MYSTÉRIA VÝZDOBY ŠACHOVY SYNAGOGY

Bůh nabízel Toru všem národům, přijal ji pouze Izrael.
Boží promlouvání je asi jako vysílání nějakého vysílače na určitém kmitočtu.
Abychom jej slyšeli, musíme mít přístroj, který signál zachytí - v našem případě je to sefer Tora a znát též i frekvenci - což v našem případě znamená znát jazyk Tory.
Když jeden řecký učitel požádal velkého učitele Izraele Hillele, aby jej naučil této Toře za tak krátký čas, pokud vydrží stát na jedné noze, dostalo se mu následující odpovědi:
"Co nechceš, aby lidé činili tobě, to nečiň ani jim.
To je celá Tora.
Všechno ostatní je jen výklad k ní.
Tedy Tora nás poučuje o tom, že člověk není jen ubohým tvorem, jehož život je pouhou náhodnou epizodou mezi neexistencí a věčným nebytím.
Člověk (a to nejenom Žid) má své přímo kosmické poslání a záleží jen a jen na něm, jak se ho zhostí.

Bůh je všudypřítomný, ale jsou místa, kde je Jeho přítomnost nějak zdůrazněna a je svým způsobem mimořádná.
Proto je synagoga místem přebývání Božího - šechiny.
Přítomnst Boží představuje přítomnost transcendentní Tory.

Než jste vstoupili do zdejší synagogy, mohli jste si zajisté povšimnout, že budova má tvar krychle.
Krychle je hned po kouli nejdokonaleším tvarem.
Tvar krychle měl svůj zvláštní význam v architektuře jeruzalémského chrámu.
Pozůstatek této projekce zůstal v podobě Davidovy hvězdy.
Tvar krychle měla velesvatyně, největějšího místa na celé Zemi, kde bezprosředně přebývala Šechina - Přebývání Boží..
Lid Izraele, který byl po prohrané válce s Římany vyhnán se své vlasti, Chrám byl rozbořen, si vysvavěl nové bohoslužebné místo, které nemělo být jen pouhou nahrážkou Chrámu., ale plnohodnotným bohoslužebným centrem.
Proto mělo všechno v synagoze připomínat zbořenou svatyni.
Ženská galerie odpovídá nádvoří žen, hlavní bohoslužebný sál mužské části zvané nádvoří Izraele.
Velesvatyni odpovídá v synagoze aron hakodeš, nebo-li svatostánek, kde je uložena Tora.
Tento svatostánek bývá vždy umístěn směrem k Jeruzalému, což v našich zeměpisných končinách představuje východní stěnu.
Tvar krychle mají i domečky modlitebních řemínků, které se nazývají tefilin což znamená hebrejsky modlitbu s s aramejským plurálním sufixem.
Podle židovské kosmologie je svět složen ze čtyř světů.
Nejnižším je svět ve kterém žijeme je to svět konání a jednání (hebrejsky asa - tedy svět asija).
Druhý je svět formování hebrejsky jacar - svět jecira,
třetím světem je svět stoření - hebrejsky bara, tedy svět berija
a nejvyšším světem je svět idejí a pravzorů - svět acilut.
Každému z těchto světů odpovídá část židovské liturgie.
Tomu nejnižšímu odpovídá studium textů písma, druhému pesukej de zimra = modlitby a zpěvy žalmů, třetímu světu vyznání víry Šma Jisrael - provolání Boží jedinečnosti a exkluzivity.
Nejvyššímu světu odpovídá Amida - Šmone esre - modlitba osmnácti požehnání.
To proto, že obsahuje mimo jiné i kedušu což je provolání Boží svatosti.
Těmto čtyřem veličinám odpovídá i čtyřpodlaží synagogy, čtyři schody ke svatostánku a podobně.

Význam čísel a symbolika barev.
Již v apokalyptické literatuře se setkáváme s častým opakováním sedmičky, dvanáctky a tří a půl.
Již jsme si řekli, že postátným číslem židovství je čtyřka, která představuje nejen již zmíněné čtyři světy, ale např.
čtyři bytosti dle vidění proroka Ezechiele, čtyři písmena Tetragramatonu JHVH, čtyři postavy pesachové hagady.
Čtyři světové strany.
Čtverka je tedy symbolem stvořeného světa či světů.
Dalším posvátným číslem je trojka a ta symbolizuje stejně jako jednička Boha Izraele.
V žádném případě zde není míněna trojice, či její sebemenší náznak.
Proč tedy je toto číslo přiřazováno Bohu je nejspíš reliktem dob minulých, kdy božstva bývala řazena do triád, nebo podle seskupení sefir, o kterých si povíme později.
Je též zajímavé, že během vývoje judaismu se vykrystalizovaly tři podoby zbožného žida:
1 Talmid chacham tj. moudrý znalec nauky,
2. cadik tj. člověk spravedlivý, zachovávající všechna přikázání (anebo se o to usilovně snaží) a konečně
3. chasid, který stejně jako cadik plní micvot (příkazy), ale z nich si vybere jedno, kterému se obzvláště věnuje.
Ve východoevrpském chasidismu to byl někdy až přehnaný altruismus, či přehnaná askeze.
Judaismus, stejně jako islám je náboženstvím přísně monoteistickým a nikoli henoteistickým, jak se nám snaží moderní teologie podsouvat.
Součtem trojky a čtverky obdržíme sedmičku, jejich součinem dvanáctku.
Obě tato čísla mají v židovství hluboký smysl a význam.
Zatímco sedmička je symbolem pozemské dokonalosti, tak dvanáctka je epithetem dokonalosti nebeské a to i když se zdánlivě vztahuje na věci pozemské viz. ranní beracha.
Přelomené tvary, tj. polovina ze sedmi znamená dočasnost, nestálost, přelomený tvar dvanáctky je symbolem protibožské moci.
Dalším důležitým faktorem je to, že každé hebrejské písmeno má svoji numerickou hodnotu.
Součtem jednotlivých písmen slov můžeme objevit důležité pravdy.
Této metodě se říká gematrie.

Barva a motiv


Dalším důležitým prvkem ve výzdobě synagogy je barva a motiv.
Než se tímto začneme obšírněji zabývat, podívejme se na obrazec na samém vrcholu klenby.
Toto vyobrazení je diagramem stvoření.
Než začalo vlastní stvoření, byl Bůh všechno ve všem, neexistoval žádný čas a prostor, neexistovala žádná hmota.
Bůh, tedy aby mohl zahájit vlastní tvoření musel se stáhnout do sebe, čímž vytvořil prázdný prostor, který Bible nazývá "tohu va bohu", pustota a prázdnota.
Můžeme tento stav nazvat řeckým výrazem chaos.
Představme si tento vytvořený prostor jako kruh nebo ještě lépe kouli, kterou obklopoval Ejn sof - což je výraz pro Nekonečno - tedy pro Boha.
(Zde můžeme ještě rozlišit na Ejn sof, což znamená není konec, ale je zde nějaký začátek, Ejn sof or což můžeme chápat jako věčnost a pak ještě Ejn or, což je absolutnost.
Bůh tedy není nekonečný ani věčný, ale je absolutní.
My tedy nemůžeme o Bohu vědět co je (to můžeme jen tušit), ale víme co Bůh není.
Jak vidno další trojice ve vztahu k Bohu.
Bůh než začal vlastní proces stvoření nahlédl do Tory, která byla napsána tmavým ohněm na světlém ohni (protože hmota tehdy ještě neexistovala)- pomoci 32 stezek podivuhodné moudrosti.
Tomuto číslu odpovídá 32 prvků uvnitř obrazce.
Těchto 32 stezek je 22 písmen hebrejské abecedy a 10 sefir nebo-li deset manifestaci Božích.
Z Ejn sof vyšlehl tvůrčí paprsek, který vytvořil postavu Adama Kadmona, a ten se stal matricí pro pozdějšího Adama rišona, nebo-li pozemského Adama - člověka a vůbec všech lidí.
(Zde je naprosto vedlejší máme-li na mysli teorii kreacionistickou či evoluční.
Na konci je vždy podoba člověka, který se má podobat svému pravzoru)
Jak jsem již uvedl paprskem vyšlo i deset sefir. (
Rozumějme tedy devět plus jedna skrytá tj. daat - poznání) Jedna sefira din (soud), nebo-li též pachad (strach) či gevura (síla) však byla vyvržena již dříve do prázdného prostoru, aby zajistila potřebnou rovnováhu, bez něhož by se Boží stvoření nemohlo uskutečnit.
Tyto sefiry vytvářejí tzv. ilan (aramejsky strom), který je jak stromem života, tak i stromem poznání dobrého a zlého.
Tedy se nejedná o stromy dva, ale o jeden strom a o jeho dvě různé vlastnosti.
Sefiry můžeme rozdělit do tří triád.
Nejvyšší triádu představuje sefira keter (koruna) - barva běloskvoucí, druhá je sefira chochna (moudrost) obsahující všechny barvy a sefira bina (rozum) se žlutou barvou.
Druhou triádu vytvářejí sefiry Chesed (milosrdenství) ztělesňující praotce Abrahama s barvou stříbrnou, již zmíněná sefira din (soud) nebo též gevura (síla) a pachad (strach) ztělesňující Izáka s barvou rudou a zlatou a konečně sefira Tiferet (nádhera) zvaná též i Rachamim (slitování) ztělesňující Jákoba s barvou zelenou.
Poslední triádu sefir vytváří Necach (věčnost, vítězství) ztělesňující Mojžíše s barvou slabě růžovou, Hod (majestát) ztělesňující Arona s barvou sytě růžovou a tato triáda je uzavřena sefirou jesod (fundament, základ) ztělesňující Josefa, mající barvu oranžovou.
Základní sefirou tohoto ilanu je malchut (království, říše) nebo též šechina (přebývání) ztělesňující Davida, symbolizovaná barbou modrou.
Lze říci, že na pravé straně ilánu, který představuje kladné a tvůrčí síly jsou sefiry Chochma, Chesed a Necach a barvy světlé bílá (obsahuje šechny barvy) stříbrná a slabě oranžová, na opačné straně pasivního jsou barvy představující válku, závist a vůbec negativní vlastnosti jako je žlutá barva biny, krvavě červená barva sefiry din představující takové skutečnosti jako je soud, hrubá síla a strach.
Na středním rameni ilanu, který je vlastním stromem života (neboť je v pásmu vyrovnávání protikladů) jsou sefiry představující životodárné prvky jako je keter s běloskvoucí barvou, tiferet se zeleno barvou, jesod s barvou oranžovou a konečně malchut s modrou barvou naší planety.

Vraťme se nyní ještě k onomu stropnímu obrazu.
Prvků v obvodu tohoto obrazu je 45.
To je numericka hodnota slova adam.
Adama člověka vytváří celkem tři prvky (tři hvězdy) Otec hebrejský ab (numerická hodnota je 3) matka hebrejsky em (mumerická hodnota je 41) a Bůh (alef numerická hodnota 1).
Součtem těchto hodnot dostaneme právě číslici 45.
Vyčleníme-li z adama tj. pětačtyřicítky Boha - onu jedničku zůstane nám dam což je hebrejsky krev, nebo též mlčení.
Abychom to nějak zpřehledněli.
Pokud chtěl umělec ve výzdobě poukázat na Boží milosrdenství tak použil barvy stříbrné, nebo bílé, pokud chtěl poukázat na blízkost Božího soudu použil barvy červené nebo zlaté.
Barvy zelená, oranžová a modrá symbolizují prvky rovnováhy.
Proto je symbolickém vyobrazení stříbrná barva cennější než zlato, proto jsou karuny na Toru, štíty stříbrné, nikoliv zlaté.

Obrazce vedle středového motivu představují ilustraci k Písni Šalomounově 2,2... a Zoharu.
Počet kvítků jedné lilie je třináct což představuje třináct atributů Božích a druhé lilie dvanáct , což představuje dvanáctero pokolení Izraele.
Zdvojení těchto obrazců znamená dolní a horní svět.

3. Modlitba je obětí úst. Oběť se řekne hebrejsky korban a znamená přibližování.
Jiný výraz pro oběť zní matana, což bychom mohli přeložit jako obětní dar.
Hlavním a jediným smyslem obětí bylo něco ze svého majetku obětovat, nic víc a nic míň.
Krvavé oběti byly ve starověku naprosto běžnou praxí.
Nauka, že tyto oběti byly pouhým předobrazem nějaké budoucí oběti je pozdní helenistický výklad, který ignoruje řadu skutečností.
Za prve: obětovaly pouze muži, tzn. ze z ekonomie spásy by byly zcela vyloučeny ženy.
Za druhé: obětní systém neznal jen krvavé oběti, ale celou řadu dalších jen namátkou můžeme vzpomenout oběti suché, mokré atd.
Zde je christologický výklad více než obtížný.
Judaismus přísně zapovídá lidské oběti.
Myšlenka, že by ke konečné spáse lidstva byla nutná lidská oběť je naprosto cizí.
Tedy věškeré nástěnné nápisy jsou texty, které jsou převzaty z židovské liturgie.

Nápisy plnily funkci jakýchsi nástěnných modlitebních knížek - sidurů či jako výzdoby, ale aby daly jasaně navědomí, že právě na tomto místě Bůh promlouvá.

Závěrem této části bych si dovolil shrnout, že nápisy mají svůj původ jak v Tanachu tj. hebrejské Bible, sidurů což jsou modlitební knihy pro všední dny včetně šabatů a machzorů, což jsou sbírky modliteb pro svátky.