POHLED NA IZRAELSKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ

Jeden z typů zemědělských podniků v Izraeli je kibuc (hebrejsky kibbuc) - ve volném překladu komunální osídlení na státní půdě, která je pronajata osadníkům. V současné době je v Izraeli přibližné 270 kibuců, roztroušených po celém státě. Většina kibuců má 300 - 400 dospělých členů, s dětmi 500 - 600 obyvatel. Jsou však kibucká osídlení se 40 - 1000 obyvateli. Počet lidí žijících v kibucech je kolem 130 000, tj. pouze 2,5 % obyvatel státu. Kibuc je řízen voleným výborem. První kibuce byly zakládány dokonce již asi 40 let před vznikem Státu Izraele (1948) pionýry, kteří chtěli nastoupit novou cestu na půdě svých předků. Pocházeli hlavně z východní Evropy a podařilo se jim vytvořit vzkvétající společenství, které sehrálo významnou roli při vzniku a rozvoji Izraele jako státu. Kibuc je unikátní vesnickou komunitou vzájemné pomoci a sociální spravedlnosti. Podle izraelských sociologů a ekonomů jde o sociálně-ekonomický systém založený na společném vlastnictví majetku, rovnosti a kooperaci při výrobě, spotřebě a výchově. Zabezpečuje tak svým členům základní životní potřeby. Splňuje tak ideu: "každému podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb. (V anglickém originálu z Izraele: "to each according to his ability, to each according to his needs".) V posledních letech se kibuce podílejí na zemědělské výrobě státu 33% a průmyslové 6,3 %. Odhaduje se, že okolo 24 % členů kibuců pracuje v zemědělství, méně pak v místním průmyslu, přičemž každý je spjat s druhým, neboť jsou spojeny produkcí a kooperací zemědělských kibuců zmíněné oblasti. Je to unikátní a úspěšná agroindustriální organizace v Izraeli. Známá jako Milouot. Je výjimečná tím, že tam každý může vyrábět cokoliv, každý se zúčastní práce a každý z ní má prospěch. Milouot je plně integrovaná organizace, zaměřená na exportní produkci a řízená sborem ředitelů z reprezentantů členských kibuců. Je to vrcholová organizace všech integrovaných podniků, které postupně od roku 1960 vznikaly kolem mlýna vybaveného pro nejmodernější krmivářskou technologii, která v té době byla příkladem pro kombinaci zemědělské výroby s průmyslovou. Dnes je roční výroba jen tohoto prvního podniku 360 000 t rostlinných krmiv. Přitom 60 % výroby odebírají vlastní farmy členských kibuců a zbývajících 40 % se prodává na privátním trhu, především mošavům a na farmy na Západním pobřeží.
Mošavy jsou protějškem kibuců, jde o farmářské vesnice, kde každá rodina si udržuje vlastní hospodářství a pracuje na vlastní půdě, zatímco nákup a prodej se realizuje kooperativně. V současné době 76 % čerstvé izraelské zemědělské produkce vzniká v kibucech a mošavech.)
Všechny základní účetnické a počítačové úkony včetně organizace reklamy, prodeje, výzkumu a vývoje zajišťuje pro 11 členských podniků centrální organizace. Ta také dělí zisky buď mezi jednotlivé podniky a jejich mateřské kibuce, určuje jaké prostředky půjdou do celého závodu nebo kdo a jak bude hradit eventuální ztráty.
Roční obrat celého podniku přesahuje 150 milionů amerických dolarů. Nejvyšší zisky dosahují ty kibuce, které se věnují specifické zemědělské výrobě, a tp soustavně. Tak z polních kultur tvoří kukuřice a bavlna celkem 55 %, pěstují se ale také citrusové plody a avokáda. V roce 1998 byla produkce 6 400 t kukuřice a 10 000 t bavlny. V integrovaných kibucech krávy daly 53,5 milionů litrů mléka, vyloveno bylo v akvakulturách 1 290 t ryb, vyprodukováno 13 600 t kuřecích broilerů a 2 150 t krůtího masa. Tato ovšem jen dílčí čísla zaznamenávám pro porovnání s naším zemědělstvím. Podnik na 20 ha zaměstnává 400 lidí, z toho je jen 100 z členských kibuců. Četné složky vyráběných krmiv musí být dováženy, jejich, kvalita a zdravotní nezávadnost podléhá laboratorní kontrole ministerstva zemědělství, stejně jako výsledné výrobky celého podniku. Podnik se také připravuje na očekávaný zákaz přidávání růstových stimulátorů do krmiv, poněvadž v Izraeli je např. používání antibiotik jako stimulátorů růstu chovaných zvířat ještě stále dovoleno. Velkým přínosem pro integrované kibuce byla zkušenost z vybavování mlýna v Ashratu severně od Haify od roku 1948, která ukázala, že moderní provoz mlýnů pro cereálie potřebuje vlastní nejmodernější zařízení. Milouot nemá vlastní park nákladních automobilů, nýbrž jeho výrobky jsou odváženy dopravními prostředky kibuců a mošavů. Úsilím závodu je produkovat co nejméně odpadu, ten který lze zkrmovat, jako jsou zbytky kukuřice, různého ovoce je recyklován, l když Izrael leží ve středomořské oblasti, nejsou jeho zkušenosti pro naše zemědělství a potravinářský průmysl bez poučnosti.

Podle izraelských pramenů sestavil
Ing. FRANTIŠEK CHOCHOLÁČ

MLYNÁŘSKÉ NOVINY

Zavřít okno