Olam fórum

Fórum o judaismu a židovství.
Právě je úte březen 19, 2019 11:46 pm

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Šavuot - letos 29. a 30. května
PříspěvekNapsal: stř květen 27, 2009 10:03 pm 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: sob listopad 17, 2007 12:04 pm
Příspěvky: 66
Bydliště: Holešov
Každý ze židovských svátků má určitý svůj atribut: o Roš hašana se troubí na šofar, jímž se B-hu připomínají zásluhy akedy (svázání Jicchaka) a podle tradice je tak umlčena satanova obžaloba židovského národa před B-žím soudem. O Jom kipur se pokořujeme, bereme na sebe pět zákazů. O Sukot pobýváme v suce a připomínáme si tak oblaky slávy, které nás chránily celou dobu v poušti; také bereme do ruky čtyři druhy, symbolizující různé typy jednotlivců a nutnost jejich jednoty jakožto národa. O Pesachu jíme macot- symbol přejití z otroctví k svobodě.

Svátek Šavuot- „z´man matan toratenu- čas darování naší Tóry“ nemá žádný podobný symbol. Podstatou svátku je pochopení a procítění faktu „být vyvolen“. Toto uvědomění a procítění však je možné jen na individuální bázi, nelze je symbolizovat- každá osoba prožívá naději očekávání i radost z darování Tóry tak, nakolik je schopna uvědomit si, pochopit a zvnitřnit fakt „být vyvolen k získání B-žího nejcennějšího daru“.
Svátek má charakteristický rys: není udáván jako ostatní svátky přímým stanovením dne, určuje se jen odpočítáním určitého počtu dní od svátku Pesach. To je micva počítání omeru. Počítá se plných sedm týdnů, tj. 7x 7 dní, a padesátý den začíná svátek Šavuot- 6. sivan, den, kdy byla dána Tóra na Sinaji. Chinuch vysvětluje význam počítání omeru: Počítáme od Exodu z Egypta do obdržení Tóry- v nadějném očekávání toho mimořádného okamžiku, tak jako otrok pracující v slunečním žáru touží celou dobu po chvíli úlevy ve stínu.
Když člověk počítá dni k Šavuot, vzbudí v sobě podobně intenzivní očekávání a naději, jaké pociťovali Židé po odchodu z Egypta. Čím více se blíží den události na Sinaji, tím vyšší hladina duchovní energie je ve světě a tím více nám pomáhá, abychom jasněji chápali Tóru a pozvedali se výš. To je vyjádřeno počítáním omeru. Událost na Sinaji měla duchovní účin na celé další dějiny; každý rok o Šavuot přichází do světa táž duchovní energie jako na Sinaji a znovu prožíváme tuto zkušenost.
V dobách Chrámu se druhý den Pesachu přinášela oběť omeru z nové úrody ječmene, který z obilovin dozrál jako první; o Šavuot se přinášely dva bochníky chleba z pšeničné mouky. Ječmen je v Mišně popsán jako „potrava pro dobytek“; naopak pšenice se považuje za potravu určenou k lidské spotřebě, podle gemary aktivuje procesy lidského mozku (proto halacha doporučuje jíst ráno pšeničný chléb). Pražský Maharal vysvětluje, že oběť omeru (ječmen) symbolizuje nízkou duchovní úroveň Židů při vyjití z Egypta, srovnatelnou se zvířaty, jejichž existence je pouze fyzická. Ale o 50 dní později už stál národ u hory Sinaj a dosáhl duchovního vrcholu, to je znázorněno obětí pšeničného chleba.

V ranní modlitbě říkáme „Blaze nám! Jak dobrý je náš los a jak krásné naše dědictví“; Židé se cítí šťastní a privilegovaní, neboť ze všech národů světa právě oni jsou „B-žím lidem“, právě je B-h vyvolil k darování Své Tóry. Jediný způsob, jak Žid může prožívat své židovství, je skrze Tóru. Šavuot je doba intenzivního procítění tohoto výsadního postavení. Jak symbolizovat cit? Proto svátek Šavuot nemá žádný symbol.

