Jeho Výsost
Christian X.
král dánský a islandský
Amalienborg
Kodaň
Dánsko


Vaše Výsosti!
Vzedmula se mocná vlna v barvě oceli a v barvě khaki. A valila se Evropou. O páté hodině ranní devátého dne měsíce dubna roku 1940 zasáhla tato nezadržitelná tsunami i ostrov Sjaelland se staroslavným městem Kebenhavn, které my nazýváme Kodaní. Neutralita neuchránila Vaši malou zemi; válečná mašiny sousední říše, která toužila stát se tisíciletou, si operaci Weserubung Dánsko podrobila.
Nastávaly dny, jejichž tíži by ze svých hvězd nepředpověděl ani pan Tycho de Brahe, jenž se u Vás narodil a u nás zemřel. Dny křivdy a smutku, jaký zazníval z hlasu ducha, jemuž na parkánu Elsinoru naslouchal princ Hamlet. Dny nového řádu zběsilosti.
Tento nový řád zaváděl věci neslýchané a cizí, v Dánsku od roku 1167, kdy hradiště na ostrově Slotsholmen poprvé obehnala palisáda, neznámé a nepochopitelné. Jeden z rozkazů vetřelců například zněl: "Všichni, kdo náležejí k pronárodu Židů, jsou povinni nosit na svém oděvu žlutou šesticípou hvězdu." Tak mělo být už zdálky patrné, že jsou vyvrženi z lidské pospolitosti jako nečistí, jako prokletí.
Za časného rána onoho dne, kdy šílené nařízení cizinců vstupovalo v platnost, jste vsedl na koně. Dívám se na plán Kodaně a spatřuji Vás, pána * sedmdesát let starého, jak s rovnými zády mladíka a s hlavou vzhůru zatáčíte v sedle své klisny na ulici Bred. Vjíždíte na Grónningen, s valy Citadely po pravici. Pokračujete po Oster Vold a podél zdi Královského muzea krásných uměni míříte k zahradám hradu Rosenborg. Lid se sbíhá, aby zahlédl a pozdravil muže s nekonečným rodokmenem plným vynikajících předků - a ještě víc než jen muže. smrtelného člověka, neboť ulicemi města jede hlava země, zde přijíždí samo nesmrtelné Dánsko. Avšak obvyklé volání v ústrety se tentokrát neozývá; jedete prostorem napěchovaným tichem. Vládne bezmezné mlčení. Všechny oči se pozdvihují k jednomu místu: k Vaší hrudi. Tam, na černé klopě jezdce té nejčistší nordické krve, svití žlutá šesticípá hvězda Davidova.
Pramálo Židů obývalo Dánské království, l jim jste však byl králem. S převahou člověka, který chápe mravní princip, jste ukázal, že vyvrženi z lidské společnosti se může odehrát jen tehdy, když to lidé připustí. Odmítl jste,ta strašnou
Sotva jste dokončil svou spanilou jízdu, byl jste zajištěn. A poté uvězněn. Co jsou však zdi vězení proti žaláři, z něhož není úniku, proti šatlavě černého svědomí? Jen nepodstatnou o změnou scenérie. Děkuji Vám i za to, že jste nám tu starou pravdu znovu připomněl.

Michal Horáček
Duben 1989

Zavřít okno