokty široký.
Součástí svatyně býval i kadidlový oltář, stál před vchodem do velesvatyně. Byl z akáciového dřeva vysoký dva lokty (1,05m) a široký jeden loket (52,5cm). Měl čtyři rohy, dokola roubený, Byl taktéž pobit zlatým plechem. Na tomto oltáři se každý den, večer i ráno obětovalo kadidlo.
Ve velesvatýni se nacházela nejposvátnější relikvie Izraele a sice truhla smlouvy (aron hakodeš }
Byla ze dřeva akáciového a obložená zlatým plechem. Byla dlouhá 2,5 loktu (1,31m) a široká 1,5 loktu (78cm) a stejně tak vysoká. Truhla byla přikryta víkem z masivního zlata, nazývaným kapporet (kaporet), na něm stáli dva cherubové ze zlata vytepaní, tvářemi obráceni k sobě. Jejich křídla byla rozpjatá a sbíhala se nad středem kapporetu, který tvořil jakýsi detašovaný trůn Boha Izraele srovnej 1Sam. 4,4 a Žalm 98,5. V truhle byly uloženy dvě kamenné desky, na kterých bylo Božím prstem vyryto Desatero přikázání. Viz. Ex. 25,16 a 32,15n. Do této velesvatyně vstupoval pouze jednou do roka velekněz a to o Velkém dni smíření (jom hakipurim). Víko truhly kapporet je odvozeno od stejného kořene jako smíření, nebo-li přikrytí kippur. Podle Talmudu (Šekalim 6,1) byly truhly dvě: jedna byla ve svatostánku, druhou si Izraelité brávali do boje.V první byly celé desky Desatera, ve druhé byly ty, které Mojžíš rozbil.
Před budovou svatostánku stával obětní oltář, naproti vchodu do svatyně. Byl 3 lokty vysoký (1,57m), 5 loktů široký (2,62m) a stejně tak dlouhý. Byl ze dřeva akáciového a pobit měděným plechem, proto je též nazýván měděným oltářem (Ex. 38,30 a 39,39). Uvnitř byl dutý, aby se mohl snáze přenášet, teprve na místě byl vyplněn hlínou a neotesanými kameny.
Skládal se ze dvou částí: dolní - širší měla kolem dokola měděné mřížoví, aby oheň lépe hořel, horní polovina byla užší a vybíhala ve čtyři rohy. Uprostřed byl měděný rošt, aby popel snáze propadával. Kolem horní části byl ochoz, na kterém stávali obětující kněží. Vystupovali po nakloněné rovině.
Dále zde bývalo měděné umyvadlo. Odtud kněží brali vodu, aby si umyli ruce a nohy před posvátným úkonem.
Osud Stánku setkávání: Po obsazení Svaté země byl svatostánek přenesen do Síla. Za krále Saule byl přenesen do do Nobe (1Sam.21,1) a za Davida byl v Gabaonu (1Par. 16,39 a 21,29). Když byl posvěcen Šalomounův chrám byly tam přeneseny zbytky svatostánku (1Král.8,4 a 2Par.5,5). Osud Truhly smlouvy sdílel osud svatostánku, po vysvěcení Chrámu byla uložena do tamní velesvatyně. Před prvním zničením Chrámu byla truhla uschována. "V zápisech se dočteme, že to byl prorok Jeremiáš, kdo nařídil..aby kněži nesli schránu. Nalezl ve skále jeskyňku k přebývání, vnesl tam stan, schránu a kadidlový oltář; vchod pak zahradil.Později přišli někteří z jeho doprovodu, aby vyznačili tu cestu, ale nemohli ji nalézt. Když se to Jeremiáš dozvěděl, zlobil se na ně a prohlásil, že místo zůstane neznámé, dokud se Bůh nesmiluje a lid neshromáždí a nesjednotí. Potom sám Hospodin to místo ukáže a zjeví se jeho sláva i oblak…" 2Makab. 2,4-8 ČEP.
Chrám Šalomounův. Budova stála na místě dnešní Omarovy mešity. Byla obrácena k východu, délka budovy byla 60 loktů (31,5m), 20 loktů široká (10,5m) a 30 loktů vysoká (15,75m). Byla postavena z velkých hlazených kvádrů, které byly již předem tak upraveny, že při stavbě nebylo slyšet kladiva viz. 1Král.6,7. Stěny byly obloženy cedrovými deskami a zdobeny reliéfy cherubínů a palem. Strop byl cedrový, podlaha cyprišová.
Z nádvoří se vcházelo do svatyně přes předsíň. Ta byla 20 loktů široka (10,5m) a 10 loktů široká (5,25m). Výška není uvedena. Sečteme-li šířku předsíně, svatyně a velesvatyně dostaneme číslo 70.
Po stranách předsíně stály dva duté měděné sloupy. Byly vyzdobeny hlavicemi o výšce 5 loktů (2,6m). Výška sloupů činila 36 loktů (18,9m), jeden sloup se jmenoval Jachín (jachin), druhý Boaz (boaz). Překlad by mohl znít postaví v síle, tj. nepomíjitelnost trůnu Davidova. Tyto sloupy mají též důležitý význam v židovské mystice v kabale.
Vlastní budovu obklopovalo vnitřní nádvoří, nazývané též kněžské. Od vnějšího nádvoří bylo odděleno zdí, bylo vydlážděno. Vedly do něho tři brány: od severu, jihu a východu. Na západní straně brána nebyla. Toto nádvoří obklopovalo mnoho místností, určených k bohoslužebným účelům. Před vchodem do Chrámu stál obětní oltář 20 loktů dlouhý, široký 10 loktů a stejně tak vysoký. Byl obložen měděným plechem, byl postaven z neotesaných kamenů. Mezi Chrámem a oltářem stálo velké umyvadlo z mědi, mimo to zde se zde nacházelo deset menších umyvadel.
Z vnitřního nádvoří se sestupovalo do nádvoří vnějšího.Mělo na jižní a severní straně po jedné bráně.V rozích tohoto nádvoří se nacházely místnosti pro posvátné hostiny, mezi nimi místnosti, které sloužily jako skladiště. Chrám byl zničen 9. Avu r. 586 př.o.l při dobývání Jeruzaléma babylonským vojskem.
Po návratu z babylonského zajetí započaly práce na stavbě Druhého chrámu. Roku 534 př.o.l. byly slavnostně položeny základy. Po různých peripetiích byl Chrám v měsíci adaru roku 515 př.o.l. slavnostně posvěcen. Tento chrámový komplex prošel rozsáhlou přestavbou za panování krále Heroda Velikého. Práce začaly roku 19 př.o.l. a byly dokončeny až v roce 64 o.l. tedy šest roků před jeho definitivním zničení. Jeho podrobný popis uvádí
Josephus Flavius:



Zpět na obsah encyklopedie