Svátek Sukot je sedmidenní, a po těchto sedmi dnech následuje ještě další den, Šemini aceret. Z přiřazení by se zdálo, že je to jen prodloužení svátku Sukot, ale Šemini aceret se pokládá za samostatný svátek- už nejsme v suce a nebereme do ruky čtyři druhy. Podle midraše Jalkut by se Šemini aceret měl ve skutečnosti oslavovat 50. den po Sukot- podobně jako Šavuot po Pesachu, ale protože potom by jeho datum spadalo doprostřed zimního období a bylo by obtížné znovu jít do Jeruzaléma, B-h ve své slitovnosti dovolil Židům, aby slavili Šemini aceret hned po Sukot, ježto už jsou v Jeruzalémě.
Aceret- zdržení je v Tóře nazván také svátek Šavuot. Podle chazal B-h říká Židům po sedmi dnech Sukot : „Prosím, zůstaňte se Mnou ještě další den, odloučení je tak těžké“- Aceret je tedy výrazem B-ží lásky a přání setrvat v blízkém vztahu s židovským národem. A jestliže B-h chce zadržet Židy na Aceret - jak by se neměli o Šavuot cítit privilegovaní?

Na Sinaji přijal židovský národ Tóru jednoznačně svou odpovědí „naase venišma- učiníme a poslechneme“, bez ohledu na rozsah povinností. Gemara uvádí výrok saduceje, který řekl Ravovi: „Vy jste ale impulzivní národ! Vaše ústa mluví dřív, než vaše uši slyší.“ Rava na to odpověděl: „Židovský národ přijal B-ží Tóru s čistým srdcem a důvěrou, protože kdo miluje druhého, ví, že druhý na něj nenaloží víc, než může snést. My jsme přijali Tóru jednoznačně, protože Mu důvěřujeme“.

Je zvykem (není to příkaz) celou první noc svátku Šavuot věnovat studiu Tóry a micvot- tikun lejl šavuot. Existují speciální kompendia k tomu účelu, obsahující citace z psané i ústní Tóry i celého Písma, z Mišny, Sefer jecira, Zoharu. Na závěr se čte Šir haširin. Autorem jednoho takového díla je pražský učenec, rabín a kabalista Ješajahu b. Abraham haLevi Horowitz, zvaný podle zkratky názvu svého díla Šelach (o něm viz níže). Nočním studiem si připomínáme tři dny a tři noci, kdy se Izrael u Sinaje připravoval na přijetí Tóry. V průběhu studia se smí jíst i pít, proto bývá připraveno občerstvení.

Co se čte z Tóry:

První den svátku: Ex 19:1-20:23 (zjevení na Sinaji), maftir Nu 28:26-31 (oběti svátku), haftara Ez 1:1- 28, 3:12
Jestliže čtení z Tóry mluví o duchovním vrcholu národa, kdy každý jedinec se duchovně povznesl do takové výše, že slyšel B-ží hlas, který sděloval první dvě přikázání přímo celému národu, haftara zmiňuje na začátku nejhlubší propad v dějinách- zničení Chrámu a odchod do babylonského exilu. Právě v době nejhlubšího smutku je prorokovi dáno vidění nebeské říše a božství. Je to současně poselství naděje. Vize je v talmudické literatuře nazývána Maase merkava- Dílo vozu. Vůz odkazuje na nositele B-ží svatosti: Jeho vozem byli praotcové, kteří umožnili, že B-ží přítomnost má svůj příbytek na zemi a zůstane uprostřed svého národa, i v exilu.
Jechezkel (Ezechiel) datoval své proroctví „třicátého roku..“- před třiceti lety byl objeven svitek Tóry a předčítán králi Jošijáši (viz 2 Kr 23). Událost vyústila v naprostý převrat v zemi: král dal odstranit všechny modly, národ vykonal tšuvu, která prakticky ukončila předchozích 57 let modlářství. Tento obrat nebyl trvalý, brzy došlo k zničení Chrámu a k exilu, ale datace ukazuje, že tento čin dosud nevybledl v myslích. Jechezkel byl již v Babylonu, když měl své vidění. Lidé nemají ztrácet naději-říká jeho poselství- každý den i té nejhlubší tmy je přibližuje k svítání mesiášské doby.

