Olam fórum

Fórum o judaismu a židovství.
Právě je čtv říjen 17, 2019 7:13 am

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 19 ]  Přejít na stránku 1, 2  Další
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: pon září 14, 2009 9:22 pm 
Offline

Registrován: čtv září 18, 2008 9:28 am
Příspěvky: 2
Bydliště: Nemecko, Severní Porýní-Westfálsko
Shalom,

ráda bych se zeptala:

jsem křesťanka, nejsem židovka, ale uvažuji do budoucna o možném buď víceletém nebo trvalém vystěhování do Izraele. Jsem členka starokatolické církve a víru beru hodně vážně.

Slyšela jsem, že pro křesťany je možné vystěhovat se do Izraele, ale nevím, kde bych mohla sehnat informace. Pokud někdo cokoli o tomto tématu víte nebo znáte nějaké odkazy na informace, budu moc ráda, když se ozvete!

Pokoj Vám,
Veronika


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Právo alie
PříspěvekNapsal: úte září 15, 2009 9:39 pm 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: sob listopad 17, 2007 12:04 pm
Příspěvky: 66
Bydliště: Holešov
Dobrý den!
Vás dotaz, či lépe řečeno Vaše přání mě dosti udivuje. Připadá mi to tak paradoxní, jako by muslim měl touhu stát se příslušníkem státu Vatikán, katolík by toužil žít ve státě Utah [kde mají naprostou převahu Mormoni] nebo evangelík by se chtěl vystěhovat na ostrov Pitcaren [který ovládají Adventisté - jinak potomci vzbouřenců z lodi Bounty].

Říká se sice, že Svatá země je posvátnou zemí tří světových náboženství, ale popravdě řečeno, co mají křesťané či muslimové s touto zemí společného? Svatý budiž požehnal dal toto území Avrahamovi, Jicchakovi, Jakovovi a jeho potomkům. Kolik úsilí a krve stálo, aby Izrael opět mohl spočinout na této rodné hroudě a své kosti složit spolu se svými předky na těchto místech.

Nevím, co může motivovat křestana, aby se vystěhoval do izraele? U židů je tomu jinak. Nikde jinde se totiž nedá světit šabat a ostatní židovské svátky tak dokonale jako v Erec Jisrael. Kde jinde naleznete jistotu, že vás zaměstnavatel nebude nutit pracovat o šábesu, kde jinde máte jistotu, když o šábesu do práce nenastoupíte, tak vás z práce vyhodí. A kde jinde máte i v případě, že do práce nemusíte, potřebný klid pro šábesový odpočinek, a kde si můžete být stoprocentně jisti, že vám soused šabatový klid nenaruší třeba řezáním dřeva na cirkulárce?
Kde jinde ve světě máte takovou sít fungujících synagog a k praktikování judaismu se nemusíte stěhovat do Prahy nebo do Brna?

Proč toužíte žít v zemi, kde náboženství, které vyznáváte je naprosto cizorodým prvkem? Copak je málo míst na zemi, že toužíte žít právě v Erec Jisrael?

Dále Vás musím upozornit, že jako nežidovka nemáte nárok na právo Alie, nemáte nárok na zisk izraelského občanství a ani výhod jež jsou poskytovány židovským přistěhovalcům.Rád vidím, pokud zbožní židé se stěhují do Izraele, aby rozhojňovali zbožnost v této žel z valné části bezbožné izraelské populaci. Méně rád vidím, jak se přistěhovávají bezbožní židé, ale u nich je alespoň teoretická naděje, že se uchytí a stanou se z nich židé praktizující.Ale co pohedává křesťan v izraeli? Maximálně jako turista, který si prohlédne místa biblických dějů a promtně se vrátí odkud přišel.
Asi jsem Vás nepotěšil, ale bohužel v této oblasti to ani nejde.
S přáním pokojných dnů JR.


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: sob září 19, 2009 10:56 pm 
Offline

Registrován: čtv září 18, 2008 9:28 am
Příspěvky: 2
Bydliště: Nemecko, Severní Porýní-Westfálsko
Dobrý večer,

nejdříve Vám děkuji za Váš jistě upřímný příspěvek.

Jinak Vám chci napsat, že mne překvapilo, že Vás překvapilo, že bych se jako křesťanka nežidovka ráda vystěhovala do Izraele.

Nevím, kolik toho o křesťanech víte a jestli nějaké znáte osobně. Jak já křesťany znám, tak se modlí za Izrael a o tuto Bohem vyvolenou zemi a o Jeho vyvolený národ se zajímají. Křesťané čtou a mnozí studují Tanach, nečtou jej jen tak povrchně. Jak asi víte, Nový zákon vychází z Tanachu a Ježíš přišel, ne aby jej nahradil, ale aby naplnil Zákon.Proto jsou obě Knihy úzce spojeny a propojeny. První křesťané byli pouze Židé, Hebrejci. Ti si mysleli, že křesťanství je tu pouze pro Židy a byli překvapeni, někteří i rozhořčeni, že se na víru v Ježíše obrací i pohané - nežidé. Jak víte, Ježíš Kristus byl také židem.
V Novém zákoně je i jedna kniha, která byla napsána výhradně pro židy, jmenuje se List (Dopis) Hebrejcům. Napsal ji apoštol Pavel, který byl také žid, před obrácením na křesťanskou víru se jmenoval Saul - Šavel.

Já jsem sice křesťanka, ale věřím ve stejného JHVH jako Vy. JHVH řekl, že se jmenuje Jsem který jsem. Je jediný Bůh, nestvořený, byl tu od věčnosti a nikdy nezanikne, jako nikdy nezanikneme my, protože nás stvořil podle Svého obrazu.

Byla jsem v Izraeli třikrát, vždy z lásky k Izraeli a k židovskému národu. Když jsem uviděla kousek Izraele poprvé z okénka letadla, jak jsme se chystali na přistání na letišti Ben Gurion, tak jsem byla v šoku, že jsem tu, v Bohem zaslíbené Zemi Jeho vyvolenému lidu. K tomu bych chtěla jen připomenout, že křesťané jsou tzv. duchovní Izrael. To stojí v Novém zákoně, že křesťané patří duchovně k Izraeli....

Neletěla jsem do Izraele nikdy jako turistka, i když jsem měla dva turistické průvodce, ale jako člověk, který miluje Izrael. Dostala jsem k němu tuto lásku a mám ji už hodně dlouho. Nevím, zda to můžete alespoň trochu pochopit. Jestli chcete, nebo jestli máte chuť a potřebu, můžem o tom diskutovat, jestli třeba máte nějaké otázky. Mne by třeba zajímalo, jak se stavíte ke křesťanům.

A k těm praktickým věcem: vím, že se na mne Alia nevztahuje. O Alia jsem na internetu našla odkaz přímo z izraelského ministerstva a přečetla jsem z toho valnou část v ruštině, protože anglicky skoro neumím a s ivritem je to zatím podobné. Mám totiž takovou nemoc, že díky ní mám špatnou paměť a špatné soustředění a oboje je pro studium potřeba. Naštěstí jsem se před mým onemocněním naučila slušně německy a částečně rusky, což se mi podařilo doplnit i přes mou špatnou paměť. Ale v ivritu jsem zatím chronický začátečník.

Na závěr chci napsat, že jsem v Izraeli cítila vždy něco, co mne činilo šťastnou, už jen pohled na přírodu nebo na ortodoxní židy. Byla jsem v Mea Shearim nebo ve měste Safed a hned bych tam zůstala. Vy si třeba řeknete, že to pro mne byly jen nějaké židovské atrakce, ono to možná tak zní, ale tak to není. Lid země, která je jejich zemí, se nejlépe a hluboce pozná, pokud tam člověk žije a osobně se s těmi lidmi, co okolo něj jsou, stýká, navazuje přátelství atd. A to bych moc ráda chtěla.

S přáním pokoje Veronika


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Nový zákon a jiné
PříspěvekNapsal: stř září 23, 2009 8:18 pm 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: sob listopad 17, 2007 12:04 pm
Příspěvky: 66
Bydliště: Holešov
Také přeji dobrý večer!
Asi mě tak trochu podceňujete.
Vedle Septuaginty si občas přečtu i Nový zákon, který je též psán v koiné.
Navíc tzv. intertestamentární doba - viz třeba moji recenzi na Gibsonův film Umučení Krista - viz www.olam.cz/diskuse/klamani.html je mým oborem,kterým se zabývám řadu let.
Musím Vás úvodem hned opravit v několika bodech:
1. Kdo je autorem Listu Hebrejům, tak o tom měli pochybnosti už starověcí církevní pisatelé. Je to první ze 14 epištol připisovaných Pavlovi u které bylo zpochybněno jeho autorství. A důvodů je víc než dost. Přes jazykové odlišnosti od dalších Pavlovských textů, přes naprosto jiný sloh a slovní zásobu. Není to ani dopis v pravém slova smyslu,ale přednáška.
Nezačíná oslovením [Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola...7 Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho ...]Kdežto list Hebreům začíná slovy "polymeros kai polytropos..." tedy různorodě a mnohavýznamově mluvíl Bůh...
Bez toho, kdo list píše, komu je adresován.
2. Musím Vás opravit v tom, že by byl tento list směřován všem židům, ale těm, kteří se stali křesťany a měli různé pochybnosti. Proto se snažil autor tohoto listu tyto pochybnosti rozptýlit. Obecně řečeno je zde mnoho věcí se kterými nelze naprosto souhlasit od věcných pochybení - jako že kadidlový oltář byl ve velesvatyni [viz 9.kapitola od v. 3 Za oponou byla druhá část stánku, nazývaná nejsvětější svatyně. 4 Tam byl zlatý kadidlový oltář, truhla smlouvy, ze všech stran krytá zlatem, v ní pak byla zlatá nádoba s manou, Áronova hůl, která se kdysi zazelenala, a desky smlouvy. 5 Nad ní byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici....] kdy laždý písmák ví, že kadidlový oltář byl před oponou, tedy ve svatyni spolu se sedmiramennou menorou a stolem na který se o každém šábesu kladly chleby.
Jinak je tam spousta zásadních omylů a eskamotérských obratů, ale to je na delší debatu.
Řekněte mi prosím Vás, kde jste přišla na ten nesmysl, že křestané jsou duchovním Izraelem? Nikde v Novém zákoně tento pojem nenaleznete!!!
Dovedete si představit, že bych došel do banky se svým občanským průkazem a chtěl bych vybrat peníze z konta pana Nováka? Pracovnice na pokladně by mi zcela určitě řekla: "Ale moment, vy jste přeci pan Richter, jak byste chtěl vybírat peníze z účtu pana Nováka?" A já bych ji odpověděl, že má pravdu, jsem skutečně Richter, ale jsem duchovním panem Novákem. No pokud bych neskončil na policii jako podvodník, tak zcela určitě na psychiatrii, kde by zkoumali můj duševní stav.Izrael je jeden a to jsou potomci muže, který se takto jmenoval a své jméno si vybojoval. Biblická hebrejština označuje lid Izraele jako "am" a to i v případě, že se jedná o izraelity nevdělané neboli přímo bezbožné "am ha arec = lid země". Pro ostatní národy zná označení "goj" - řečtina pak "ethnikos".
Udědomte si laskavě, že gojim když uvěřili v Ježíše a nechali se pokřtít, tak nekonvertovali k židovství, ale zůstali "ethnikos" tedy zůstávají mimo rámec Izraele a na pojmenování "duchovní" Izrael zkrátka nemají nárok.
Jiný případ je problematika mesiánských židů, ale to je zase na dlouho.
Tedy goj uvěřivši v Ježíše zůstává i nadále gojem bez jakékoliv kontinuity s Izraelem.
No a závěrem bych se vrátil k přistěhovalectví křesťanů do Erec Jisrael.
Jedním ze znaků prvého mesiáše bude to, že shromáždí rozptýlené kmeny Izraele do jejich vlasti. A ta není nafukovací. Dojde k zásadním změnám a jakým, o tom se nechci rozepisovat, aby tím nezpůsobil něčí nevoli a nevyvolal lavinu antisemitistických nálad.
Tedy pokud chcete za každou cenu do Izraele mohu Vám doporučit jediné: Zřekněte se své víry a konvertujte k židovství [po příchodu mesiáše již tato konverze nebude možná]. Pak budete s otevřenou náručí v Izraeli vítána jako mezi svými. Ale pokud hodláte tvdošijně trvat na své víře, tak opravdu vám vystěhování do Izraele důrazně nedoporučuji. Zůstaňte, tak kde jste, tam můžete stejně pánu Bohu sloužit. To jestli jste křestankou nebo židovkou na konečnou spásu nemá vliv. Spíš naopak, konverzí k judaismu byste si všechno náramně zkomplikovala a jak se říká proč něco udělat jednoduše, když to jde složitě.
S přáním všeho dobrého JR.


