Téměř všichni Izraelci dodržují nějaký nábožensky předpis


Izrael je zemí nejrůznějších průzkumů veřejných mínění, především na politická témata, ale málokteré šetření vyvolalo takový zájem veřejnosti jako výsledky sondy Guttmanova institutu užitého sociálního výzkumu, publikované na samém sklonku minulého roku. Studie o vztahu izraelské veřejnosti k judaismu a židovské tradici vznikla na základě osobních pohovorů s reprezentativním vzorkem 2.400 osob. Výzkum je odborníky jednoznačné považován za naprosto seriózní - a hodnocení za překvapivá.
Z šetření například vyplynulo, že 79% izraelské veřejnosti tou či onou mírou zachovává náboženské příkazy - Micvot, 24% "zachovává tradici v široké míře", 41 % slabě a 21 % vůbec. 70% dotázaných se postí na Jom kipur, 78% se vždy účastní pesachového sederu, 66% nejí v pesachovém období kvašené pokrmy, 39% si staví suku podle všech předpisů a 38% se účastní četby Megilat Ester o svátku Purim. Převažující náboženskou tendenci izraelské společnosti dokládá i vztah k náboženským symbolům: 92% má na dveřích mezuzu, stejné procento dalo provést chlapci náboženskou obřízku, 83% koná obřad bar micva v synagoze, 87% je pro náboženský sňatek, 90% pro náboženský pohřební obřad a pro 80% je důležitý životní cyklus na základe tradičního židovského charakteru.
Co se týče šabatu, 68% dotázaných se domnívá, že páteční večer má být "klidný v rodinném kruhu", i když na druhé straně jen 24% pravidelní chodí v sobotu ráno do synagogy, 20% se zdržuje užívání elektřiny a telefonu během šabatu a 26% necestuje. Naproti tomu plných 37% populace během Sabatu neužívá ohně a 67% je proti provozu veřejné dopravy na sabat.
Za zvlášť nečekané jsou považovány údaje dokazující rozšířené zachovávání pravidel kašrútu - rituální správné potravy a její přípravy. Téměř tři čtvrtiny izraelské populace - 68% zachovávají doma kašrut, 59% jí pouze košer maso i mimo domov a v případech, kdy je jednodušší, jako například v zahraničí, jíst nekošer, nepodléhá svodu, 51% dotázaných. Plných 50% rozděluje doma stravu na mléčnou a masitou a 94% se domnívá, že by na veřejných místech měl být zachováván kašrut.
Z průzkumu, jak uvádí komentátor listu Jediot acharonot (Poslední zprávy) Avi Posner, je možno vyvodit, že podíl mezi náboženskou a světskou populací se v Izraeli za posledních 25 let nezmínil nehledí na proměny, které se mezitím udaly ve světě i ve vlastní izraelské společnosti. Urit Sochat ve svém rozboru pro Haarec vyvozuje ještě další zajímavé shrnutí. "Přes určitou negaci diaspory, dříve ústředního prvku sionistické výchovy," píše, "81% považuje zachovávání pouta mezi židovským národem za prvořadou hodnotu v životé." Z osobních údajů dotázaných přitom vyplývá, že tento fakt ani další data dotazníků neprovázely velké rozdíly mezi sefardim a aškenazim, a především mezi generací rodičů a dětí. Jednotná tendence je stále patrná.
Jak si však potom vysvětlit zjevná napětí mezi nábožensky cítící a světskou částí izraelské společnosti? U.Šochat odpovídá, že, ve skutečnosti jde o střet politický, boj o moc a o peníze, nikoli o konflikt hodnotový. "Většina lidí žijících v Izraeli věří ve stejné hodnoty," soudí U.Šochat. "Většina dotázaných vyjádřila odpor k náboženské politice a uvedla, že nectí instituci rabinátu. Drtivá většina (90%) podporuje odvody studentů ješiv. Avšak tyto postoje se týkají náboženských aktivistů, nikoli náboženství či celku věřících."
"Náboženští aktivisté" - ultraortodoxní charedim - se ovšem podobnými vytkánu neznepokojují. Nic nenasvědčuje tomu, že by se společensky status quo izraelské společnosti měl měnit. Charedim se také zmíněného průzkumu nezúčastnili, jak si je podle citovaného Avi Posnera možno odvodit z jedné zajímavé maličkosti: Poměr těch, kdo v dotaznících uvedli, že se pravidelně modlí v sobotu ráno v synagoze, v podstatě odpovídal počtu respondentů, kteří pronášejí modlitbu za Stát Izrael. Ten je pro velkou část charedim stále útvarem světským, politickým, nikoli počátkem naplnění náboženského ideálu Izraele.
"Kdo ví," zaslechl jsem pár dní po zveřejnění průzkumu staršího pána s kipou v telavivské trafice. Třeba má přece jen - mužův ukazováček zamířil významně do nebes - "k charedim blíž." Prst klesl dolů, doprostřed obrovského novinového titulku. Písmena, která by slušela oznámení, že na třídě Dizengoff přistáli mimozemšťané, hlásala, že hlavní cenu v Lotu, izraelské loterii, ve výši 8 miliónů 900 tisíc šekelů (téměř 3 milióny dolarů) vyhrál student jeruzalémské ješivy. Jak jsem se dočetl, do té doby žil z podpory pro pokročilé studenty" ve výši 500 šekelů měsíčně.

Leo Pavlát, Tel Avív

Zavřít okno