Druhý den Šavuot se čte Dt 15:19- 16:17 o třech poutních svátcích (připadne-li na šabat, jako je tomu letos, čte se 14:22-16.17), maftir stejný jako první den a haftara Abk 2:20- 3:19 (vidění hrozícího exilu národa).
Prorok Habakuk měl vidění exilu národa a reaguje vznícenou prosbou, aby B-h byl slitovný k svému národu, aby i ve svém hněvu se rozpomněl na své milosrdenství. Prorok připomíná, jak B-h prokázal Izraeli svou lásku, a i když jej trestá za hříchy, zachrání jej před nepřáteli. Přes všechno- říká prorok-„budu s jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále B-ha, který je má spása. Hospodin je moje síla.“.

O Šavuot se také čte jeden z pěti svitků: Kniha Rút. Uvádějí se různé důvody pro to: 1/ Příběh o tom, jak se Rút stala Židovkou, se udál v době žní, je rámován jejich začátkem- sklizní ječmene a koncem- sklizní pšenice, tedy v době, kdy připadá svátek Šavuot. 2/ Dání Tóry je počátkem židovského národa, tehdy uzavřel národ smlouvu s B-hem; kniha Rút líčí, jak Rút přistoupila ke smlouvě. 3/ Kniha Rút je příběhem kořenů krále Davida, v posledních verších je dovedena linie Boazových potomků až k Davidovi. Šavuot je podle tradice den narození krále Davida i jeho jahrzeit.
Mnoho lidí přivede život k tiché beznaději, k myšlence, že jejich snažení, úspěchy a propady nemají žádný jednotící smysl a účel. Kdo jiný měl větší důvod takto uvažovat než Rút a Naomi, které bojovaly o holé přežití a o jídlo. Sbírat klásky nemělo valného praktického významu, bylo to spíše gesto- nevzdat se. Ale B-h řídí naše skutky, hodnotí jejich smysl a účel svými vlastními měřítky, jež my nedokážeme rozpoznat. V knize Rút se dostalo ocenění skutkům spravedlivých: staly se součástí Tóry. B-h dal Tóru o Šavuot a lidské skutky v ní zaznamenané jsou každý rok o svátku čteny. Je to pro nás důkaz, jaké velikosti může dosáhnout člověk, co všechno může udělat pro sebe i pro náš svět, jestliže plně využije svého potenciálu.

První den svátku je zvykem jíst na začátku hostiny med a mléčná jídla- tvarohové koláče, palačinky, sýry atd. Vyjadřujeme tím, že jako mléko je nezbytné pro zdárný vývoj dítěte, tak i pro nás je Tóra nezbytným duchovním pokrmem. Učení Tóry také bývá přirovnáváno k sladkosti medu. Jako o každém svátku jí se však i maso. Synagogy i domácnosti bývají vyzdobeny zelenými větvemi: Tóra je nazývána strom života; také při dání Tóry na Sinaji B-h nechal poušť rozkvést. Synagoga je o svátku vyzdobena zelenými větvemi.

Svátek Šavuot je (na rozdíl od Pesachu a Sukot) jen jednodenní (v diaspoře dvoudenní). Proč? Podle chazal proto, že ve dnech po svátku, v době sklizně se člověk dělí s chudými o svou úrodu (micva ponechat okraje pole pro chudé, nechat je paběrkovat na polích, v sadech a vinicích) a to je rovno svatosti svátku.

V neděli, následující po 2.dni Šavuot, je isru chag- den, kdy sice již není svátek, ale ještě je o něco svátečnější než běžné všední dny. O isru chag po Šavuot je přímo zakázáno postit se.


Ješajahu ben Abraham haLevi Horowitz, 1565- 1630
Zvaný též Šelach haKadoš, rabín, kabalista, vůdčí osobnost obce

Narodil se v Praze, ale v mládí přesídlil s otcem- který byl jeho prvním učitelem- do Polska. Tam studoval u Solomona b.Judy z Krakova, Meira z Lublinu (Maharam) a Jošui Falka. Přes své mládí byl uznáván polskými učenci. V r. 1597 publikoval otcovo dílo Emek Beracha, s vlastními glosami, v nichž je patrný vliv kabalistického učení. R. 1600 se stal av bejt din v Dubnu a 1602 av bejt din a hlavou ješivy v Ostrohu. V r. 1606 byl jmenován av bejt din ve Frankfurtu n. Moh., ale po vypuzení Židů v r. 1614 se vrátil do rodné Prahy, kde byl rabínem do r. 1621. V tomto roce- po smrti své ženy- odešel do Erec jisrael a usadil se v Jeruzalémě, znovu se oženil a stal se rabínem tamní aškenázské obce. Zasazoval se o posílení aškenázské komunity ve městě a o expanzi aškenázských usedlíků do Erec jisrael.
R. 1625 byl spolu s dalšími učenci uvězněn pašou a vykoupen za horentní sumu. Zemřel v Tiberiadě, kde je jeho hrob blízko Maimonida.

Horowitz patřil k bohaté rodině a celý život žil v dostatku. Byl velkým filantropem, zejména podporoval toraické učence. I v Erec jisrael měl služebnictvo a i když odmítl přijmout plat, vyjednal si, že mu „dali důstojný a vkusný příbytek“. Půjčil peníze jeruzalémské komunitě, která je po jeho smrti zůstala dlužná jeho dceři.
Horowitz se usadil v Erec jisrael s cílem posvětit se a konat micvot, jež se mohou plnit pouze v Erec jisrael. Pokládal se za šťastného, že se mu dostalo cti „šířit Tóru v Erec jisrael a ve svatém městě Jeruzalémě“. Doufal, že mnozí ho budou následovat a že „dosáhne zázraku ve studiu Tóry i ve vedení obce“ ( z dopisu svým dětem). Těšil se, že pod jeho duchovním vedením se jeruzalémská komunita znovu oživí, díky jeho stykům s aškenázskými obcemi v diaspoře. Vítal možnost styků se sfaradskými obcemi a měl je ve velké úctě, nechal se jimi ovlivnit. Radoval se, že byl schopen kázat jim „ve svaté řeči, velmi jasně“ a přijal některé z jejich liturgických zvyklostí.

V Erec jisrael na něho velmi zapůsobily rukopisné poznámky Jicchaka Lurii, Moše Cordovera a Josefa Karo, „tří vynikajících svatých….pravých andělů Pána“ a posílily kabalistické prvky v jeho učení. Pro Horowitze byla kabala „učení vpravdě moudrých, kteří vešli v tajemství Pána, předávané nepřetržitou ústní tradicí od Mošeho na Sinaji“. Tvrdil, že nastal čas odhalit „tajnou moudrost Zoharu jako přípravu na nadcházející vykoupení“. „Tato poslední generace“ se smí veřejně zabývat esoterickým studiem, neboť „je blízko vykoupení a neupadne do omylu“. Dával přednost názoru Nachmanida a dalších kabalistů na přístup k Tóře, micvot a víře, před názory Maimonida a racionalistů.

Největší Horowitzovo dílo je Šnej luchot haBrit (Dvě desky smlouvy, zkratka Šelach), poprvé vydáno v Amsterdamu 1649, v mnoha pozdějších vydáních s úvodem jeho syna Šabtaje Šeftela Horowitze (1590-1660 ?).
V tomto rozsáhlém díle se spojuje halacha, homilie, kabala s cílem dát směrnice, jak žít mravný život. Dílo napsal „pro své děti“, ale také pro širší poučení. Spis obsahuje výňatky z promluv a komentářů, které napsal před svým odchodem do Erec jisrael, ale uspořádán a dokončen byl až tam. Velký rozsah materiálu a jeho různé vrstvení ztěžují srozumitelnost. Z děl, která ho ovlivnila či která doporučuje ke studiu, uvádí Horowitz většinou práce etické, počínaje Bachjovými Chovot haLevavot až k Brit Avraham od jeho otce.
Šelach má předmluvu s názvem Toldot Adam a kabalistický úvod nazvaný Be asara maamarot. Dílo má dvě části- Derech chajim, obsahující micvot podle kalendářního pořadí svátků, a Luchot haBrit- shrnující 613 micvot v tom pořadí, jak se vyskytují v Tóře. Tady jsou tři oddíly: Ner micva - zabývá se různými příkazy, Tora or- vysvětluje důvody micvot z učení kabaly, Tochacha musar – souhrn etického učení, vycházejícího z různých příkazů.
Zákony pro každý den roku jsou uspořádány do rámce traktátů- pro běžné dny traktát Chulin, pro šabat traktát Šabat atd. Autor se zabývá 13 hermeneutickými pravidly výkladu Tóry a také talmudickou metodologií. Dává instrukce, aby poslední část jeho díla- Asara chilulim- nebyl publikována, ježto ji napsal jako závěť pro své děti a žáky; jeho syn Šabtaj Šeftel však dal svolení k publikaci s tím, že celý svět lze mít za jeho žáky.

Horowitz byl vynikající halachista a uvádí mnoho nových zákonů, zvyků a ustanovení-takanot. Svůj postoj k metodě a halachickým rozhodnutím Moše Isserla a Jicchaka Lurii vyjádřil slovy „každý z nich sestavil a upravil isur ve heter…, ale Isserles již byl přijat jako směrodatný“. Přesto zdůrazňuje, že „Solomon Luria přišel později se svým uspořádáním isur ve heter“, takže „každý může být pánem ve svém domě, očistit se a řídit se přísností obou“.
Třebaže doporučoval pilpul i pro studium kabaly, důrazně jej odmítá jako metodu, uváděje, že „sekta bláznů jsou ti, kdo tvrdí, že chiluk (= pedantské, puntičkářské rozlišování) ostří důvtip- kdo to říká, zaslouží pokárat.“ Lituje, že „jsem strávil většinu života vypracováváním takových důmyslných chilukim. Zhřešil jsem, spáchal jsem špatnost, pochybil jsem. Varuji tedy budoucí generace, a tak se mé hříchy obrátí v zásluhy“. Zastává však názor, že „opravdový pilpul“ může člověka přivést „k objevení těch nejúžasnějších věcí v každé jednotlivé halaše“. Tóru považuje za neustálé zjevování předpisů, sloužících k zažehnání vzrůstu nečistoty: „Svatý dal Tóru a dává ji v každém okamžiku; prýštící pramen nikdy nevyschne.“ Svou teorií neustálého zjevování Tóry vysvětluje i pojetí zákona- „jednat v mezích zákona“ znamená, že člověk v kterémkoli daném okamžiku „dává Tóru“ sobě samému v souladu se svou osobností.

Svobodná vůle člověka se odvozuje z povahy B-ží vševědoucnosti, ježto „Jeho vědění je vůle a…vůle je složena z protikladů a obsahuje všechny možné cesty. Člověku je dána svoboda vybrat si svou cestu…je cesta spravedlivých i cesta zlovolníků a zdrojem všech cest je Svrchovaná vůle.“ Adamův hřích vyvolal nové možnosti zjevení toho, co bylo v B-ží vůli skryto. Rabínské tvrzení, že B-h ukázal Adamovi „každou generaci a její vůdce“ znamená, že „poté, co zhřešil, otevřel se před ním pramen… dobra a zla..,.a On mu ukázal, jak se bude svět vyvíjet do všech důsledků“, avšak celý zjevený vývoj je jen možností. Existenci dobra a zla vytváří člověk, „protože je rozdíl mezi možností a skutečností.. vývoj a důsledky musí být v souladu se zjevením Svrchovaného Zdroje, ale „dokud člověk neprovede volbu“, není to skutečnost.

Nicméně moc člověka je větší než jen volba mezi dvěma možnými cestami- „neboť do rukou člověka jsou skutečně vloženy…vnitřní a vnější klíče. A nejen proto, aby člověk otvíral cestu sobě, ale pro potřeby Nejvyššího, aby vyznával jednotu Velkého jména“. Horowitz v mystickém duchu poukazuje na rozdíl mezi niternou svatostí lidu B-žího a vnějškovostí ostatních národů: „Národ Izraele je nazván společenstvím Izraele, protože jsou spojeni v jednotě svých duší a jsou jediní ve svatyni Krále, tj. městě, kde je B-h. Místo ostatních je venku, jak naznačeno ve verši ´Esav byl muž pole´. Když Izrael odejde mimo město, všechny cesty jsou potenciálně nebezpečné kvůli ´poli Esava´. Pole Esava je bitevní pole Izraele.“

Kiduš haŠem- posvěcení B-žího jména (=mučednictví) je ústřední Horowitzovou doktrínou. Složil modlitbu „Vlož do mé mysli a do mých úst, abych posvětil Tvé jméno veřejně… kvůli Tvé jedinosti a Tvé svaté Tóře..a kvůli Tvému lidu Izraele- ať přijde cokoli, buď jen při mně, aby mi bolest nebránila přilnout myslí k Tobě a abych se radoval v srdci a utrpením vzrostla moc mé řeči- abych mluvil a posvětil moudrostí, pochopením a poznáním… veřejně a otevřeně ke všem.“ Autor si uvědomuje, že „zdravý a bohatý člověk, jemuž B-h dal pokoj, nemá žádnou potřebu vykoupení Izraele…musí se mnoho cvičit v moudrosti, aby se mohl modlit s oddaností…o vykoupení.“ Tato oddanost- kavana je základem modlitby. Horowitz navrhuje ucelenou metodu vzdělání: pravidelné studium celého Písma; učení „mluvnice v mládí…pak celou Mišnu…učit se zpaměti; pak Talmud v šíři i hloubce, a poskim; potom by se měl zabývat moudrostí Zoharu“. Byl přesvědčen, že „zdrženlivost ve studiu filosofie a její zákaz jasně stanovily rané i pozdější autority.“

Cesta člověka je dlážděna úmyslem přilnout k Tvůrci a ozařována světlem radosti, jež musí převládat v srdci bohabojného „i když se zabývá nezbytnými fyzickými potřebami, neměl by opustit tuto oddanost. Když se zaměstnává obchodem, ať uvažuje: ´pracuji, ale vzhlížím k B-hu, abych měl zisk a s ním vykonám dobrý skutek. Budu mít živobytí pro sebe, ženu a děti, aby mohli žít pro službu B-hu, dám peníze na dobročinnost a na studium Tóry´. …Podobně i když jí nebo uléhá k spánku, ať má na mysli, že to dělá, aby jeho tělo mělo dost síly pro studium Tóry a konání micvot…když jde touto cestou po všechny dny svého života, přilne trvale k B-žímu jménu“.
Ježto se správným úmyslem může člověk přilnout k svému Tvůrci, i když se zabývá svými běžnými fyzickými a ekonomickými úkoly, doporučuje Horowitz, aby člověk přeměňoval své nedostatky na pozitiva: žárlivost na horlivost ve studiu, žádostivost na touhu po skryté rozkoši (=Tóře) a nenávist na nenávist k špatnosti“. Radil, aby „ten, kdo touží po věčném životě, konal pokání celý svůj život…ať má vždy svaté myšlenky, při návštěvě nemocného i pohřbívání mrtvého; ať přispívá na dobročinnost a je sandekem při obřízce…ať koná micvot s nadšením a radostí v srdci…ať se stýká se spravedlivými…a zabývá se knihami o tšuvě.“

Celé generace Židů ve střední a východní Evropě až do konce 18. st. kráčely ve světle „svatého Šelacha“ , jenž pravděpodobně silně ovlivnil chasidismus; mnoho principů tohoto hnutí vycházelo z jeho názorů- např. obrácení zlého sklonu v dobro, radost v každém činu.

Z dalších Horowitzových děl je nejvýznamnější modlitební kniha Šaar ha Šamajim, vydaná jeho vnukem v Amsterdamu 1717. Horowitz napsal vedle poznámek k pracím svého otce (Emek beracha a Ješ nohalin) také komentář k Mordechaj, novelizace , glosy ke kalendáři Mordecaje b.Hilela. Dochovaly se také jeho dopisy, které psal z Erec jisrael. V rukopisu se nachází Micvat tefilin a poznámky k Zoharu.


Nahoru
 Profil  
Odpovědět s citací  
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz