Rabi Šabbataj se narodil v Amstivově blízko Vilkaviskis. Své mládí prožil u svého otce, významného rabína, kde získal potřebné vzdělání.
Později studoval u Joshuy Hoeschela ben Josefa v Tykocinu.odtud na Krakovskou ješivu, kde studoval pravděpodobně i u rabína Menachem Mendel ben Abraham Krochmala. Osud chtěl tomu, aby se tito dva věhlasní učenci po několika letech setkali na Moravě. Bylo to v roce 1657, kdy byl Kromal zemským moravským rabínem a Šabbataj ben Meir ha Kohen zastával již sedmým rokem rabínský post ve Strážnici. V té době byl totiž v holešovská židovská obec hledala rabína a obrátila se na Krochmala. Když přišel zemskému rabínovi, sídlícím v Mikulově, dopis holešovské židovské obce s dotazem, zda zemský rabín neví něco bližšího o Šabbataj ben Meir ha Kohenovi a jestli by jej holešovským doporučil, aby ho přijali do neobsazeného rabínského úřadu, byl u rabína Krochmala zrovna na návštěvě rabín Jeshua Heschl. Ten ta tento dotaz ohledně Šacha odpověděl: "Nemám-li znát svého vynikajícího žáka? Věřmi, udělal bys dobře, kdybys převzal rabínské místo v Holešově a Šabbataj ben Meir ha Kohenovi přenechal zemský rabinát."
Z Krakova odchází Šabbataj studovat do Lublinu k významnému učenci Naftalim ben Jicchak ha Kohenovi.
Záhy uzavírá sňatek s dcerou zámožného Samsona Wolfa, vnuka Mošeho Isserla, taktéž významného učence.
Tchán obstaral všechny hmotné potřeby a tak mohl Šabbataj věnovat veškerý svůj čas studiu.
Z této doby pravděpodobně pocházejí jeho komentáře k Talmudu, některé dodnes nebyly publikovány. Tímto počinem je Šach jediným komentátorem Talmudu od doby Rašiho (Rabín Šemuel ben Jicchak 1040 - 1105, největší biblický komentátor všech dob a též i komentátor Talmudu).
Šabbatajův věhlas rostl a brzy byl přijat mezi učence a stal se přísedícím rabínského soudu ve Vilně.
Již v roce 1646 vydává své stěžejní dílo "Siftej kohen"(rty knězovy) a tímto svým dílem získal takové jméno, že je též znám jako Baal siftej kohen tj. Autor rtů knězových. Odtud pochází i zkratka Šach = Siftej kohen (nerozlišuje se mezi hebrejskými písmeny sin a šin; písmeno kaf se na konci slova čte jako "ch").
Jedná se o komentáře k Šulchan Aruchu Josefa Kara.
Josef Karo se narodil ve španělském Toledu čtyři roky před vydáním dekretu, vypovídající všechny židy ze země. Umírá v Safedu v roce 1575. Jeho stěžejním dílem je Šulchan Aruch (prostřený stůl). Jedná se o čtyři objemné svazky:

1. Orech chajim
(Způsob života)
pojednávající o zákonech pro každodenní život doma a v synagoze, jimž se řídí požehnání, modlitba, šabat a svátky.
2. Jore dea
(cesta poznání)
je vyučovací způsob zabývající se negativními a pozitivními přikázáními, zákony kašrutu , tohorou (rituální čistotou) apod.
3. Even ezer
(kámen pomoci)
se zabývá záležitostmi týkající se žen, manželským právem, rozvodem a vůbec rodinným životem.
4. Chošen mišpat
(náprsník soudu)
pojednává o občanském a trestním právu.


Šulchan aruch kodifikoval zvyky sefardských židů, aškenáskými učenci byl přijímán s nedůvěrou, ba některými byl dokonce odmítán.
Význam Šachova díla spočívá v tom, že svými komentáři k tomuto dílu dokázal pružně reagovat na jednotlivé části a přizpůsobit je aškenáským podmínkám. Svými myšlenkami byl předchůdcem východoevropských Chasidů.
Právě Šachovo stěžejní dílo Siftej kohen (1646) jsou komentáře k Jore Dea, druhého oddílu Karova Šulchan aruchu.
Toto dílo vydává ve svých 25 letech a záhy se stává uznávaným komentáoem mezi rabínskými autoritami. Dosáhlo takového věhlasu, že po roce 1675 se stává součástí většiny vydání Jore dea. Šach dokázal reagovat na všechny kritiky Karova díla. Jeden z jeho diskusních partnerů byl David ben Samuel ha Levi.
Během povstání Bohdana Chmelnického Šach opouští Litvu. Po krátkém pobytu v Praze se již natrvalo usazuje na Moravě. Stává se rabínem ve Strážnici a později v Holešově, kde také v roce 1663 umírá.
Martyrium, kterým prošli Litevští židé popsal v ve spise Megilat Eifa (temný,truchlivý svitek), který poprve vyšel v Amsterodamu ještě za Šachova života v roce 1651. Tento významný historický dokument byl později přeložen do němčiny a ruštiny. V témže roce byly v Amsterodamu publikovány i Šachovy selichoty tj. kajícné a usmiřující modlitby. Krátce před svou smrtí pověřil své děti a vnuky, aby zachovávali devátý den měsíce Sivanu jako den půstu, jako stálou připomínku na tyto hrůzné události. Během tohoto postního dne měly být odříkávány žalozpěvy, které k této události sepsal.
V roce Šachova skonu vychází v Amsterodamu jeho komentáře ke čtvrté části Šulchan aruchu - Chošen mišpat.
Velikost Šachovy osobnosti nezastínil ani jeho kladný vztah k pseudomesiáši Šabataji Cvimu. Zmínku o tom nacházíme na čelním kameni Šachovy tumby. Jidinečnost Šachovy osobnosti podtrhuje i jeho přátelství k křesťanským filosofem Valentino Wiedrichem. Dokladem tohoto přátelství je Šachuv dopis, psaný hebrejsky datovaný 6. února 1660 ve kterém mimo jiné stojí: "Tomu, kterého miluji jako sebe, filosofu magistru Valentino Wiedrichovi." Šach mu posílá knihu Elijáše Bachura a prosí ho, aby s ním byl v kontaktu. Více o tomto křesťanském filosofovi nevíme, jen to, že se s ním Šach seznámil během svého rabínování v Holešově. Nevíme ani odkud pocházel, kde působil a při jaké příležitosti se s ním Šach seznámil.
S politováním můžeme konstatovat, že žádné z Šachových děl nebylo zatím přeloženo do češtiny. Rádi bychom tento nedostatek napravili.

  Z Šachova díla:
Komentáře k Talmudu - dodnes z valné části nepublikované
Siftej Kohen (Rty kněze) 1646 Krakov
Megilat Eifa 1651 Amsterodam
Selichot a kinot 1651 Amsterodam
Komentáře ke Chošen mišpat 1663 Amsterodam
Recenze díla Davida ben Sauela ha Leviho - 1667 Franfurk nad Odrou, pod názvem Tokfo Kohen
Gevurat anašim (síla mužu) 1697
Even ezer - komentáře ke třetí části Šulchan aruchu
Poel cedek (čin spravedlivého) stejně jako předchozí dílo vyšlo v Jesenici 1720
Nekudot ha kesef (stříbrné korálky) Hanau 1715