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: čtv září 24, 2009 10:27 pm 
Offline

Registrován: sob červenec 18, 2009 8:56 am
Příspěvky: 3
Bydliště: Prostějov
Veronice:
Srdečně Vás zdravím.
Byť v mnohém chápu Vaši touhu žít v Izraeli (včetně zdůvodnění vztahu k této zemi a lidu z Vašeho křesťanského a nepochybuji, že upřímného náhledu a srdce), přesto s Vámi nemohu (ze svého vlastního křesťanského pohledu) v mnoha věcech souhlasit…
Co se týká autorství a adresáta listu Židům, dostalo se Vám výše fundované odpovědi a já jen mohu potvrdit a pouze doplnit, že již křesť. teolog Origenes (3. st) se vyjádřil: „Kdo napsal tento list? To ví opravdu Bůh.“ Pro Pavlovo autorství by snad mohl mluvit pouze závěr dopisu „Sděluji vám, že náš bratr Timoteus je na svobodě. Přijde-li sem brzo, navštívím vás s ním. Pozdravujte všecky své představené i všecky bratry. Pozdravují vás bratří z Itálie. Milost se všemi vámi!“, avšak vzhledem k tomu, že nemá žádnou přímou souvislost s předcházejícím obsahem, je považován spíše za pozdější dodatek. Snahy nalézt autora textu, vedly k tomu, že již bylo mnoho historických postav zejména ranného křesťanství označeno za pisatele této epištoly: od Ježíšovy matky až po apoštola Pavla… Stejný problém je s adresátem: odborná exegeze je na základě obsahu textu a jeho teologického poselství toho názoru, že list byl určen církvi a to snad dokonce „určité církevní obci“, která byla tvořena pohanokřesťany a helénistickými židokřesťany, tedy v žádném případě židům vyznávajícími judaismus a už vůbec ne za účelem vysvětlení mesiášské či velekněžské úlohy Ježíše Krista…A jak je psáno výše, „není to ani dopis v pravém slova smyslu“, ale jde dokonce o nejstarší křesťanskou homili, tedy skutečně nejspíš přednášku…

A pak ještě jedna otázka: Kde jste přišla na to, že křesťané jsou duchovním Izraelem? Předpokládám, že jste to asi někde slyšela, neboť něco takového je nesmyslným výplodem naprosto zcestné křesťanské teologické reflexe…snad lze říci, že „duchovně nějak patří k Izraeli“, když navazují na jeho odkaz a mají v něm své kořeny…ale to je tak asi vše…

Ještě jedna podstatná věc: věřte, že jsem si musela projít menším otřesem, kdy jsem zjistila, že ne všechny věci se mají tak, jak jsem si nekriticky myslela, či jak mi bylo některými křesťany a církvemi sděleno…

Přeji Vám hezké dny
eva


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: pát září 25, 2009 8:59 am 
Offline

Registrován: sob červenec 18, 2009 8:56 am
Příspěvky: 3
Bydliště: Prostějov
Oprava nepřesností:

Pavlova epištola: centrálním poselstvím listu je velekněžství JK, měla jsem však na mysli, že se nejedná o vysvětlení podávané židům vyznávajícím judaismus (zmínila jsem v souvislosti v Vaším názorem, že epištola Židům byla psána "výhradně pro židy").

Moje věta, že "snad lze říci, že křesťané duchovně nějak patří k Izraeli" je nepřesným a zavádějícím vyjádřením: ve skutečnosti pouze navazují na jeho odkaz (SZ), avšak vytvářející vlastní navíc helénistickým prostředím a myšlením orientovaný směr, neboť vzdělanost helénistická byla pochopitelně pohanokřesťanům bližší a srozumitelnější než vzdělanost židovská a ranná církev se užitím myšlenek řecké filozofie včetně dalších složek helénistické kultury a religionizity zcela „odcizila“ židovskému myšlení...
...ale o tom by se dalo sáhodlouze psát a diskutovat a já toto téma ráda přenechávám druhým a povolanějším...

Se srdečným pozdravem
eva


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: re
PříspěvekNapsal: pát říjen 23, 2009 11:16 am 
Offline

Registrován: pát březen 14, 2008 10:28 pm
Příspěvky: 8
Bydliště: zilina
to Olam)....a svoje meno si vybojoval".zaujalo ma ,ze namiesto pozehnania,zahadna bytost ziada od neho meno.Jaakov ho vypovie,cim vyjavuje aj svoju identitu,charakter(prelstil svojho brata,prelstil ho jeho svokor),ale zaroven dava najavo svoju(heroicku)cast povahy a to neustaly zapas proti,,osudu" a nevzdavanie sa.Je mu zjavene,co neskor urobi sam Hospodin(35,10).No a teraz to orechove,Abram,po zmene uz nepouziva povodinu,ale len Abraham,pricom Jaakov ,,vystupuje ako Jaakov i Jisroel?Kedy?
To Helois).Ak Jisroel ,,moze"byt ..Boh bojuje"v zmysle ,,Boh je v boji na mojej strane"tak kludne mozem byt ,,duchovnym synom Jisroela. :wink: .,,Ci nie ste pre mna ,vy Izraelci,tolko ako Kusijci?-znie vyrok Hospodina.Nevyviedol som Izrael z Egypta ako Filistincov z Kaftoru a Syrcanov z Kyru?"Amos9,7.V pripade ,,(on)bojuje s Bohom"sa stava novou identitou Izraelskeho naroda.S pozdravenim Dan.Ps.nic rozhodujuce,len urcity,,nazor a ci nahlad" :wink: .


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: sob listopad 28, 2009 8:22 pm 
Offline

Registrován: sob listopad 28, 2009 7:40 pm
Příspěvky: 10
Zdravím tě, Veroniko, zdravím všechny. Jsem taky křesťan. Chci něco dodat k tomu duchovnímu Izraeli. To je asi diskutabilní formulace, ale je občas k zaslechnutí. My křesťané máme něco víc, než lid Staré smlouvy.. Novou smlouvu, obě jsou pro nás platné. A přesto obdivujeme lid Staré smlouvy, lid, který z našeho pohledu, má smlouvu jen jednu, a uznáváme ! jeho prvenství a vyvolenost, jezdíme do Izraele, jsme ohromeni ! neuvěřitelnou hloubkou Žalmů, závidíme ! bratrům Židům to, co nám už dnes chybí, víru v každodennosti..pevnou tradici a totalitu člověka pokrývající rituál. Hloubka, co se žije u nás v klášterech, ta se, jak si představuju, nalézá v životě celého národa. Pokud jsem dobře pochopil z diskusního fóra, judaismus uznává, že Ježíš byl, o nic více ani méně, rabbi - učitel, ano? A ještě se chci zeptat: jsme my křesťané, pro vás něco jako v antice, myslím, že je to i termín, proselité u brány?


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Právo alie
PříspěvekNapsal: pon prosinec 14, 2009 12:51 am 
Offline

Registrován: ned prosinec 13, 2009 11:51 pm
Příspěvky: 3
OLAM píše:
Dobrý den!
Vás dotaz, či lépe řečeno Vaše přání mě dosti udivuje. Připadá mi to tak paradoxní, jako by muslim měl touhu stát se příslušníkem státu Vatikán, katolík by toužil žít ve státě Utah [kde mají naprostou převahu Mormoni] nebo evangelík by se chtěl vystěhovat na ostrov Pitcaren [který ovládají Adventisté - jinak potomci vzbouřenců z lodi Bounty].

Říká se sice, že Svatá země je posvátnou zemí tří světových náboženství, ale popravdě řečeno, co mají křesťané či muslimové s touto zemí společného? Svatý budiž požehnal dal toto území Avrahamovi, Jicchakovi, Jakovovi a jeho potomkům. Kolik úsilí a krve stálo, aby Izrael opět mohl spočinout na této rodné hroudě a své kosti složit spolu se svými předky na těchto místech.

Nevím, co může motivovat křestana, aby se vystěhoval do izraele? U židů je tomu jinak. Nikde jinde se totiž nedá světit šabat a ostatní židovské svátky tak dokonale jako v Erec Jisrael. Kde jinde naleznete jistotu, že vás zaměstnavatel nebude nutit pracovat o šábesu, kde jinde máte jistotu, když o šábesu do práce nenastoupíte, tak vás z práce vyhodí. A kde jinde máte i v případě, že do práce nemusíte, potřebný klid pro šábesový odpočinek, a kde si můžete být stoprocentně jisti, že vám soused šabatový klid nenaruší třeba řezáním dřeva na cirkulárce?
Kde jinde ve světě máte takovou sít fungujících synagog a k praktikování judaismu se nemusíte stěhovat do Prahy nebo do Brna?

Proč toužíte žít v zemi, kde náboženství, které vyznáváte je naprosto cizorodým prvkem? Copak je málo míst na zemi, že toužíte žít právě v Erec Jisrael?

Dále Vás musím upozornit, že jako nežidovka nemáte nárok na právo Alie, nemáte nárok na zisk izraelského občanství a ani výhod jež jsou poskytovány židovským přistěhovalcům.Rád vidím, pokud zbožní židé se stěhují do Izraele, aby rozhojňovali zbožnost v této žel z valné části bezbožné izraelské populaci. Méně rád vidím, jak se přistěhovávají bezbožní židé, ale u nich je alespoň teoretická naděje, že se uchytí a stanou se z nich židé praktizující.Ale co pohedává křesťan v izraeli? Maximálně jako turista, který si prohlédne místa biblických dějů a promtně se vrátí odkud přišel.
Asi jsem Vás nepotěšil, ale bohužel v této oblasti to ani nejde.
S přáním pokojných dnů JR.


šalom,
viděl bych to i trochu z druhé strany. význam ha-Eretz je ohromný, kvalitu náboženského života to jistě může ovlivnit (zvlášť u někoho, kdo tam přijde odjinud). ale na druhou stranu je až nechutně snadné a nechutně samozřejmé být v Izraeli židem. je dětinsky snadné zachovávat košer, je snadné držet šabat, když mají obchody zavřeno a nic vás nezlákává. moc snažit se nemusíte. proto si myslím, že pro vnitřní osobnostní a náboženský růst člověka-žida je skoro lepší v některých ohledech v Izraeli nežít. a je lepší protože náročnější žít v knedlovepřozelné domovině, třeba i pod přezíráním a sem tam nějakým ústrkem; je to víc dobrodružné a je to náročnější. Co tím chci říct: právě třeba víra Vás JR, který jste pro mě po přečtení Vašich postů, kde popisujete silnou nevraživost a různé hnusné ústrky i od některých kolegů v práci, tedy ne nějakých anonymních nazivýrostků, ale od dospělých lidí, kteří Vás roky znají, a přesto se sníží k pomalování skříňky (a jiní se sníží k tomu, že mlčí o tom, kdo to udělal), do značné míry hrdinskou osobností, je jistě velmi silná. Byla by však stejně silná a neohrožená, kdybyste ji získal jako totálně samozřejmou, uprostřed silně věřící rodiny v silně věřícím městě a státě, kde ta víra není jen náboženství, ale i sociální praxe a nepsaná norma?

Sny o ideální komunitě, městě nebo státě, oproštěné (vyčištěné) od všeho jiného a cizorodého, jsou vlastní všem náboženstvím, křesťanství zejména. Pominu-li fakt, že jsou takové dokonale uzavřené a "čisté" komunity na úrovni vyšší než náboženské obce téměř nemožné (právně) a realizovány by mohly být jedině totalitně, viz třeba Kalvínova Ženeva, křesťanské pogromy atd., sama takto izolovaná a purifikovaná ideální komunita utrpí na kvalitě náboženské víry svých členů. Jednak obecně proto, že je rozdíl, účastní-li se kdo náboženského života z vlastního dobrovolného rozhodnutí nebo jen pasivně, vmanipulován okolnostmi (rodina, okolí). Jednak proto, že víra, nekonfrontovaná průběžně jinými možnostmi (svody jiných věr, ateismu, konsumismu atd.) je skleníková rostlinka bez protilátek. Stačí aby se vnější společenský tlak religijní komunity oslabil, izolace od vnějšího světa polevila a tihle lidé od víry často odpadnou.

naopak, pro křesťanku to může být velmi cenné a zajímavé (buď si víru zkvalitní a utvrdí nebo konvertuje k nám). jinak v tom nevidím problém, Izrael je právně stát jako každý jiný, není to žádná teokracie ani rezervace a budou-li se tam stěhovat lidé různých věr, může mu to prospět (z výše uvedených důvodů), judaismus se tím jen utvrdí a zkvalitní. 8) Hodně štěstí!


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: úte prosinec 15, 2009 7:22 am 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: sob listopad 17, 2007 12:04 pm
Příspěvky: 66
Bydliště: Holešov
Dobre,kdyz podle vas ma krestan narok se usidlit ve state Izrael,ma stejne pravo i muslim?


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: ned prosinec 27, 2009 3:18 pm 
Offline

Registrován: čtv duben 30, 2009 10:58 pm
Příspěvky: 15
Bydliště: Karlovy Vary
OLAM píše:
Dobre,kdyz podle vas ma krestan narok se usidlit ve state Izrael,ma stejne pravo i muslim?


Stát Izrael usiluje o "aliju" křesťanů - etiopských Falaša Mura, tedy potomků Beta Jisrael, kteří konvertovali ke křesťanství! :shock:


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Alia Falašů
PříspěvekNapsal: čtv prosinec 31, 2009 10:40 am 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: sob listopad 17, 2007 12:04 pm
Příspěvky: 66
Bydliště: Holešov
Ale pozor!
Falašům jak vrchní rabinát Aškenazim či Sfradim přiznal statut židovství. Tedy pokud Falaš je zároveň křesťanem nepřestává být halachickým židem.
Ale já položil otázku tak, že pokud se práva přistěhovalectví do Erec Jisrael domáhají "gojští" křesťané a hledají důvody pro tuto skutečnost, táži se, zda-li mají stejné právo i muslimové? Zatím mi na tuto otázku nikdo neodpověděl.
Považuji ji z hlediska izraelsko - palestinského konfliktu za dosti podstatnou.


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Alia Falašů
PříspěvekNapsal: sob leden 02, 2010 11:07 pm 
Offline

Registrován: čtv duben 30, 2009 10:58 pm
Příspěvky: 15
Bydliště: Karlovy Vary
OLAM píše:
Ale pozor!
Falašům jak vrchní rabinát Aškenazim či Sfradim přiznal statut židovství. Tedy pokud Falaš je zároveň křesťanem nepřestává být halachickým židem.
Ale já položil otázku tak, že pokud se práva přistěhovalectví do Erec Jisrael domáhají "gojští" křesťané a hledají důvody pro tuto skutečnost, táži se, zda-li mají stejné právo i muslimové? Zatím mi na tuto otázku nikdo neodpověděl.
Považuji ji z hlediska izraelsko - palestinského konfliktu za dosti podstatnou.


Beta Jisrael (hanlivě Falašové) jsou možná považováni za Židy, i když je to dost diskutabilní jestli je hlavně Aškenázové za židy považují, ale Falaša Mura, původem příslušníci Beta Jisrael, kteří jsou po mnoho generací křesťané ne, a to ani v případě, že jsou jsou "halachičtí". Zapoměl jsi vážený kolego Olame na precedent izraelského práva z roku 1962, rozhodnutí ve věci karmelitského kněze Daniela Rufheisena, který jako halachický Žid, žádal v roce 1958 o vystěhování do Izraele. Izraelský nejvyšší soud zamítnutí jeho žádosti odůvodnil: v židovském náboženství splývá náboženství a národnost, tyto aspekty nemohou být od sebe odděleny.
V roce 1969 Kneset definoval Žida jako osobu narozenou z židovské matky, nebo takovou, která konvertovala a nevyznává jiné náboženství.
Halachický Žid ani člověk židovského původu vyznávající jiné náboženství, by něměl mít podle izraelských zákonů nárok na aliju.
To je případ konvertitů ke křesťanství, islámu,....nebo třeba křesťanských Falaša Mura. Izrael ale děla výjimku, a imigraci křesťanských Falaša Mura podporuje.

Nesnažím se hodnotit, jestli je to dobře, nebo špatně, pouze suše konstatuji.


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Beta Israel
PříspěvekNapsal: stř leden 06, 2010 4:58 pm 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: sob listopad 17, 2007 12:04 pm
Příspěvky: 66
Bydliště: Holešov
Beta Israel

Etnická skupina v Etiopii, která tvrdí, že je židovského původu. Vyznává určitou formu židovského náboženství, opírajícího se o Bibli, některé knihy Apokryfů a další post-biblické spisy. Žije v oblastech kolem jezera Tana a na jeho severu. Skupina nazývá samu sebe Beta Israel, ostatní je donedávna nazývali Falašové.

Dějiny
Podle tradice jsou Beta Izrael potomci jeruzalémských notáblů, kteří provázeli Menelika, syna krále Šloma a královny ze Sáby, když se vracel do své země. Podle vědeckých teorií jsou hamitského (kušitského) původu a patří ke skupině agavských (Agau) kmenů, jež tvořily zčásti obyvatelstvo Etiopie před osídlením semitskými kmeny, které sem přišly z jižní Arábie.
Judaismus mezi ně rozšířili Židé žijící v jižní Arábii, ale je také možné, že se k nim dostal z Egypta či dokonce od Židů, trvale žijících v Etiopii; zdá se, že tito Židé asimilovali do místního obyvatelstva. Etiopské kroniky dokládají, že do 4. st., kdy dynastie Aksum konvertovala ke křesťanství, byl judaismus značně rozšířen. Předpokládá se, že poté ti, kteří zůstali věrní judaismu, byli pronásledováni a nuceni stáhnout se z pobřežních oblastí do hor na severu jezera Tana, kde žili v politické nezávislosti, pod vládou vlastních panovníků.
Židovští zajatci, které přivedl negus (z amharštiny, etiopský vládce-císař) Kaleb ze svého vojenského tažení proti himyarskému králi Josefu Dhu Nuwasovi v r. 525, byli usazeni v oblasti Simyen a posílili tu počet obyvatelstva, vyznávajícího judaismus. Předpokládá se, že tím vznikla populace, známá nám jako Beta Israel. Ta sehrála aktivní úlohu v povstání agavských kmenů proti dynastii Aksum v 10. st. Podle etiopské tradice vedla vzbouřence královna jménem Judit (či Ester). Sesadili neguse a dali volný průchod hněvu vůči křesťanům, jejich kostelům a klášterům. Avšak dynastie Zagwe (agavského původu), jež se v Etiopii dostala k moci v důsledku povstání, byla také křesťanská a její králové opět vrátili křesťanství někdejší význam.
Vlivem církve získal trůn r. 1270 jeden z potomků starobylé dynastie Aksum, která odvozovala svůj původ od krále Šloma. Králové této staronové dynastie se rozhodli ukončit nezávislost Beta Izrael, neboť nemohli spoléhat na jejich věrnost v bojích s muslimskými státy při jihovýchodní hranici Etiopie, jež ohrožovaly existenci království. Amda Siyon (1314- 1344) potlačil vzpouru Beta Izrael a Ischaq (1412-1427) je dále podrobil. V oblastech Wogara a Dembeya, obývaných Beta Izrael, dal postavit četné kostely a mnozí konvertovali nebo byli k tomu donuceni. Negus Zara Yakob (1434-1468) si sám dal přídomek „Vyhubitel Židů“, i když se zdá, že jeho úspěch ve válce proti Beta Israel v Semyenu byl velmi malý. Jeho syn Balda Maryam (1468-1478) organizoval vraždění Beta Israel; za jeho vlády bylo mnoho z nich násilně donuceno ke křtu, ale tajně dál praktikovali judaismus.
Tito nucení konvertité se později stali problémem pro etiopskou církev i neguse Naoda (1494-1508), jenž byl nucen proti nim zasáhnout. Negus Lebna Dengel (1508-1540) musel tvrdě bojovat s muslimy, kteří dobyli téměř celou zemi. Beta Israel pod vedením svého krále Gideona a jeho ženy Judit (častá jména u králů Beta Israel) spojili své síly s muslimy a pronásledovali prchajícího císaře; ale když se muslimové dostali do oblasti Begemdir a zpustošili jej, spojili se Beta Israel s negusovým vojskem a společně s ním byli poraženi. Královský pár byl zajat muslimy. Zvěst o těchto bojích dolehla až k uším kabalistů v Safedu. Abraham Halevi Beruchim, žák Izáka Lurii, se o nich zmiňuje ve svém Igeret Sod ha-Geula (List o tajemství vykoupení).

Negus (císař) Claudius (1540- 1559) podle všeho vycházel s Beta Israel celkem dobře. Boje proti nim byly obnoveny s novou energií až za vlády Minase (1559- 1563) a jeho syna Sar´a –Dengela (1563- 1597). Po několika dílčích vítězstvích byli Beta Israel poraženi (1580-83) a utrpěli těžké ztráty. Etiopská kronika chválí jejich statečnost a oddanost své víře. Ale ani přes drtivé porážky nebyli Beta Israel definitivně zlomeni. Když agavské kmeny povstaly proti negusovi Suseniosovi (1607-32), účastnili se povstání i Beta Israel pod vedením svého krále Gideona. Poté, co negus porazil ostatní vzbouřence, nasadil veškeré vojenské síly proti Beta Israel, dobyl jejich pevnosti, nechal pozabíjet muže, ženy i děti. Zbývajícím slíbil, že se mohou v klidu vrátit do svých osad, pokud složí zbraně. Po krátké době však negus svůj slib porušil a postavil je před volbu konverze / smrt. Při masakrování těch, kteří odmítli přijmout křest, zahynul i král Gideon. Mnoho Beta Israel bylo prodáno do otroctví a byl vydán edikt, který stanovil trest smrti pro každého, kdo bude dál zachovávat judaismus.

Toto vše znamenalo konec nezávislosti Beta Israel. Jejich půda byla konfiskována a oni donuceni obdělávat ji jako nájemci. Průběhem času se směli vrátit k svému náboženství. Nebylo už dalších válek, ale zůstalo utrpení a ponížení. I přesto si však Beta Israel udrželi svou odlišnost, třebaže protestantští misionáři, kteří tu vyvíjeli činnost v 19. st., dosáhli jistého úspěchu.
Život Beta Israel se poněkud zlepšil na zač. 20. st., v důsledku aktivity Jacquesa Fastlovitche, který se po své první návštěvě r. 1904 do Etiopie mnohokrát vrátil a intervenoval v jejich prospěch u císaře Menelika II. (1889-1913). „Pro-falašský výbor“, který byl ustaven z jeho iniciativy, otevřel mobilní školy, cestující od vesnice k vesnici a sídelní školu v Addis Abebě. Umožnil rovněž mladým Beta Israel studovat v Evropě a v Erec jisrael; někteří z nich byli později jmenováni do vysokých vládních funkcí a za italské okupace (1936-41) zůstali loajální císaři Haile Selassiemu. Po osvobození Etiopie se život Beta Israel odvíjel stejně jako život ostatního obyvatelstva.

Etnologie
Název Beta Israel znamená „dům Izraele“. Výraz „falaša“ je odvozen z kořene falsa (gézský jazyk) a má význam „vystěhovat se, cestovat“, tedy „vystěhovalci“- takto je označovali Etiopci, kteří je také nazývali „kaila“ (slovo neznámého významu z agavštiny) nebo „ayehud“ (židé).
Skotský cestovatel James Bruce odhadoval na zač. 18. st. jejich počet na 100.000, v pol. 19. st. uvádí misionář Henry Stern asi čtvrt milionu. Zač. 20. st. byl jejich počet podle Fastlovitche 50.000, kdežto podle R.Chajima Nahuma, který byl v Etiopii o něco později, jich bylo pouhých 7.000. V r. 1949 odhadoval Wolf Leslau, že čítají kolem 15.000-20.000. V r. 1969 byl jejich počet podle odhadu asi 25.000-30.000.

Vzhledem se Beta Israel podobají Amharům, i když nelze hovořit o homogenním typu, existují rozdíly v odstínu kůže i v rysech obličeje, který se někdy podobá agavskému typu, někdy typu, běžnému u orientálních Židů. Halévi, Fastlovitch a Rathjens zdůrazňovali jejich příbuznost Semitům a považovali Beta Israel za potomky Židů, kteří žili v Etiopii v dávných dobách a vstupovali do manželství s proselyty, jež přivedli k židovskému náboženství. Stern dokonce zdůrazňoval jejich podobnost evropským Židům a rozdílnost mezi Beta Israel a Etiopci. Naopak Rohlfs trvá na naprosté podobnosti s Etiopci. Rosen, Chaim Nahum a další zcela popírají židovský původ Beta Israel. W.Leslau a E.Ullendorf je také pokládají spíše za Agauovce, kteří konvertovali k judaismu.

Beta Israel žijí zejména na severu Etiopie, v oblasti ohraničené řekou Takkaze na severu, jezerem Tana na východě, Modrým Nilem na jihu a na západě súdánskou hranicí. Žijí v malých vesnicích, nejvýznamnější a nejznámější leží v blízkosti města Gondar. V samotném Gondaru je rovněž malá populace Beta Israel, obývající samostatnou čtvrť.
Vesnice jsou obvykle na úbočí kopce blízko vodního toku. Jsou tvořeny větším množstvím kulatých chýší s kónickou slaměnou střechou (amharsky tukul), jedna z chýší slouží jako synagoga (mesgid). Beta Israel se většinou věnují zemědělství, ale ježto nemají vlastní půdu, pracují jako nájemci a většinu své úrody odvádějí majitelům půdy. Zabývají se také různými řemesly: hrnčířstvím, předením, tkaním, košíkářstvím, kovářstvím a zlatnictvím. Mnozí zprostředkovávají obchody ve městech. Beta Israel vlastně tvoří etiopskou řemeslnickou třídu.
Oděvem se neliší od Etiopců, muži nosí bavlněné kalhoty, široké ke kolenům, zužující se ke kotníkům a pruh látky (amharsky šama), který si různými způsoby omotávají kolem horní poloviny těla. Ženy nosí dlouhé šaty až ke kotníkům a horní část těla si také halí do šama. Kněží nosí pokrývku hlavy, ostatní chodí prostovlasí.

Beta Israel nejedí na rozdíl od ostatních Etiopců syrové maso a dodržují zákony Pentateuchu o rituálně čistých a nečistých zvířatech a odstranění šlachy kyčelního kloubu zvířat. Šchitu provádí kněz, Beta Israel nejedí maso ze zvířat, zabitých křesťany. Před jídlem si myjí ruce a odříkávají požehnání před jídlem a po něm.
Rodina je monogamní, muž i žena mají stejná práva, muži vstupují do manželství mezi 20-30 lety, ženy mezi 15-20. Když se po dlouhém vyjednávání obou rodin o materiální stránce dospěje ke shodě, posvětí kněz manželství a nevěsta je vedena slavnostním průvodem do ženichova domu. Svatby trvají celý týden. V měsíci nisanu a v období dešťů (srpen- září) se sňatky neuzavírají. K rozvodu dochází zřídka a jako závažný důvod k němu se uznává jen cizoložství. Rodinný život bývá obvykle vzorný a zřejmě z toho důvodu nejsou Beta Israel stiženi pohlavními nemocemi, jinak v Etiopii velmi častými.
Vedle obřízky synů (8. den po narození) je tu běžná i obřízka dcer, jak je tomu ve většině Afriky, ta nemá pevné datum a je prováděna ženami. Rodiče velmi dbají o výchovu svých dětí, téměř v každé vesnici je škola, v níž dabtara (předčitatel, pomocník kněze, který studoval svaté texty, ale nebyl ordinován na kněze) vyučuje děti modlitbám, Pentateuchu a Žalmům v gézském jazyce, a rovněž čtení a psaní v amharštině. Díky činnosti Fastlovitche a jeho žáků, jakož později i zástupců Jewish Agency bylo do jisté míry rozšířeno i vyučování hebrejštiny.
Beta Israel také dělají vyznání hříchů, občas před knězem, alespoň před smrtí. Mrtví jsou pohřbíváni v den smrti (vyjma šabatu a Dne smíření). Po pohřbu rodina zachovává sedm dní smutku; sedmý den je pamětní hostina (tazkar), stejně tak na konci roku. Zachovávat tazkar je povinností dědiců, opomenutí se pokládá za vážný hřích, ježto na dodržování tohoto příkazu závisí osud duše zemřelého.

Beta Israel jsou pozoruhodní svou pracovitostí, čestností i čistotou. Pravidelně vykonávají rituální ponoření, kvůli tomu o nich Etiopci říkají, že „voní vodou“. Vyhýbají se pokud možno styku s cizinci, poté musí vykonat rituální ponoření. Ti, kteří žijí v Gondaru a nutně přicházejí do styku s křesťanským okolím, jsou svými vesnickými souvěrci pokládáni za nečisté.

V 60. letech 20. st. byl tento tradiční způsob života Beta Israel zachován už jen v odlehlých oblastech jako je Semyen a Quara.

Náboženství
Jak bylo již řečeno, Beta Israel se považují za součást židovského národa jak původem, tak vírou. Náboženství je založeno na Bibli, používají překlad do gézského jazyka, jak jej přijala etiopská církev: překlad obsahuje 24 biblických knih, knihy Apokryfů (Tobiáš, Judit, Moudrost Šlomova, Moudrost ben Sira, obě knihy Makabejských a Baruchova kniha) Za svaté texty pokládají také Knihu Enochovu a Knihu jubileí. Talmud se k Beta Israel nedostal, v jejich spisech však lze vystopovat některé tradice, odpovídající tradicím Gemary a Midraše Kněží (cahan) Beta Israel odvozují svůj původ od Aharona, ale v praxi může být knězem každý, kdo je řádného charakteru, pochází z vážené rodiny a je dobře obeznalý v modlitbách a Bibli. V každém regionu si kněží zvolí mezi sebou jednoho za velekněze, a ten je pak duchovním vůdcem komunity a oprávněn jmenovat kandidáty kněžími. Při všech náboženských věcech pomáhá knězi dabtara. Beta Israel mají také mnichy a jeptišky, kteří žijí v celibátu a celý svůj život zasvětí službě B-hu. Někteří žijí společně v klášterech, jiní sami v poušti nebo v blízkosti vesnic. Prostí lidé mají k nim velkou úctu.

Centrem náboženského dění je mesgid (synagoga), která je v každé vesnici, většinou běžná kulatá chýše, ale existuje i několik hranatých kamenných staveb. Synagoga je obyčejně rozdělena na dvě síně, z nichž jedna je „velesvatyně“. V ní je Pentateuch, psaný rukou na pergamenu, ale ne v podobě svitku, nýbrž jako kniha. Do velesvatyně smí vstoupit jen kněz nebo dabtara. Na dvoře synagogy je kamenný oltář pro obětování paschální oběti. Předpokládá se, že oběti byly dříve přinášeny i o novoluní a při dalších příležitostech. V mesgid se koná sedmero bohoslužeb denně (viz Ž 119: 164 „Chválívám tě sedmkráte za den“), většina Beta Israel však se účastní jen ranní a večerní bohoslužby. Modlitby jsou v gézštině. O šabatech a svátcích se téměř celý den tráví v synagoze modlitbami, s přestávkami na společné jídlo, o svátcích (nikoli o šabatu) na zpěv a tanec. Svatost šabatu se většinou přísně dodržuje, práce končí v pátek v poledne. Lidé se rituálně očistí ponořením a obléknou si své šabatové šaty. O šabatu je zakázáno svítit, zapalovat oheň, čerpat vodu, jít za hranice vsi, sexuální styk. Z etiopských pramenů se zdá, že v dávných dobách Beta Israel zachovávali šabatový klid i ve válce a bojovali jen když byli napadeni. V mesgid se čte oddíl z Tóry v gézštině a poté je vysvětlen v amharštině. Každý sedmý šabat- počínaje prvním šabatem měsíce nisanu- je Lengeta Sanbat (také jasnabat sanbat, tj. šabat šabatů) a slaví se přídavným obřadem.

Beta Israel určují své svátky podle kalendáře, který se odlišuje od etiopského občanského kalendáře a podobá se židovskému: rok má 12 měsíců střídavě o 29 nebo 30 dnech, každý 4. rok je přestupný. Rok začíná nisanem. Beta Israel slaví novoluní a židovské svátky tak, jak jsou přikázány v Pentateuchu.
O Pesachu přinášejí pesachovou oběť a sedm dní jedí nekvašený chléb (amharsky kita). Šavuot slaví padesátý den po posledním dni Pesachu. Den 1.tišri (Roš hašana) je u nich znám jako Berhan Sarak (zář světla, rozsvícení světla). Troubení na šofar není zvykem. Den smíření zachovávají Beta Israel 10.tišri (Astasrejo- prominutí), od 15. do 20. tišri zachovávají svátek Sukot, nesedí však v suce a nepoužívají lulav a etrog. Vedle těchto svátků mají Beta Israel četné vlastní svátky i postní dny. Půst v měsíci avu na připomínku zničení Chrámu zachovávají od 1. do 17. dne měsíce. Půst Ester drží dvakrát, v měsících kislevu a švatu, ale svátek Purim nemají.

Beta Israel věnují úzkostlivou pozornost zákonům rituální čistoty a nečistoty. Jejich ženy zůstávají ve dnech menstruace ve zvláštní chýši na okraji vesnice a do svého domova se vracejí až po rituálním ponoření. Po porodu chlapce se považují za nečisté 40 dní, po porodu děvčete 80 dní (viz Lv 12). Na konci období nečistoty si žena zcela ostříhá vlasy, ponoří se a vypere si oděv, to vše před návratem domů. Bylo zvykem spálit očišťovací chýši.
Beta Israel pevně věří v jednoho B-ha, B-ha Izraele, který si vyvolil Izrael za svůj lid, který vyšle mesiáše, aby je vykoupil a navrátí je do své svaté země. U Beta Israel se několikrát objevili proroci, ohlašující příchod mesiáše a vyvolali mesiášské hnutí. R. 1862, za vlády císaře Theodora II. stalo se takové hnutí příčinou katastrofy: velká skupina Beta Israel zemřela, když se pokusila dojít do Erec jisrael pěšky- většina jich zemřela cestou, zbytek se zubožený s hanbou vrátil.
Beta Israel věří v olam ha-ba i v oživení mrtvých. V jejich spisech jsou podrobně líčeny odměny, jež čekají na spravedlivé v gan eden, jakož i tresty, jež mohou čekat zlovolníci. Ullendorf chápe judaismus Beta Israel jako zvláštní směsici pohanství, židovství a křesťanství. Josef Halevy a další badatelé byli naopak dojati jejich židovským přesvědčením. Fastlovitch, který je pokládal za potomky Židů, snažil se je přivést blíž k tradičnímu judaismu a přesvědčit je, aby zanechali zvyků, jež jsou judaismu cizí. Tato snaha byla znovu vyvíjena Jewish Agency v padesátých letech 20. st.. Beta Israel projevili velký zájem a ochotu poznat tradiční judaismus a praktikovat jej.

Jazyk
Dnes většina Beta Israel hovoří amharsky, to je oficiální jazyk Etiopie. Menší část, obývající území za řekou Takkaze na severu, v Tigre a Eritrei, hovoří tigrinsky. Literatura Beta Israel však je psána převážně v gézštině, klasickém etiopském jazyce, který je dodnes svatým jazykem etiopské církve. Rovněž modlitby Beta Israel jsou v gézštině, používají také gézský překlad Bible, který nebyl pořízen z hebrejského textu, ale ze Septuaginty. Stejný překlad přijala i etiopská církev. Není zpráv o tom, že by Beta Israel někdy měli jiný překlad, bližší originálu.
V minulosti mluvili Beta Israel různými dialekty agavštiny, která náleží do skupiny hamitských (kušitských) jazyků, ale vyjma odlehlé lokality v Quara a Semyen, kde stále lze najít osoby mluvící agavsky, Beta Israel již svou bývalou řeč zapomněli a zcela srozumitelná jim dnes nejsou ani jednotlivá slova a fráze z ní, jež byly včleněny do modliteb v gézštině. Zbylé stopy jsou dokladem, že předtím, než Beta Israel přijali gézštinu, modlili se v jazyce agau. Je zvykem říkat určitá požehnání a modlitby v agavštině, včetně modlitby po jídle. Nejsou však k dispozici žádné zprávy, že by existoval nějaký starší překlad alespoň části Pentateuchu nebo dalších biblických knih do tohoto jazyka.
Rovněž nelze zjistit, zda kdy byla mezi Beta Israel rozšířena hebrejština či aramejština. Užívání jednotlivých slovních výpůjček z těchto jazyků- např. masia (mesiáš), sabat (šabat), siol (šeol), saitan (satan), Elohe, Orit (Tóra) a mnoho dalších- nemůže sloužit jako důkaz, protože tato slova se vyskytují rovněž v gézské křesťanské literatuře a je nemožné s jistotou určit, zda si je Etiopci vypůjčili od Beta Israel nebo naopak. Totéž platí o názvech měsíců, např. nisan, av, tamuz. Ale některá slova- např. safur (šofar), gadol, El šadaj, gojim, tóra- existují pouze ve falašských textech. Portugalští jezuité v 17. st. tvrdili, že v té době měli Beta Israel Bibli v hebrejštině a mluvili špatnou hebrejštinou. Podle jedné tradice, uváděné Filossenem Luzzattem, poslední král Beta Israel (v době vlády neguse Suseniose) před svou smrtí spálil jejich knihy. Jiná tradice, zmiňovaná Gobatem, říká, že Beta Israel ukryli všechny své knihy v městě Gondaru, aby neupadly do rukou nepřátel. Rozlišit mezi skutečností a legendou je velmi obtížné.

Literatura
Literatura Beta Israel pozůstává z malého počtu děl v gézštině, jež kolovala v opisech. Některá se zabývala rituály k různým příležitostem. Dále sem patří několik mírně či naopak velmi výrazně pozměněných verzí děl etiopských křesťanů Otázkou je, zda tato díla pokládat za falašské spisy přijaté křesťany nebo naopak. Na první pohled se verze Beta Israel a křesťanů liší úvodním požehnáním, jež ve falašské verzi má podobu „Požehnán buď Hospodin, B-h Izraele, B-h všeho ducha a těla“, kdežto v křesťanské verzi „Ve jménu Otce, Syna, Svatého ducha, jednoho B.ha“. Bible včetně Apokryfů a Knihy Enochovy a Knihy Jubileí je společná Beta Israel i etiopským křesťanům a v její současné podobě není sporu o tom, že ji Beta Israel dostali od křesťanů. Kniha Teezaza sabat (Předpisy šabatu) je původní falašské dílo; je to soubor šabatových příkazů (podle Knihy Jubileí) a legend o stvoření světa, gan eden. Šabatu, o Noachovi, Avrahamovi, Mošem a dalších. Šabat je tu popisován jako nebeská královna, která se přimlouvá u B-ha za ty, kteří ji ctí a prosí i za to, aby den odpočinku byl dán těm, kdo jsou v gananam (gehinom). Beta Israel připisují tuto knihu mnichovi Aba Zabra, který byl současníkem neguse Zara Jakoba (15.st.). Toto dílo neexistuje v křesťanské verzi, některé části z něj však byly uvedeny- s malými změnami a bez uvedení zdroje- v křesťanském díle Dersana Sanbat (Promluva k šabatu), jež chválí „křesťanský šabat“, tj. neděli.

Autorem díla Abba Elias (Otec Elijáš) je podle všeho falašský mnich jménem Elias (osobní data neznámá). Promlouvá o šabatu, Desateru a prázdnotě rozkošnického života. Křesťané do tohoto díla zařadili verše z Nového zákona a Beta Israel, kteří Nový zákon neznali, to nepoznali a opisovali si dílo v této hybridní podobě.
Kniha andělů je líčení osudu duše po smrti, kdy o ni zápasí Anděl světla s Andělem tmy. Falašská Kniha Baruchova se liší od textu v etiopské Bibli i od dalších textů Baruchovy knihy v řečtině a syrštině; je to zřejmě falašská adaptace křesťanského díla. Kniha popisuje, jak anděl Sutuel ukázal Baruchovi ve vidění nebeský Jeruzalém, všechny oddíly pekla a konec věků..
Gorgorios je líčení cesty, kterou podnikl Gorgorios (pravděpodobně falašský mnich 14.st), provázený andělem Michaelem do gan eden a do pekla. Je možné, že stejně jako Baruchova kniha je toto dílo jen falašskou adaptací křesťanské práce. Smlouva Avrahamova je příběh smrti Avrahama; tuto knihu četli Beta Israel při vzpomínkových obřadech a o svátku Tazkar Avraham, výročí Avrahamovy smrti. Mota Musye (Smrt Mošeho) líčí poslední dny Mošeho. Existuje i paralelní Mota Aron (Smrt Aharonova), tato práce však je falašská adaptace křesťansko-syrské promluvy, přeložené z arabštiny do gézštiny. Arde´et (Kniha žáků) má dvě verze, falašskou a křesťanskou, zdá se však že původní je falašská. Beta Israel ji čtou jako součást modliteb Lengeta Sanbat.
Tyto texty byly v nedávné době publikovány v gézštině a přeloženy do různých jazyků. Rovněž některé modlitby Beta Israel byly publikovány, mnoho však zůstává v rukopisech knihoven či u Beta Israel. Vedle toho jsou také texty nepublikované, např. ty, jež se nacházejí ve Fastlovitchově knihovně v Tel Avivu- Smlouva Izákova, Smlouva Jakobova, Wedasje Tebab (Chvály Moudrosti), Nagara Musje (Slova Mošeho), Gadla Sosna (Příběh Zuzanin) a další. Je možné, že existují ještě další, dosud neobjevené práce v knihovnách nebo u Beta Israel. Zdá se, že všechny knihy Beta Israel pocházejí z doby před ztrátou jejich nezávislosti.

Folklór
V této oblasti jsou k dispozici jen kusé informace. Lidové písně Falašů nebyly sbírány. Již bylo zmíněno, že Beta Israel odvozují svůj původ od Židů, kteří provázeli Menelika, syna krále Šloma a královny ze Sáby, když se vracel z Jeruzaléma do Etiopie. Ježto i samotní Etiopci- zejména královská dynastie- odvozují svůj původ stejně, připojují k tomu Beta Israel příběh, zaznamenaný Gobatem: Menelik cestou přešel o šabatu přes řeku se svatou schránou, kterou ukradl z Chrámu. Spolu s ním přešli řeku i někteří z těch, kteří ho provázeli a od té doby se on a jeho prohřešivší se druhové stali křesťany, kdežto ostatní, kteří zachovali šabat, jsou praotcové Beta Israel. Svatá schrána byla umístěna v Axum, avšak křesťané ji nezískali, teprve když přistoupil Falaš, otevřela se stěna a zůstala tak, když padl k zemi před svatou schránou.
Ze starých světců si Beta Israel připomíná zejména mnicha Abu Zabru, který žil v 15.st. Přivedl mnoho křesťanů k judaismu a konvertoval i jeden ze synů neguse Zary Jakoba. Aba Zabra nezemřel, ale když ho chtěl císař uvěznit, B-h ho vzal na neznámé místo. Fastlovitch sebral množství příběhů v amharštině, ale jeho sbírka nebyla publikována; jsou v ní i příběhy, patřící do etiopské pokladnice lidové slovesnosti, a také příběhy, jež jsou společné i dalším národům Afriky. V některých z nich lze jasně rozlišit, že pocházejí od Beta Israel.

Mnoho Beta Israel se věnovalo kovářskému řemeslu. Na kováře se pohlíželo jako na čaroděje, Etiopci i někteří z Beta Israel je podezřívali, že se v noci proměňují v hyeny a tato víra začasté vyústila i v prolití krve. Beta Israel věřili v duchy (zar), kteří mohou opanovat lidi, zejména ženy. Zabývali se rovněž kouzelnictvím- využívali je k uzdravování nemocných, předpovídání budoucnosti, nalézání ztracených či ukradených věcí a zvířat, přivolávání deště či na obranu před vpádem kobylek apod. Stejně jako Etiopci měli i Beta Israel své magické modlitby, zaříkadla a formule, v nichž se objevovala četná podivná jména andělů a duchů, a vzývání B-ha k uzdravení nemocného, skončení špatných časů, ochraně před nebezpečím a „zlým okem“. K ochraně před nebezpečím a „zlým okem“ užívali také amuletů- proužků pergamenu s napsanými magickými modlitbami, stočenými a vloženými do kožených váčků, jež se nosily kolem krku nebo na levé paži. Občas byly amulety opatřeny barevnými kresbami symbolického či magického významu. Falašské hrnčířské díly vyráběly vedle nádobí i sošky zvířat, zejména býčků; v současnosti jsou určeny k prodeji, ale není vyloučeno, že ve starších dobách nějak souvisely s rituálem plodnosti.

Objevování Beta Israel
Cestovatel Benjamin z Tudely (12.st.) sám v Etiopii nebyl, ale slyšel o etiopských Židech; jeho zprávy o nich však jsou zmatené. Jeho současník, arabský zeměpisec Idrása, věděl pouze to, že nějací Židé žijí u přítoků Nilu (měl na mysli řeku Takkaze). První Evropané, kteří přišli do styku s Beta Israel, byli Portugalci. Jeden z členů výpravy do Etiopie, Miguel de Castanhoso (pol. 16.st.), popisuje v knize o svých cestách roli, kterou hráli Beta Israel ve válce. Další údaje o Beta Israel, jejich víře a dějinách se nacházejí v knihách portugalských a španělských jezuitů, kteří v 16. a 17. st. šířili v Etiopii římsko-katolické náboženství.
Německý orientalista Ludolf (1624-1704) sám v Etiopii nebyl, ale získal mnoho cenných podrobností o Beta Israel od učeného etiopského mnicha jménem Aba Gregorios a zařadil je do svých dějin Etiopie. James Bruce, který procestoval Etiopii v l. 1770-72, uvádí ve svém díle Putování za objevením pramenů Nilu 1768-72 také mnoho zajímavých údajů. Francouzští učenci, bratři d´Abbadie, pobývali v Etiopii v l. 1837-48 a Antoine d´Abbadie se o Beta Israel velmi zajímal, sbíral informace od nich a získal některé z jejich rukopisů. Stať, kterou o Beta Israel publikoval ve francouzském tisku 1845, přiměla Filossena Luzzatta, aby se na něj obrátil s prosbou o podrobné upřesnění; to pak využil ve svých Mémoire sur lefs Juis d´Abyssinie ou Falashas.

Rovněž někteří protestantští misionáři se zajímali o Beta Israel. Prvním byl švédský duchovní Samuel Gobat (později se stal protestantským biskupem v Jeruzalémě), který přijel do Etiopie r. 1826. Následovali další misionáři, někteří z nich byli židovští odpadlíci. Při své misionářské činnosti získali mnoho údajů o Beta Israel, jejich způsobu života a jejich víře. Jejich díla se stala nejvýznamnějším pramenem. Rozhodující obrat v bádání o Beta Israel přinesl rok 1867, kdy byl do Etiopie vyslán francouzský židovský orientalista Joseph Halévy. Shromáždil množství informací i rukopisů a přivedl s sebou nazpět dva mladíky Beta Israel. Ve výzkumu pak pokračoval jeho žák Jacques Fastlovitch, jenž poprvé navštívil Etiopii v r. 1904. V jeho očích byli Beta Israel Židé v plném smyslu slova, a jeho hlavní snahou bylo přinést jim materiální i duchovní úlevu a obnovit jejich pouto s židovským národem. Při této své činnosti Fastlovitch také shromáždil rozsáhlý materiál a mnoho rukopisů. Jeho četné a prodlužované pobyty v zemi přerušil jen italský vpád. W.Leslau a E.Ullendorf provedli cenný výzkum v oblasti literatury a etnického původu Beta Israel.

Vztah k Židům a Izraeli
Řečtí autoři od 2. st. př.o. l. do 4.st. o.l. zmiňují židovské obyvatele, žijící v Etiopii a je pravděpodobné, že tuto informaci znali i Židé helénistického světa. Eldad ha-Dani v 9. st. píše o „deseti kmenech“ a jejich vůdcích. On sám –tvrdí- patří ke kmeni Dan, který žil v zemi Chavila (viz Gn 10:7). Podle některých vědců patřil Eldad k Beta Israel, ale je také možné, že pouze slyšel o židovském království v Etiopii a na tom vystavěl své pověsti. V 15. st. dostala tato informace mnohem konkrétnější tvar. Elijah z Ferrari věděl o židovském státě v Etiopii a o jeho válce s křesťany. Obadja z Bertinora (konec 15.st.) viděl nějaké Beta Israel v Egyptě, rb.David ben Zimra (Radbaz, 16. st.) uvažoval o Beta Israel z pohledu halachy a podle jeho mínění byli z kmene Dan.
Již byl zmíněn oživený zájem o Beta Israel na zač. 19. st. Zatímco Židé se zabývali literárně vědeckou činností, protestantští misionáři se s vervou pustili do misijní činnosti, jejíž úspěšnost publikovali po celém světě. To přimělo rb. Azriela Hildesheimera k vydání manifestu v r.1864, v němž volal po okamžité akci na záchranu židovských kmenů z vlivu misií. V důsledku tohoto veřejného tlaku rozhodla se r. 1867 pařížská Alliance Israélite Universelle vyslat do Etiopie Josepha Halévyho, aby zjistil stav věcí. Jeho závěry byly pokládány za nevěrohodné a Alliance upustila od dalších akcí. Až poč. 20. st.- díky cestám a neúnavné činnosti Fastlovitchově- došlo k navázání jakéhosi vztahu mezi Beta Israel a židovským národem. Jím založený „Pro-Falasha Committee“ byl činný v Itálii, Německu, USA (po 1.sv.v.) a v Palestině (po 2.sv.v.) a přinesl Beta Israel jistou duchovní a kulturní podporu, vedle toho pomohl vytvořit přátelské kontakty Beta Israel a Židů ve světě. V době 2.sv.v. byla tato činnost přerušena, vznik Státu Izrael znamenal velké probuzení mezi Beta Israel. Pozornost jim věnovala také Jewish Agency. Skupiny chlapců a dívek přicházely do Izraele studovat hebrejštinu a získat židovské vzdělání a výchovu. V Eritreji (Asmana) byl také otevřen učitelský seminář a v několika vesnicích i školy pro děti. Plán na přestěhování Beta Israel do Izraele však autority nepovažovaly za odpovědnou imigrační politiku.

Organizace života u Beta Israel v historickém pohledu

Rané dějiny a legendy
Je prakticky nemožné získat spolehlivý historický materiál z doby nejstaršího židovského osídlení v Etiopii, lze však vyvodit některé závěry z jejich obecní organizace. Je málo pravděpodobné, že nejstarší Židé přišli do Etiopie jako jedna velká skupina, spíše sem přicházeli po malých skupinkách spolu s dalšími, s nežidovskými obchodníky, vojáky, osídlenci atd. V době mezi 1. a 6. st. sem přicházeli z Arábie. Nelze tedy pokládat jejich příchod za krátkou ojedinělou epizodu v dějinách.
Část vědců tvrdila, že přijetí křesťanství v Etiopii ve 4. st. mělo za následek persekuci Židů, není to však přímo doloženo. Naopak se nezdá příliš pravděpodobné, že by první křesťanští vládcové měli takovou politickou moc a byli tak nábožensky horliví. Je však velmi dobře možné, že v 6.st. etiopský vládce Kaleb, který poslal vojsko, aby ztrestal judaizovaného arabského vládce Jusufa Dhu Nuwase, zasáhl také proti Židům etiopského království. Stojí za zmínku, že v době jeho vlády poprvé slyšíme o oblasti Semien (později falašské území) jako o „zemi, kam král Aksumitů vyhostí každého, o kom rozhodne, že má být poslán do vyhnanství“.
Prameny z doby mezi 6. a 13. st. nedovolují víc, než hypotetické závěry. To platí zejména v případě legendární „falašské královny“ Judit (Gudit). Zatímco Bruce a Rathjens se s entusiasmem chopili příběhů o ní, Conti Rossini a Ullendorf o těchto příbězích střízlivě prohlásili, že „nemají žádný historický základ“. I když se existence této královny připouští, není důkaz o tom, že byla Židovka, a tím méně falašská. V této době nevládla v Etiopii žádná židovská dynastie. V hebrejských pramenech z tohoto období není ani u Eldada ha-Dani ani u Benjamina z Tudely žádná informace „z první ruky“.

Rok 1270 znamená mezník v etiopských dějinách. V tomto roce přišla k moci nová dynastie, která odvozovala svůj původ od krále Šloma a starověkého etiopského království Aksum (Axum) Když tito „šlomovští“ králové upevnili svou vládu v tradičně křesťanských oblastech Etiopie, snažili se podrobit si i všechny nezávislé národy v etiopských horách. Počínaje vládou Amdy Siyona (1314-1344) se téměř všichni tito králové soustřeďovali na politické podrobení judaizovaných obyvatel oblastí Semien, Wogara a Dambiya. V pol. 16. st., kdy etiopští křesťané úspěšně odolali (s portugalskou pomocí) muslimské invazi, obrátili svou pozornost na Falaše. Vládce Minas (1559-1563) a jeho syn Sarsa Dengel I (1563-1597) vybojovali mnoho bitev proti Beta Israel a způsobili jim těžké ztráty. Boje byly obnoveny za vlády Susenyose (1607-32) a vojsko pod jeho vedením definitivně porazilo Falaše, vedené králem Gideonem; tato porážka znamenala definitivní konec falašské nezávislosti.

Falašské království
Přes mnoholetá tvrzení, že nezávislé falašské království v Etiopii existovalo a přes prohlašování samotných Beta Israel, že měli dlouhou řadu králů, nelze tato tvrzení přijmout bez pečlivého prozkoumání. V soudobých primárních zdrojích existuje jen malá opora pro tvrzení, že Beta Israel byli sjednoceni v jednotný politický útvar dříve než v 16.st. Jak již bylo dříve řečeno, žádný z pramenů z doby starší než 14.st. není dost spolehlivý, aby z něj bylo možno vyvodit solidní závěry. Není tu žádný důkaz o existenci sjednoceného židovského království ve 14. a 15. st. V soudobých hagiografických textech a letopisech jsou zmiňovány judaizované skupiny v oblastech, jež obývaly a jejich vládcové tu jsou popisováni jako místokrálové, příslušníci místní šlechty. Čteme tam o lidech „podobných Židům“ v Semienu, Wagaře, Salamtu a Sagade, o „synech Židů“ v Enfrazu, o místokráli Semienu a Cambiye atd. I James Bruce, který snad víc než kdo jiný popřával víry myšlence židovských „králů“ v Etiopii, neříká vůbec nic o monarchii v tomto období. Těžko se tedy ubráníme závěru, že ve 14. a 15. st. byli Beta Israel politicky rozdělení a geograficky rozptýlení.

Přijetí tohoto faktu má několik významných důsledků pro interpretaci dějin Beta Israel. Především slouží jako varování, aby se prameny, pojednávající o jednotlivých událostech v určitých regionech, uměle nespojovaly, jako by se tyto události dotýkaly všech Beta Israel. Např. vítězství křesťanského císaře Jishaqa (1413-1430) nad místokrálem Beta Israel v Semienu a Dambiyi není porážkou všech Beta Israel- někteří byli spojenci císaře a z jeho vítězství měli prospěch. Podobně ani zprávy o konverzi mnoha obyvatel provincie Salamt ke křesťanství v 15. st., vlivem křesťanského misionáře St. Takly Hawaryata nutno chápat v přiměřeném geografickém kontextu- jeho úspěchy v tomto regionu nedotkly se vůbec (aspoň dočasně) obyvatel Semienu.
Fakt, že společnost Beta Israel byla v této době decentralizovaná, má také zásadní důležitost pro správné chápání dynamiky politických dějin Beta Israel. Kdyby totiž někdo uznal existenci starověkého falašského království s počátkem v nedoložené minulosti, bude se mu zbytek jejich dějin nutně jevit jako proces trvalého úpadku. Ovšem ve skutečnosti je věc složitější. Podle věrohodných pramenů je relativně centralizovaný politický útvar Beta Israel doložen až od 16 a zač. 17. st. Efektivní vojensko-politická struktura, popsaná v etiopských královských kronikách z této doby, nebyla rysem společnosti Beta Israel od počátku, ale vyvinula se relativně pozdě, pravděpodobně v reakci na vnější ohrožení ze strany křesťanské říše. Dějiny Falašů jsou postupným procesem konsolidace a sjednocování, provázeným řadou katastrofálních porážek.
Ani pro období 16. a 17. st. však nelze použít termínu falašské království neuváženě. I ty prameny, které líčí centralizovanější společnost, než jaká existovala ve starších obdobích, nejsou jednotné v přesnějším popisu povahy této politické struktury. Např. zatímco mnoho středověkých hebrejských pramenů (žádný z nich není očitým svědectvím) přijímá existenci království za samozřejmou, zprávy „z první ruky“- etiopské, portugalské a muslimské- jsou velmi zdrženlivé. Větu v Kronice císaře Sarsy Dengala, že falašský vůdce Radai (16. st.) žil ze své vlastní práce („byl to rolník, který jedl svůj chléb v potu tváře“) lze jen těžce sladit s představou plně rozvinuté monarchie.
Rovněž podrobné zprávy J.Bruceho o židovských králích nelze přijímat nekriticky. Nutno mít na mysli, že Bruce navštívil Etiopii téměř po 150 letech od Susenyosova vítězství nad Falaši. Byl tedy v tomto případě spíše zapisovatelem tradic, nikoli očitým svědkem.

Postupný vývoj centralizovanější politické struktury byl pouze jednou z reakcí na křesťanskou hrozbu. V tomtéž období došlo k výrazné změně ve struktuře náboženského života Beta Israel: začala vznikat nová forma náboženského vůdcovství. Beta Israel přejali křesťanskou instituci klášterů jako prostředek upevnění a rozvoje své osobité identity. Počínaje Abou Zabrou a Segou Amlakem, kteří žili v 15. st. a jsou spojováni se základy mnišství u Beta Israel, měli mniši u etiopských Židů klíčové postavení.
Podle tradice Beta Israel byly počátky mnišství provázeny řadou dalších náboženských novot, zavedením nové náboženské literatury, skládáním modliteb a přijetím významných zákonů rituálního odloučení a čistoty. Mnichy Beta Israel možno tedy považovat za hlavní znak náboženského dědictví jejich národa. Je pravděpodobné, že právě oni poskytli ideologický základ pro vytvoření jednotné politické struktury Beta Israel. Měli ústřední postavení ve společnosti, to vyplývá nejen z toho, že přežili pád autonomních politických vůdců, ale z toho, že téměř všechny osobnosti, jež si Beta Israel připomínají jako světce na různých místech v Etiopii, byli mniši.

O definitivnosti porážky Beta Israel císařem Susanyosem, svědčí rozhodnutí Susenyosova syna Fasiledese (1632-67) vystavět své hlavní město v Gondaru, v samém středu falašského teritoria. Místo bylo zvoleno záměrně. Podle křesťanské i židovské tradice byli vojáci a řemeslníci Beta Israel rychle začleněni do vojenského a ekonomického života křesťanské Etiopie. I když si Beta Israel již sami nevládli, gondarské období (1632-1769) se připomíná jako doba, kdy „(Beta) Israel žili v pokoji a blahobytu“. Od r. 1769 však byla Etiopie vtažena do delšího období konfliktů a vnitřních bojů, známého jako „zemane masafent- éra knížat či soudců“ (odkaz na biblické období Soudců, kdy „nebyl v Izraeli žádný král; každý člověk dělal, co bylo správné v jeho očích“). Téměř 100 let (1769-1855) Etiopie neměla účinnou ústřední vládu a místní vládcové soupeřili mezi sebou. Pro Beta Israel to bylo strastiplné období, neboť jejich blahobyt závisel na královské ochraně a přízni. Pád z nezávislosti k opovrhovaným řemeslníkům se jasně odráží v radikální změně modelu vůdcovství.
Kontrolu nad komunitou či regionem již neměli autonomní vládci, politická moc přešla na císařem dosazené místokrále, z nichž žádný nebyl vybrán podle tradice ze svého lidu, ale získali pozemky a titul tím, že sloužili křesťanským císařům, sídlícím v Gondaru. Předními sekulárními vůdci Beta Israel se stali ti, kteří byli jako takoví uznáváni ve většinové společnosti, a ne ti, kteří pocházeli z dříve vládnoucích rodů Beta Israel. Vznikla nová „elita“, z vojáků, zedníků a tesařů.

Vůdcové Beta Israel v gondarském období měli dva tituly: azmach (velitel) a bejerond (pokladník). První titul byl vyšší, jeho nositeli byli vojenští vůdcové a místní císařští úředníci. Druhý titul souvisel zřejmě s výběrem daní, ačkoliv primárně snad označoval „šéfa dělníků“, zvláště hrnčířů, tesařů, zedníků a kovářů. Zatímco azmach mohl velet heterogenní komunitě, autorita bejeronda se omezovala na Beta Israel. Jedním ze znaků postupně se zhoršujícího postavení Beta Israel koncem 18. a v 19. st. je vymizení azmacha- v gondarském období byli Beta Israel jmenováni do obou funkcí, v pol. 19. st. z těch několika Beta Israel, kteří vůbec měli titul, byli všichni pouze bejerondové.

Organizace společnosti
Bezprostředním důsledkem ztráty autonomie byl návrat k decentralizovanému modelu organizace společnosti, jaký charakterizoval jejich politickou strukturu do 16.st. I když by bylo pohodlnější mluvit o Beta Israel jako o „společnosti“, nejsou doklady o přežití centralizovaných společenských institucí. Existoval jen větší počet rozptýlených komunit s neformálními vazbami ekonomickými, politickými, náboženskými a příbuzenskými. Když Halévy navštívil v r. 1867 Etiopii, říká „každá komunita je autonomní a nezávislá“. Neexistence pevného politicko-vojenského zřízení měla za následek rovněž prudký pokles donucovací moci komunit. Abba Yeshaq, jeden z významných duchovních vůdců Beta Israel v 19. st., řekl francouzskému badateli Antoine d ´Abbadie, že původně Beta Israel ukamenovali každého člena komunity, který jedl o Pesachu kvašené produkty, ale po ztrátě nezávislosti byli nuceni změnit trest. Jeho slova demonstrují, že jakkoli velká byla autorita duchovních u Beta Israel, po ztrátě nezávislosti neměli oni ani žádná jiná vrstva moc prosadit svou vůli u obyvatelstva. Jejich donucovací prostředky se omezovaly na ostrakizaci, která ovšem závisela na většinové podpoře komunity. Jak píše Halévy, „každá provincie, každá vesnice se řídí dobrovolností“. Hlavní podíl na fungování tohoto systému měli vesničtí starší (šmagilot), jak zaznamenává Halévy. Ačkoliv on je první, kdo dosvědčuje roli starších ve společnosti Beta Israel, má tato funkce zřejmě starobylý původ; existovala přinejmenším od ztráty nezávislosti Beta Israel a tvořila hlavní součást jejich života v 19. a 20. st..

Přesto, že nemáme žádné přesné zprávy o duchovenstvu Beta Israel v gondarském období, jeho význam vzrostl po pádu politické nezávislosti. Zejména mniši se stali prakticky jedinými vůdci, kteří svým úřadem nebyli závislí na křesťanských panovnících. Další pokles sekulárního vedení v období „knížat“ jen dále upevnil postavení mnichů ve společnosti, jak zaznamenává Antoine d´Abbadie. Podle pramenů Beta Israel přežilo jejich náboženství krizi na poč. 19. st. jen díky úsilí mnicha Aby Wedaje. Mniši zřejmě byli i mluvčími komunit při prvních kontaktech Beta Israel s Židy ve světě a oni to byli, kdo chránili svůj národ před svody cizích misionářů.

V pol. 19. st. navštívilo Beta Israel několik Západoevropanů a přineslo zprávy o nich do Evropy. I když to byli samí misionáři, organizovaná misionářská činnost u Beta Israel začala až r. 1859. Toho roku London Society for Promoting Christianity among Jews zřídila svou etiopskou misi. Je obtížné zhodnotit dopad misijní činnosti na Beta Israel. Počet konvertitů nebyl nikdy velký, avšak nabízená možnost vzdělání a šíření knih v místním jazyce narušily komunity Beta Israel. Zanikaly rozdíly mezi jednotlivými regiony a skupinami, vznikaly nové tlaky. Zejména pro mnichy byla misijní činnost osudová..
Základním rysem misijního programu byla soustředěná snaha podkopat důvěru Beta Israel v jejich duchovní. Protestantští misionáři měli hlubokou averzi vůči každé mnišské náboženské hierarchii (vystupovali i proti duchovenstvu etiopské ortodoxní církve) a náboženští vůdcové Beta Israel byli podle jejich mínění dvojnásob hodni opovržení, ježto tvrdili, že mají posvěcení Bible pro svůj úřad. Misionář Henry Aaron Stern popisuje své setkání s „fanaticky vyhlížejícím mnichem, s pohrdavým úšklebkem, který propůjčil jeho černé tváři a širokým ústům odpudivý výraz pýchy a sebeuspokojení“.
Stern a jeho kolegové nejen napadali kněžství a mnišství jako instituce, ale nevynechali jedinou příležitost, aby dokázali svou nadřazenost nad jednotlivými duchovními. To nebylo nijak těžké, protože Beta Israel si svých duchovních vážili pro jejich zbožnost a pro úlohu, jakou měli v komunitě, nikoliv pro jejich brilanci v diskusích. Také jen málo kněží vlastnilo úplnou Bibli a umění pohotově argumentovat biblickými citáty- jak to ovládali misionáři- jim bylo cizí. Účinek misionářských výpadů proti duchovním byl zesílen dalšími akcemi, jejichž dopad nebyl okamžitý, ale tím závažnější: otevřením misionářských škol a šířením Bible a náboženských knih v amharštině. Možnost získat vzdělání a tím i lepší postavení vábila mladé muže a i pomocníky duchovních (dabtara). Ti patřili k prvním konvertitům.

Snaha misionářů podkopat důvěru Beta Israel k jejich duchovním vycházela z přesného pochopení významu těchto duchovních. V pol. 19: st. většina Beta Israel znala jen to nejzákladnější ze symbolů a rituálů svých tradic; duchovní, zejména mniši, nebyli jen znalci ritu, ale i hlavními strážci náboženských tradic a víry. Měli velkou vážnost a moc u svého lidu- v prvních desetiletích misijních aktivit nejméně třikrát (1862, 1874, 1879) zorganizovali jednotliví mniši exody z Etiopie (jež tak neblaze skončily, viz dále). Není divu, že tuto oddanost Beta Israel svým duchovním chápali misionáři jako obrovskou výzvu pro své působení: „Ohledně Židů čili Falašů, lze pozorovat v současnosti výrazný rys, totiž že jsou velmi rozdělení ve svých náboženských názorech…a ačkoliv nesmíme být příliš optimističtí, můžeme říci, že váhy se kloní v náš prospěch“.

V této době došlo ještě k dalšímu rozdělení Beta Israel, zejména v provincii Tigre v severní Etiopii. Třebaže v této provincii existovalo osídlení Beta Israel od středověku, novodobé osady vznikaly od 1862. V tom roce se vydal větší počet Beta Israel, podnícen prorokem, na cestu do Země zaslíbené, a cesta neskončila zázračným přejitím moře, ale katastrofou- mnoho lidí zemřelo, někteří se vrátili do Gondaru, další se usadili v Tigre. Časem si osvojili mnoho vlastností svých tigreských sousedů, naučili se jejich řeč. Také jejich ekonomická situace a historická zkušenost se velmi lišily od obyvatel na jihu. Koncem 19. a zač. 20. st. byly styky Gondaru a Tigre nepravidelné, nic oba regiony nespojovalo.
V l. 1888-1892 došlo k invazi dervišů, země- zejména severní Etiopie- byla stižena suchem, dobytčím morem a kobylkami. Nastal hladomor, který zabil více než třetinu Beta Israel. Ti, kteří přežili, odešli ze svých osad a rozptýlili se po celé zemi. Byl konec tradičnímu vesnickému životu a obvyklé odloučenosti Beta Israel od ostatních.

Léta 1904-36: Faitlovitch a jeho žáci
Příjezd Jakoba Faitlovitche do Etiopie v r. 1904 znamená důležitý obrat v dějinách Beta Israel. Byť první praktikující evropský Žid, který navštívil Beta Israel, byl Joseph Halévy, teprve činnost jeho žáka Faitlovitche začlenila Falaše do hlavního proudu židovských dějin.
Přes zásadní význam jeho činnosti pro dějiny Beta Israel ve 20. st., nelze však okamžitý účinek přeceňovat. Celkový počet studentů na školách, které Faitlovitch založil, nebyl nikdy příliš velký, a navíc, ježto studovali převážně v Adrie Abebě a v Asmaře, byli s většinou Beta Israel v kontaktu jen zřídka. Někteří studenti- např. Taamrat Emmanuel či později Jona Bogale- využili svého vzdělání k práci pro svůj národ, ale mnozí se již nikdy nevrátili do vesnic, z nichž odešli
Faitlovitch byl veden snahou o vznik nové, moderní vzdělané vrstvy Beta Israel. Existovala propast mezi těmi, kdo byli v zahraničí vnímáni jako etiopští vůdcové a vnitřní realitou Beta Israel. Zčásti tato propast odráží rozdílnou úroveň vývoje evropských a etiopských Židů- moderní, kosmopolitní svět evropských Židů spatřoval svůj protějšek ve Faitlovitchových studentech, slaboučká vrstva vzdělaných, urbanizovaných Beta Israel byla v protikladu k realitě považována za představitele celku. Dokládá to např.. korespondence Jewish Agency s Emmanuelem ve třicátých letech 20. st. o aliji z Etiopie: Emmanuel= jednotlivec, který žil v Addis Abebě poměrně izolovaně od většiny Beta Israel, měl právo vybírat potenciální imigranty. V téže době převládal na venkově decentralizovaný model komunální organizace a moc nad životem vesnice měli starší a duchovní.

Italská invaze do Etiopie v r. 1935-6 dramaticky ukončila Faitlovitchovu činnost. Když se Musoliniho sbory na jaře 1936 přiblížily k Addis Abebě, žáci Faitlovitchovy školy uprchli do francouzské legace. Sám Faitlovitch byl nucen opustit Etiopii a Taamrat Emmanuel přestěhoval své žáky do oblasti Gondaru, ale r. 1937 byl rovněž nucen opustit zemi.
Politika Italů vůči Beta Israel v době okupace kolísala. I když původně Italové zvažovali politiku podobnou té, kterou praktikovali v Libyi, bylo evidentní, že při neexistenci formální struktury společenství to není možné. Posléze museli konstatovat, že „jestli budou etiopští Židé vůbec někdy organizováni do komunit, musí se připojit k Unii italských židovských obcí“. Zatím byli Beta Israel pokládáni za utlačovaný kmen, „osvobozený“ od křesťanských Amharů; jejich hlavou byl jmenován Reuben Issayas, bývalý student se zkušenostmi z administrativy. Když v r. 1938 vešla v Etiopii v platnost fašistická, antisemitská legislativa, Issayas uprchl a po dobu okupace se skrýval. Bylo to jeho štěstí, protože Italové se nakonec (ve snaze pacifikovat Amhary) pokusili uvěznit všechny kmenové vůdce.

Po osvobození Etiopie (1941) se v následujících třiceti letech uplatňovaly cíle, jichž se snažil dosáhnout Faitlovitch: vzdělání, normalizace náboženského zachovávání. Tradiční náboženští vůdcové byli vystřídáni evropsky vzdělanými členy komunity a významu nabyl kontakt s vnějším světem.
Při líčení období po 2.sv.v. nelze opomenout postavu Jony Bogaleho. Narodil se 1910 ve Wolleqa v oblasti Gondar, studoval u Faitlovitche a Taamrat Emmanuela, později v Jeruzalémě, Frankfurtu, Zürichu a Paříži. Po návratu do Etiopie pracoval jako učitel a státní úředník. R.1953 odešel ze státní služby a od té doby (do r. 1979) se věnoval různým projektům spojeným s Beta Israel. Během více než 25 let jeho činnosti, kdy byl mluvčím Beta Israel, neustále rostl zájem o etiopskou komunitu. Izraelská vláda, Jewish Agency, ORT, JDC, političtí aktivisté i cestovatelé- to vše ovlivnilo etiopské Židy.
Z pohledu různých židovských organizací chyběla Beta Israel jednotná politická struktura, jejich tradiční organizace do vesnic se jim zdála neúčinná. Ve snaze zjednodušit poskytování pomoci pokoušely se tyto organizace uměle vytvořit jednotu Beta Israel, aby pak mohl být zástupcem komunit jednotlivec a koordinovat rozdělování poskytnuté pomoci. Jona Bogale se stal pro vnější svět takovým zástupcem Beta Israel, a s rostoucím zájmem i finanční podporou různých světových organizací se stal slavnou a idealizovanou osobností. Jeho pozice uvnitř společnosti Beta Israel byla často dost daleko od obrazu, viděného zvenčí. Např. v sedmdesátých letech byl Jona Bogale v otevřeném sporu v vůdčím duchovním gondarské oblasti Abou Uri ben Baruchem.
Spor byl zčásti o to, jak rozdělit peníze z různých „pro-falašských výborů“ do jednotlivých vesnic, ale brzy přešel v obecnější spor o povahu vedení komunity a společnosti. Na jedné straně stál duchovní vůdce regionu, známý, vážený, důvěryhodný. Na druhé byl politický vůdce, vzdělaný, zkušený, vlivný, uznávaný zahraničními organizacemi. Spor měl i generační aspekt, neboť postavil mladé, vzdělané učitele proti kněžím a starším, slovy Uri ben Barucha „mladí učitelé chtějí vést lid, ale kněží a starší se nechtějí vzdát vedení… Ale protože mladí učitelé mají úspěch u vlády, Falaši jdou za nimi a pouze dospělí a staří lidé poslouchají kněze jako dřív“.

Vývoj od let sedmdesátých
První zpráva potvrzující židovství Beta Israel pochází ze 16. st od rb. Davida ben Zimra (Radbaz), který po zevrubném studiu problému prohlásil, že Beta Israel jsou „sémě Izraele, z kmene Dan“; tvrdil také, že je dovoleno vstoupit do manželství s příslušníkem Beta Israel, pokud ten přijme zachovávání rabínského judaismu. V pozdějším responsu tvrdil výslovně, že Beta Israel jsou nepochybně Židé. K tomu, že judaismus Beta Israel je kvůli jejich izolaci spíše biblický, Radbaz poznamenává: „Ti, kdo přišli ze země Kuš (Etiopie), jsou bez pochyby z kmene Dan a poněvadž mezi nimi nejsou učenci a znalci tradice, zůstali u doslovného významu Písma…jsou jako dítě, které bylo drženo v zajetí mezi modláři.“ To řekl velký káhirský rabín, který žil v severní Africe a byl možná blíž Beta Israel, než kterýkoli jiný rabín té doby.
Po Radbazovi jen velmi málo významných rabínů označilo Beta Israel za potomky kmene Dan, např. rb. Jakov Castro. Teprve křesťanští misionáři (zvláště židovský odpadlík Henry Aaron Stern) v pol. 19. st. vzbudili zájem západních Židů o Židy v Etiopii.

R.1864 učinil rb. Azriel Hildesheimer z Eisenstadtu prohlášení ve prospěch Beta Israel. Větší krok udělala pařížská Alliance Israélite Universelle, která vyslala do Etiopie orientalistu Josepha Halévyho. Jeho přesvědčení, že Beta Israel jsou Židé, kteří by měli být uznáni jako součást židovského národa, podnítilo jeho žáka, profesora Jacquesa Faitlovitche k hlubšímu zájmu o ně.
Faitlovitch pro ně také vykonal víc, než kterýkoli jednotlivec. Na začátku jeho vytrvalé a neúnavné práce byl dopis z r. 1906, jímž vyjádřil podporu a slíbil pomoc v náboženském vzdělávání. Dopis podepsalo 44 významných rabínů Evropy, Ameriky a Egypta. R. 1921 dostal Faitlovitch dopis od vrchního aškenázského rabína Palestiny Abrahama Izáka Kooka, jímž vyzval Židy světa „k záchraně našich falašských bratří před záhubou…a k vysvobození 50.000 svatých duší Bejt Israel ze zajetí. Máme svatou povinnost najít prostředky a štědrou rukou zlepšit úděl Falašů v Etiopii, přivést jejich mladé potomky do židovských center v Palestině a diaspoře“.
Dlouhá cesta, jejíž začátek vyznačil Faitlovitch, dovedla nakonec v 80. letech 20. st. etiopské Židy do Izraele. V r. 1982 byl počet přistěhovalců z Etiopie kolem 2.300 a většina Beta Israel byla stále v Etiopii. O deset let později bylo v Izraeli usazeno přes 45.000 etiopských imigrantů a Beta Israel jako komunita v Etiopii přestali existovat.

Přes krátkost doby přesídlení, měla každá etapa jejich imigrace odlišné znaky. Většina těch, kteří přišli do Izraele před rokem 1984, byla z oblastí Tigre a Walqayit na severu Etiopie. Přijížděli v malých skupinkách přes Súdán a usazovali se po celém Izraeli. V r. 1984 přes 10.000 Falašů z regionu Gondar uprchlo z Etiopie a dostalo se do súdánských uprchlických táborů. Původně odtud odjížděli po stovkách, zhoršující se podmínky však vyžadovaly rychlou akci, proto bylo v rozmezí dvou měsíců více než 6.500 osob přemístěno letecky do Izraele tzv. „operací Moše“. Předčasná publicita způsobila přerušení akce, ale v r. 1985 bylo přemístěno dalších 650 osob tzv. „operací Jošua“. Obnovení diplomatických vztahů Izraele s Etiopií připravilo půdu pro další přesídlení na základě sjednocení rodin. V létě 1990 se více než 20.000 etiopských Židů přestěhovalo do Addis Abeby v naději, že budou přesídleni do Izraele. V rozmezí 36 hodin bylo přepraveno letecky do Izraele na 14.000 osob tzv. „operací Šlomo“ a během dalšího roku a půl sem přijelo dalších několik tisíc osob. Koncem r. 1992 zůstala v Etiopii jen hrstka Beta Israel a větší počet „falas moura“- křesťanů, pocházejících z Beta Israel (odhady jejich počtu: 30.000- 250.000). Přesídlení do nové země přineslo některé obtíže, např. s trvalým ubytování, pracovní příležitostí atd..

V r. 1973 sdělil vrchní sfaradský rabín Izraele rb. Ovadja Josef v dopise adresovaném Ovadjovi Hazi, mluvčímu etiopských Židů v Izraeli, své rozhodnutí, že Beta Israel mají status halachických Židů. R.1975 rozhodl ministerský výbor, aby Izrael přiznal etiopským Židům právo na automatické občanství a výhody z toho plynoucí, jak uvedeno v zákoně o návratu z r. 1950. Vrchní aškenázský rabín Izraele rb. Šlomo Goren s tím zprvu nesouhlasil. Oba rabíni – rb. Josef i rb. Goren- vyžadovali symbolický obřad „chiduš ha-jachadut- obnovení židovství“, sestávající z rituálního ponoření, bez nutnosti požehnání pro ženy; pro muže obřadnou mila a ponoření. Tento obřad není konverze, slovy rb. Ovadji Josefa je to „akt obnovení smlouvy s židovským národem“.
Většina izraelských oddávajících úředníků se stále řídí doporučením vrchního rabinátu a požaduje po etiopských imigrantech, kteří chtějí uzavřít sňatek, rituální ponoření. Někteří etiopští aktivisté požadovali, aby bylo dovoleno provádět svatby i rozvody jako v Etiopii, což vrchní rabinát striktně odmítl. Tento požadavek není jen halachická otázka- je to výraz obrovských změn, jež doznala etiopská rodina, v níž děti získaly dříve nemyslitelnou míru nezávislosti a v níž byla nově definována role žen. Došlo i k radikální změně úlohy rodiny jako celku: v Etiopii byla rodina základní jednotkou vesnické komunity, sloužila jako škola, dílna, nemocnice, banka. V Izraeli přebírají jednotlivé úlohy odborné instituce.
------


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Beta Israel
PříspěvekNapsal: stř leden 13, 2010 11:11 pm 
Offline

Registrován: čtv duben 30, 2009 10:58 pm
Příspěvky: 15
Bydliště: Karlovy Vary
Zajímavý text, ale bohužel obsahuje několik nesmyslů, a to už v úvodu. Beta Jisrael se nepovažují (přesněji do příchodu do Izraele) apovažovali za Židy ani židy, tedy Judejce - potomky kmene Juda, Benjamin a čast Levi, ale za potomky kmene Dan - Izraelity což je patrné již z názvu Beta Jisrael.
Většina Židů jsou Izraelité, ale ne všichni Izraelité jsou Židé.
Beta Jisrael nevyznávají "jakousi formu židovského náboženství", tedy judaizmus - rabínskou verzi národního náboženství Judejců, náboženství založené na víře Lidu Izraele, ale vlastní archaickou a mírně modifikovanou formu víry Lidu Izraele, podobně jako Samaritáni.
Beta Jisrael vyznávají judaismus a jsou židé nebo Židé, asi jako jsou židé nebo Židé Samaritáni.
Falaša Mura (nezaměňovat z Falaša - Beta Jisrael) jsou sice etnicky Izraelité, ale jsou po mnoho generací vyznavači jiného náboženství.
Případ halachického Žida - konvertity ke katolictví Daniela Rufheisena, byl precedentem v izraelském soudnictví.
Původně měli mít nárok na aliju jen Beta Jisrael, ne křesťané Falaša Mura.
Izrael ale přehodnotil minulý rok tento stav, a umožní imigraci i křesťanům - Falaša Mura, nejspíš je bude tlačit ke konverzím, nebo předpokládá, že budou konvertovat dobrovolně.
Není mi jasné, proč o Falaších rozhoduje vrchní rabinát, je to jako by o židech z Evropy rozhodoval samaritánský Velekněz.


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 19 ]  Přejít na stránku 1, 2  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz